Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Slyšeli jste někdy o rumunském Banátu? Na první pohled není kraj na západě Rumunska ničím výjimečný. Výlet do této oblasti však pro vás může být velmi zajímavý. V Banátu totiž leží několik českých vesnic, které tu naši krajané založili koncem 19. století. Marie Terezie jim tehdy nabídla postavení domu zdarma, když budou osidlovat málo zalidněná území.

Českých vesnic je v Banátu šest. Zdejší obyvatelé mluví česky i rumunsky, na školách a obchodech visí dvojjazyčné nápisy. S českým turistou si tu potomci zdejších českých usedlíků rádi popovídají. Říkají však, že turistů sem chodí možná už moc a ustavičnými dotazy na život v Banátu je zdržují od práce. Přesto českého návštěvníka nikdy neodbydou a pohostí ho třeba domácím balkánským sýrem a slivovicí.

Nejznámějšími českými vesnicemi v Banátu je Lubková a Rovensko. Lubková je spíše taková ospalá díra, podobná jakékoli tuctové vesnici tady v Česku. Rovensko je mnohem příjemnější a také mnohem hůře přístupné. Do Lubkové vede klasická asfaltová silnice, do Rovenska jen kamenitá cesta lesem a podél polí. Když se chcete do Rovenska podívat, nejlepší je vyrazit právě z Lubkové. Pokud ale nemáte auto, nezbude vám nic jiného než těch šestnáct kilometrů do kopce vydupat po svých.

Sama jsem takový výstup zažila, a to v létě před dvěma lety. Ten den bylo asi 36 stupňů a já se s krosnou na zádech škrábala nahoru. Češi, kteří se tu chtěli koncem 19. století usadit, chtěli mít své sídliště co nejskrytější a nepřístupné okolí. Nynější obyvatelé Rovenska rádi vyprávějí, jak je život v tak odlehlém místě těžký. Třeba v zimě, když napadne metr sněhu a někdo ze vsi onemocní.

Na návsi v Rovensku stojí škola jako vystřižená ze starých časů. Na přízemní budově s velkými okny je český nápis Škola. Už se tu ale neučí, protože se nerodí dost dětí. V Rovensku, stejně jako v Lubkové i v ostatních českých vesnicích v Banátu, žijí převážně staří lidé. Mladí z vesnic kvůli vzdělání i práci odcházejí do města nebo jedou zkusit štěstí do Česka. Starousedlící se obávají, že za pár let už z jejich tradic nic nezbyde.

Na návsi je také malý obchod, otevřený denně od sedmi do devíti hodin večer. Pokud ale do Rovenska dorazíte v době, kdy se kupí seno, jako například já, budete na otevírací dobu muset počkat. Uvnitř koupíte jen nejzákladnější potraviny, jako je třeba paštika v konzervě, chléb nebo zavařená zelenina. Všechny v Rovensku totiž přirozeně živí vlastní hospodářství.

Lidé jsou tu milí a komunikativní. "Vy jste z Prahy?" ptal se naší výpravy starší pán perfektní češtinou. "Jestli chcete, tak vám vyjmenuju stanice metra B od Zličína po Českomoravskou. Dál už to neumím, jak to prodloužili," říká a směje se. Pak se vyptává, jak to v Praze vypadá. Sám do českého hlavního města odjel v osmdesátých letech a zůstal dva roky. Doma se však cítí v Rumunsku, a tak se vrátil. "Můj syn u vás ale žije a podniká. Brzy zase přiveze vnoučata na prázdniny," těší se, zatímco nám nalévá další "rundu" domácí slivovice.

Do Rumunska se dostanete snadno autobusem z Brna. Jedna dopravní společnost tam v létě jezdí pravidelně jednou týdně. Zpáteční lístek do města Oradea, které leží kousek za maďarskými hranicemi, stojí necelé dva tisíce korun. Z Oradey do českých vesnic se pak už poměrně snadno dostanete místní dopravou.