Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Sierra je proslavená hlavně národním parkem Yosemite, v jehož stínu zůstávají nádherná místa na východních svazích hor. My se velmi často raději zabydlíme někde u Bridgeportu, podle počasí buď v hotelu, nebo u horkých pramenů na řece Buckeye. Máme na dosah východní část Yosemit, ghost town Bodie, Virginia Lakes i neuvěřitelně fotogenické jezero Mono.

Mono Lake dostalo jméno po indiánském kmeni Kutzadika z rodu Paiutů. Kutzadikové sbírali na březích jezera kukly místních much, sušili je a používali do vývarů jako výborný zdroj tuků a proteinů. Tento indiánský "masox" se stal i žádanou obchodní komoditou u okolních kmenů. Kutzadika znamená "pojídač much". Sousedi (Yokutsové) jim říkali "monachie" - muší lidé. Yokutsové fungovali jako stopaři pro průzkumné výpravy bělochů, a tak se na mapy dostalo jméno Mono Lake.

Mono Lake - jezero v poušti pod východními svahy Sierry Nevady.

Mono Lake má několik přítoků, ale žádný odtok. Všechna voda z jezera mizí odpařováním. Mono je tedy velmi slané a alkalické jezero. Voda dvakrát slanější než v oceánu není snesitelná pro žádné ryby, přežívají jen živočichové přizpůsobení těmto drsným podmínkám. Slavné indiánské mouchy (Ephidra hians) a zcela ojedinělý druh malých krevetek se živí místními řasami a samy slouží jako zdroj potravy pro obrovské množství ptáků: 85% kalifornských racků se narodilo právě u tohoto jezera. Vydatná strava je tak láká, že kvůli ní létají několik set mil od pobřeží. Mono je vítaným motorestem i pro další stěhovavé ptáky.

Tufy.

Musím se ale přiznat, že jakkoliv jsou místní mouchy fascinující, k Mono Lake nejezdíme kvůli nim. Největším turistickým lákadlem jsou tufy. Elegantní, zvláštní věže vznikají probubláváním sladké vody ze Sierry s obsahem vápníku do uhlíkatých vod jezera. Uhličitan vápenatý se pak usazuje a pod vodou se tvoří prapodivné vápencové útvary.

A ještě tufy - všimněte si alkalických usazenin i na rostlinách.

O jejich existenci první objevitelé neměli ani tušení. Až když stále žíznící Los Angeles začalo stahovat vodu mnohasetmílovými akvadukty ze Sierry a Mono přišlo o své přirozené přítoky, začala hladina jezera klesat. Mono přišlo o dvacet sedm čtverečních mil rozlohy. Od roku 1994 má jezero zpět svou vodu a hladina začíná pomalu stoupat. Do konce století by měla být zpět na původní výšce, takže pokud chcete vidět tufy, musíte si pospíšit a stihnout to ještě v tomto životě.