Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Loreta na Loretánském náměstí v Praze nedaleko Pražského hradu je známé mariánské poutní místo. Nachází se zde kopie svaté chýše - domku Panny Marie z první poloviny 17. století a barokní kostel Narození Páně s věží a ambity z první poloviny 18. století. Loreta je dílem vrcholného baroka se skvostnou architekturou a uměleckou výzdobou, které potěší každého milovníka umění.

Na jejím projektu se podíleli rovněž vynikající barokní architekti K. Dienzenhofer a K. I. Dienzenhofer. Loretu vyzdobili významní barokní umělci, malíři P. Brandl, V. V. Reiner, sochař R. I. Prachner a řada dalších.

V Loretě se nachází vzácný takzvaný Loretánský poklad, soubor bohoslužebných předmětů ze 16. až 18. století. Nejproslulejší je Pražské slunce – 12 kg vážící stříbrná, pozlacená monstrance zdobená 6222 diamanty.

V areálu Lorety je i obchůdek s drobnými dárkovými předměty. Loreta je otevřena celoročně, denně mimo pondělí. Ve věži kostela je umístěna zvonkohra s 27 loretánskými zvonky, hrající mariánskou píseň „ Tisíckrát pozdravujeme Tebe“ každou celou hodinu od 8 do 18 hodin. Zvonkohra má však taky klaviaturu, která umožňuje zahrát libovolnou melodii. Této možnosti například využil hudební skladatel F. Liszt a možná také hudební skladatel W. A. Mozart.

K loretánským zvonkům se váže pěkná pověst: Kdysi dávno žila v malém domku na Novém Městě chudičká vdova, která měla hodně dětí. Bylo prý jich tolik, kolik bylo loretánských zvonků. Jediným majetkem vdovy byla šňůrka stříbrných penízků. Jednoho dne udeřil v Praze mor a chudé vdově umíralo jedno dítě za druhým. Chudá vdova vždy ze šňůrky vyjmula jeden stříbrný penízek a nechala umírajícímu dítěti v Loretě zazvonit. Tak ji zemřelo i poslední dítě a vdova vydala poslední stříbrný peníz. Za několik dnů sama taky onemocněla morem, a když umírala, posteskla si, že jí nikdo nedá zazvonit na poslední cestu. A vtom se samy rozezněly a zahrály překrásnou melodii všechny zvonky v Loretě.

www.litery.cz