Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Znáte kalousky? Nejsou to mláďata od Kalouska, ale relativně malé ušaté sovičky. Jejich přesný vědecký název je kalous ušatý (Asio otus). Právě v těchto dnech vrcholí jejich tok, čili ptačí namlouvání.

Kalousi se k milostnému dvoření slétají na vhodná místa, většinou na nějaké husté stromy, třeba túje na hřbitově. Tam přes den tiše sedí a tráví potravu. V noci se nějakou dobu věnují shánění nové potravy, převážně myší, myšic či hrabošů, zbytek noci věnují onomu namlouvání. Stojíme-li tiše opodál, můžeme poslouchat jejich milostné písně. Převedené do „lidštiny“ znějí jako krátké, temné „hu“.............„hu“.............“hu“............“hu“. Zajisté nic, co by rozechvělo něžné dívčí srdéčko, ale kalousím slečnám a paním to zní jako nejkrásnější serenáda.

Přítomnost kalousů přes den prozradí množství vývržků pod stromy, na nichž sedí, a bílé stříkance trusu na větvích i na zemi (i na pomnících, což velice „těší“ majitele). Vývržky jsou až 6 cm dlouhé a cca 1,5 cm silné válečky, šedivé a chlupaté, vypadající spíše jako... no,..... „to“! Když je rozebereme – nemusíme se jich štítit – vidíme, že jsou složené z chloupků a kostiček, tedy z částí kořisti, kterou sovy nemohou strávit, a proto ji z volete vyvrhují. Rozbor vývržků je pro ornitology velice důležitým důkazem toho, čím se sovy živí.

Takže když v těchto dnech půjdete na hřbitov, na kterém rostou staré túje, nezapomeňte se podívat, zda některé nejsou bílé od trusu a zda pod nimi neleží vývržky. V koruně pak určitě uvidíte – ale musíte se moc dobře dívat – malé, hnědé a ušaté kalousky.