Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Je zima. Za okny mraky, lezavo a pošmourno. Taková ta nálada akorát se zavrtat do deky a "proboha, nic po mě nechtějte". Při listování časopisem si všimnu článku o pozitivních geopatogenních zónách. Jsme zvyklí pořád rozebírat jen to negativní, ale o pozitivních zónách jsem ještě neslyšel. Začtu se do článku a dozvídám se o tajemných energiích v Panenském Týnci. To by mě tedy zajímalo, co tam kde vyzařuje. Podívám se do mapy a zjišťuji, že to mám to při cestě do Loun, kam se chystám za otcem. Je tedy rozhodnuto, že se na tom záhadném území zastavím.

Historie Panenského Týnce

Týnec založili Žerotínové, starý český rod, a je tady třetí z klášterů Sv. Anežky České, po pražském a chebském. Anežský klášter v Praze miluji, cítím se tam vždycky povzneseně a nevynechám jedinou muzejní noc, abych se tam hezky zadarmo prošel. Kostel v Týnci měl být další stavbou věnovanou Anežce a měl být přidružen ke klášteru. Svými plánovanými rozměry však mělo jít spíš o monumentální chrám než jen tak o ledajaký kostel. Není to zvláštní? Taková ohromná stavba na tak malém místě? Má zvědavost nabírá na intenzitě. Osud kostela je totiž ještě zvláštnější. Nebyl dokončen, protože jeho stavitel Jaroslav Plichta padnul v bitvě. Rod Žerotínů tak vymřel po meči. Majetek zdědili Lobkovicové, které osud kostela nijak nedojímal a nechali ho, jak zůstal.

Pozitivní energie na vlastní kůži

Vystupuji z auta, parkoviště je hned na místě. Procházím zděnou branou do areálu. Je zima. Nalevo je zrekonstruovaný objekt obecního úřadu, pardon, úřadu městyse. Napravo barokní zvonice. Mají tady hezké místo na úřadování, brouknu si trochu zklamaně pod vousy a jsem tedy zvědavý na ten zázrak.  Procházím druhou, kamennou branou, pokračuji vpravo a zkoprním v úžasu. Až k nebi se zde tyčí mohutná torza zdí. Obklopen masou kamení, která vpředu ústí v několik pilířů, nevěřícně zírám na ten prostor. Chvíli mi trvá, než se odvážím dovnitř, mezi tu stěží uvěřitelnou hmotu. Zažívám pocity pokory před Bohem, úcty k práci předků a vnitřního klidu. Pomalu si vzpomínám, proč jsem vlastně přišel. Aha! Kvůli energiím.

Nemusím nijak zvlášť pátrat, léčivá místa jsou vyšlapaná, v jednom dokonce i důlek. Postavím se tedy hned doprostřed jamky a stále se ještě nemůžu vzpamatovat z té atmosféry. Přestanu na chvíli přemýšlet a snažím se vnímat prostor. Najednou cítím tlak do hlavy, sílí. Proto někteří lidé pociťují bolesti hlavy a ve strachu prchají, říkám si. Ale není se čeho bát, bolest za chvíli přejde. Tlak se zmirňuje. Balvan utvořený z mého nekonečného přemítání, uvažování a spřádání myšlenek se přesouvá celým tělem směrem do nohou. Nohy mám jak z tuny betonu, jakoby mě země chtěla vcucnout. Důkazem, že se tak nestalo, je tento článek.

Po pár minutách cítím klid a mír. Hlavu mám najednou volnou jako svěží letní vánek, na zimu jsem zapomněl. Místo opouštím v povznesené, uvolněné náladě. Jsem rád, že jsem se tady na těch pár minut zastavil a prožil tak skvělý zážitek. Proč měl zůstat tento ohromující objekt nedostavěn, se asi už nedovíme, ale že je na správném místě, je jisté. Vřele doporučuji každému, kdo rád objevuje.

Oficiální web Panenského Týnce