Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Francouzi rádi vychutnávají život plnými doušky. Milují barvy, vůně, atmosféru, hluk i setkávání. A tak nějak se zrodily obchodní domy. Pokud se chystáte navštívit Paříž, třeba vám přijde vhod naše pozvánka na malou exkurzi známými budovami...

Píše se rok 1825. V Paříži právě otevírá první obchodní dům Le Bazar, v roce 1827 pak Le Bazar de l´industrie. Roku 1829 přibyla Galerie de fer a následovaly další: v roce 1844 slavný Pygmalion, deset let poté A la belle Jardiniere. Je to, jako bychom četli staré francouzské romány, že?

Jako osmý v pořadí přichází v roce 1869 obchodní dům Au bon marches. Dodnes se prodává i v Le Printemps (1881) či v Samaritaine (1905). Od roku 1915 lze nakupovat i ve slavných Galeries Lafayette na bulváru Hausmann (pozor, zde se čte [osman]). Stejně tak dodnes existuje i Le Bazar de l´Hotel de ville u radnice.

Architekti si na obchodních domech dali velice záležet. Vytvářeli impozantní dvorany, mozaiky, vykládaná okna, zlacená zábradlí, nádherné lustry a lampičky. Podívejte se na tu krásu do prostředního domu Galerie Lafayette. Najdete tam všechno. Nad hlavní dvoranou se tyčí nádherná kupole, ukázka skvostné secese. Po jezdicích schodech se můžete dostat až na střechu. A tam? U nohou vám bude ležet celá Paříž, těsně pod vámi se nachází Opéra... K tomu si dáte výbornou kávu, a když vám vyhládne, můžete navštívit samoobslužnou restauraci o patro níž. Ani tam nebudete ošizeni o krásnou vyhlídku, stejně jako o speciality, saláty, pivo či víno...

Tělo jsme občerstvili, teď je třeba nasytit ducha. Pojďme se podívat do muzea Jacquemart-André [žakmárandré] na bulváru Hausmann č. 158. Je hned naproti Galerii Lafayette. Muzeum vlastní Institut de France. Ve stylu druhého empíru jej zařídil jeho zakladatel Edouard André z bankéřské protestantské rodiny. Najdete v něm impozantní schodiště, zimní zahradu či soukromé apartmány, stejně jako kavárnu a prodejnu uměleckých předmětů.

Edouard se oženil s Nélie Jacquemart, renomovanou portrétistkou. Projeli spolu Evropu a Orient a přivezli si unikátní díla. Sbírka je skutečně ohromující. Italskou renesanci zastupují Carpaccio, Mantegna, Bellini, Ucceto a další. Z dílny vlámských umělců jsou tu zastoupeny obrazy Rembrandtovy, Van Dyckovy, Halsovy, Ruysdaelovy. Chybět nemůže ani francouzská škola 18. století – Fragonard, Boucher, Chardin a Houdonvy či Lemoyenovy sochy... Celou sbírku můžete projít v klidu, sami, se sluchátky na uších. Máte tak možnost zastavit se u díla, které vás zaujme, a naopak vynechat to, co pro vás tak zajímavé není.

Na jeden den v Paříži jsme zažili poměrně málo, jenže na jednoho člověka je toho tak akorát. Co takhle ještě kávu a zákusek? Měla jsem košíček s jahodami a krémem. Muzeum má otevřeno celoročně od 10 do 18 hodin, kavárna, v níž se podávají i obědy, od 11:30 do 17:30.

Máte-li chuť, můžete procházku zakončit v obchodním domě Printemps u Pont neuf. Výtahem vyjedete až nahoru, potom ještě kousek pěšky... a jste na střeše. Je tam překrásná vyhlídka. Po celé délce zábradlí je porcelánové vyobrazení monumentů, které vidíte pod sebou. Na jednom místě je i směr na Prahu, tak jej nepřehlédněte.