Jsem vrahem kytiček
Možná mi někdo z vás dokáže poradit. Můj problém není nijak zásadní ani životně důležitý, přesto mi to vrtá hlavou. Jde totiž o můj vztah nikoli s mužem, ale s pokojovými květinami.
Když jsem se před dvěma lety stěhovala do svého vysněného pidibytečku, byla jsem šťastná jako blecha. Ohromně mě bavilo zařizování, vymýšlení, tvoření. Podařilo se mi vytvořit prostředí, ve kterém se cítím báječně. Všechno mi ladí přesně podle mých představ, a i když to není vyložený luxus, mám to doma pěkné a útulné.
Jen jedna věc mi k úplné dokonalosti bytu chybí. Květiny. Moc se mi líbí krásně naaranžované pokojové květiny, mám jasnou představu, kde by která kytička měla být. Bohužel, nedaří se. Každá pokojovka, kterou si přinesu, mi za pár týdnů zajde. Nevím, čím to je. Starám se o ně podle návodu, zalévám, hnojím, rosím... Výsledek je vždy stejný. Po nějaké době začne kytka odspodu usychat, odpadávají listy a celkově působí nezdravým dojmem.
Jediné, co si mi podařilo udržet, jsou dva kaktusy, kterým se u mě vyloženě líbí, a jeden mi dokonce vykvetl. Jakmile si však koupím ibišek, diefenbachii, nebo i obyčejnou voděnku, je konec. Ty kytičky u mě prostě nechtějí být.
Netušíte, čím to může být? Byt je orientovaný na jih, dostatečně světlý. Nechápu to. Přitom když si nějakou polomrtvou chuděru odnese moje máma, kytka se během dvou, tří týdnů vzpamatuje a vyloženě se jí daří. Jakmile si ji přenesu zpátky, začne zase chřadnout.
Mrzí mě to, protože opravdu netuším, v čem by mohl být zakopán pes. Někdo mi říkal, že na kytky působí i fluidum, které z člověka vyzařuje. To mě tedy moc nepotěšilo. Jestli to tak skutečně je a mé osobní fluidum vraždí květiny, tak to pro mne moc příjemné není.
Najde se mezi vámi nějaká náruživá kytičkářka, která by mi uměla poradit? Předem moc děkuji.
18.6.2008 Rubrika: Náš domov | Komentářů 43 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem vrahem kytiček
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Popis sedí perfektně i na mě akorát já už si teda kupuju jenom umělé květiny 
Celesta:Kytky vnímají, jsou živé, je dokázáno už léta, že poznají kdo jim ublížil a nakonec- opakovala bych Tvá slova! Je to tak.
Ahoj, kytka je živý tvor a tudíž vnímá různé energie. Nemyslím si, že je chyba v tobě. Z článku je cítit velmi příjemná energie, určitě más sociální cítění a jsi upřímná. Spíše bych se zaměřila na ten byteček. Zkus si dát do každého rohu křištál. Stačí malé kamínky, ale je nutno je očistit, tzn. nechat stát v osolené vodě a pak vše vylít do záchodu, nebo nejlépe pryč někde venku a nebo chvíli oplachovat pod tekoucí vodou a říkat něco jako: vodo, prosím tě o očištění tohoto kamínku od všeho negativního... Možná ti budu připadat jak cvok, možná i jsem, ale mám s takovými energieme dost zkušeností. Měli jsme problém s kočičkou, stále zlobila a kadila u dveří. Šla jsem k jednomu pánovi a ten mi řekl, že ta kočka na něco upozorňuje, co není v pořádku v tom prostoru. Nakonec se ukázalo, že v domku nebyly dobré energie, po vyčištění a různých rituálech kočička začala být zcela pořádná a hodná a kytkám se velmi daří, stále kvetou. Nehnojím je nikdy, jen si s nimi povídám.
oprava: jdou
Každému jsou jiné kytky jsem zjistila. Asi je to bytem, nevím. Mně tu vůbec nejdou fialky, kamarádce rostou skvěle. Já zase nosím od jinud umírající kytky a u mě se vzpamatují a jdou krásně.
Kytičky mi rostou a kvetou krásně, pravidelně je zalévám, někdy je vystrčím na déšť nebo pod sprchu, ale s hnojením si moc starosti nedělám, jenom když si vzpomenu. Nikdy jsem ale neměla úspěch s pěstováním kaktusů, které se mi vždycky podařilo "utopit", protože mi jich bylo líto, že jsou suché. 
teda nevim me roste vsechno jako o zivot a kvete o 106.. mam dve orchydeiky.. a jedna kvete nepretrzite uz rok a pul.. porad nasazuje novy a novy kvety a druha si dala pauzu na 2 listy a uz zase kvete pul roku:-) jediny s cim je problem mam s namnozením bileho benjaminka.. ne a ne pustit korinky...a to vsechny my holky kazdy den pozdravim kdyz prijdu z prace a u zalivani a otirani prachu 
si s nimi povidam...
renov: Díky 
Lhasa: zamioculkac krásně roste v Tescu na Smíchově před kasama. tTam se o něj asi moc nestarají. Má místo kořenů takové jakoby brambory
Nolinu mám takovou - no nevim jak to popsat, dole má jakoby cibulku - ale je to kmínek a z toho jde moc listů, vypadá trošku jak ananas.
Dneska to vyfotím a hodím je sem, jo?
Snapeová: Jo! Jsi ležérnější, páč já tomu chudákovi zaprášenýmu říkám: "ty můj chudáčku zaprášenej, ještě to se mnou vydrž" 
renov: Ahá, tak už jsem si to vygooglovala... Zamioculcas vypadá dobře a neznám ho (ani z vyprávění). A jestli je to takovej skromňoch, díky za tip 
Nolině říkám dracéna a jednu mám. Je to děvenka věrná, ještě žije 
A monsteru taky znám, ale pod názvem filodendron. Což je možná blbost, nicméně mně se domů stejně nehodí...
.jpg)
Lhasa: Těší mě, že tě to těší 
Jen ta mrcha zelená by s tím asi nesouhlasila 
Ale já mu vždycky řeknu ( s květinami se má přece mluvit :-)) že jestli chce chcípnout tak ať si klidně chcípne. Zatím nic, asi se bojí
renov: Já chci fotky toho, co by u mě mohlo přežít, pěkně prosím 
Snapeová: Tak ne, že bych ti to přála, na druhou stranu pocit, že někdo je stejně a možná i víc ležérní pěstitel, mě docela těší
Lhasa: Nápodobně Mě scindapsus visí v kuchyni z osvětlovacího panelu. Nejspíš je ještě zaprášenější než ten tvůj A to sem mu slibovala, že ho letos přesadím. No příští rok bude taky jaro, ne?
jo a mojí mámě tchýnin jazyk vykvetl!!!!!! a to ho zalila tak jednou za půl roku!
