Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

„Hned na letišti nás udeřil do tváře horký mokrý vzduch,“ četla jsem v mnoha cestopisech, a tak jsem po otevření dveří letadla dychtivě nastavila tvář úderu. A nic. Buď jsem tak necitlivá, nebo to bylo tím, že po takřka dvaadvaceti hodinách letu člověk nevnímal skoro nic a navíc jsme přistáli po osmé hodině večer, říkala jsem si. Udeří mě to ráno, uklidňovala jsem se a odkráčela na imigrační oddělení. Kdybych bývala tušila, že lítý boj nastane právě tam, naučila bych se před odletem lépe španělsky. Úředník přede mnou mával pasem, kroutil hlavou nad uděleným vízem, rozhořčeně gestikuloval a odmítal mě vpustit do země. Anglicky se bavit odmítal a jakýkoliv pokus o domluvu nebo vysvětlení byl marný. Jeho rezolutní No! bylo nad slunce jasné a já cítila, že svůj boj prohrávám. A tak jsem v posledním záchvatu zoufalství použila jedinou větu, kterou jsem si tehdy z učebnice španělštiny zapamatovala. Kdo by řekl, že fráze „dělník píše na psacím stroji“ bude tím nejdůležitějším heslem v dosavadním životě. A tak jsem vítězně vykročila vstříc peruánské tmě a šišatému měsíci ve tvaru U. Úder nenastal ani ráno, a ačkoliv vlhkost vzduchu neklesla pod devadesát šest procent a stovka byla hlášena poměrně často, vůbec jsem neměla pocit, že bych to jakkoliv vnímala. Mně se dýchalo skvěle.

Je tam cholera, tyfus, žlutá zimnice a malárie, desinfikujte užitkovou vodu a pijte jenom balenou, jezte jen průmyslově balené potraviny a v žádném případě nic z neprověřených restaurací nebo dokonce z ulice! Tak mě varovali na hygienické stanici při očkování, já odcházela s pocitem, že bych si měla pořídit skafandr a vlastní kyslíkovou lahev. Všechna hygienická pravidla jsem porušila hned následujcí den. Přichomýtla jsem se k nějaké místní slavnosti a nešlo odolat. Ochutnala jsem všechno, co prošlo mnoha neumytýma rukama, bylo to uplácané na ulici a z bůhvíčeho a bylo to naprosto úžasné. Nebylo mi vůbec nic a až do návratu domů jsem v klidu konzumovala totéž co domorodci a stálo to za to.

Lima je město protikladů. V desetimilionové metropoli se potkává bída s bohatstvím, slumy s pětihvězdičkovými hotely, na překrásném květinovém trávníku vidíte umírat člověka hladem. Ceny v centru města jsou nižší než na periferii a jízda taxíkem je jedna z nejlevnějších přepravních možností. Město je plné pouličních prodejců čehokoliv, toulavých psů, odpadků a kapsářů. Kvůli častému zemětřesení nemůže mít metro, a tak se městem proplétá neuvěřitelné množství aut všeho druhu, stáří i technického stavu, skůtrů, trojkolek, rikš a minibusů, do kterých je výstup a nástup prakticky za jízdy. Má pláže, luxusní čtvrti, i místa, kam není radno vstupovat ani za pravého poledne. A nezaměnitelné kouzlo.

Hlavní limské náměstí se jmenuje Plaza de Armas. Na něm se nachází například prezidentský palác, arcibiskupský palác, Obecní dům nebo katedrála. Do katedrály je vstup zdarma, do paláce sice také, ale je potřeba se několik dnů předem objednat v jejich kanceláři, nechat se trochu prolustrovat a přijít ve vhodném oblečení. Šortky a tričko nechte rozhodně doma. Za vidění ale rozhodně stojí. V těsném sousedství stojí Chrám San Francisco s podzemními kryptami, kostnicí a nádhernými zahradami. Bohužel v něm poslední roky zakázali fotografování, což je obrovská škoda. Za návštěvu stojí prakticky všechna muzea, avšak nejznámější je Museo de Oro (muzeum zlata). V něm se nachází dávné artefakty ze surového zlata, jako jsou sošky, vázy, ozdoby, masky, šperky i praktické věci zahrnující nádobí, jehly, stojany a podobně, ale i nezlaté zbraně a textílie. Doporučila bych dále Museo de arquelogia, které pokrývá celou historii Peru, zaměřuje se na jednotlivé kultury a na mnohé předměty si lze vysloveně sáhnout. Navíc se může fotografovat bez omezení. Omrzí-li historie a architektura, zajeďte si zarelaxovat na terasy Miraflores s nádherným výhledem na moře, do Parku lásky nebo si udělejte výlet na horu Rimac. Už jen cesta je dobrý adrenalin. Jede se polorozpadlým minibusem po úzkých strmých uličkách, kde se i pěší lidé mají problém navzájem vyhnout. Pokud zrovna vy vyhrajete ruskou ruletu a nezřítíte se cestou dolů do města, užijete si výhled dvojnásobně, zvlášť po šesté hodině večer, kdy už je v celé zemi tma a pod vámi bude kouzelně rozsvícené celé město jako na dlani...

Pokračování příště…