Manžel nezvládá synovu orientaci
.jpg)
Máme s manželem jedno dítě, syna, kterému je 26 let. Bylo to naše vytoužené dítě, už jsme ani nedoufali, že se nám zadaří. Když se narodil, byli jsme oba nesmírně šťastní a považovali to za zázrak. Manžel se v synovi doslova viděl, hned, jak se narodil, začal plánovat, co všechno s ním jednou bude podnikat. Jenže vše si vyvinulo jinak, než jsme si představovali.
Od synova útlého dětství jsme na něm pozorovali, že je trochu jiný, než ostatní kluci. Nikdy se nepral ani neprojevoval zájem o čistě mužské aktivity. Manžel jako nadšený rekreační fotbalista tím dost trpěl. Od malička se synovi hodně věnoval v takových těch klučičích záležitostech, ale on se k ničemu moc neměl. Radši byl doma, četl si nebo si stavěl nějaké modely lodí a letadel, nebo ho bavilo pomáhat mi při vaření.
Když přišel do puberty, začalo v nás podezření, že syn je „jiný“ sílit. O děvčata neprojevoval žádný zájem, kromě jednoho krátkého románku v sedmnácti letech s žádnou nikdy nechodil. Začal být čím dál víc uzavřený, o svém osobním životě s námi prakticky nemluvil. Až ve svých dvaadvaceti letech se nám konečně svěřil, že je gay. Nebudu zastírat, že i když jsme to svým způsobem očekávali, tak když jsme to slyšeli takhle natvrdo, zamávalo to s námi.
Já jsem se s tím vyrovnala poměrně rychle, bylo mi sice líto, že se pravděpodobně nikdy nedožiju vlastních vnoučat, ale převládl ve mně pocit, že ať je syn jakýkoli, je to naše dítě. Je slušný, pracovitý, zodpovědný. Když se pak po nějakém čase odvážil představit nám svého přítele, dokázala jsem se k tomu postavit s chladnou hlavou a hezky jsem ho přijala do rodiny.
Problém je však s mým manželem. Jak jsem psala, od synova dětství pociťoval často zklamání z toho, jaký syn je. Ale od chvíle, kdy se dozvěděl skutečnost o jeho orientaci, ho manžel od sebe vnitřně úplně odstřihnul. Naprosto ho ignoruje, nemluví s ním, jeho přítele viděl jen jednou, prý z důvodu, aby věděl, s kým syn je a víc se s ním stýkat nechce. Vlastně on se nechce stýkat s nimi oběma. Nějaké rodinné oslavy, vánoční posezení nebo i výlety, nic z toho nehrozí.
Strašně mě to trápí. I když manžela svým způsobem chápu, tak se na něj zároveň dost zlobím, že není schopen překousnout, že syn je, jaký je a takového ho brát. Manžel to bere jako nějakou zradu, neuvědomuje si, že syn za to, jakou má orientaci, nemůže a že to v žádném případě nesnižuje jeho hodnotu jako člověka. Když se s mužem snažím na toto téma mluvit, úplně se oklepe a prohlásí, že nechce nic slyšet, že ho nechce vidět, že je mu úplně špatně při představě, co ti dva spolu dělají v posteli a že jsou mu odporní. Vyčítá mi, že se se synem a jeho přítelem stýkám, že k nim jezdím na návštěvy, prý jsem ho vždycky rozmazlovala a tu svou opičí lásku mu dávám i teď, když je dospělý a navíc „takový“.
Jsem jako mezi mlýnskými kameny. Můj syn je mé dítě a miluju ho, ale mám ráda i manžela, byť mě jeho postoj velmi mrzí. Tak ráda bych dala naší rodinu nějak dohromady, ale veškeré mé snahy vždycky ztroskotají na manželově rezolutním a negativním postoji.
Dá se to vůbec nějak zlomit? Je nějaká šance, že to manžel konečně rozdýchá a smíří se s tím?
12.4.2019 Rubrika: | Komentářů 110 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel nezvládá synovu orientaci
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
krasaka: 8.37 víš,myslím si o sobě,že jsem poměrně tolerantní člověk,ale tyhle pochody mě fakt štvou.Cožpak jim společnost něco odpírá nebo zakazuje? Vždyť ať si činí,co jim libo,každého věc s kým žije,ale proč v demokratické společnosti pořádat pochody a manifestace,že jsem gay nebo lesba.Ještě jsem neviděla nějaké seskupení heterosexuálů,že by demonstrovali za dvoje práva 
.JPG){kind=avatar}
krasaka: Nemať mladé. V Československu nebyla homosexualita trestná, pokud se odehrávala mezi dospělými. Prague Pride, tedy ten průvod, je trapná záležitost, ale ani tehdy by za ní nešli do vězení, pokud by to udělali legálně. Je sice pravda, že se tenkrát příliš mnoho věcí zametali pod koberec, ale neslyšela jsem o člověku, kterého by u nás veřejně zničili jen kvůli jeho homosexualitě. Dokonce ani před r. 1960, kdy ještě trestná byla. Ve Velké Británii to naopak udělali mnoha mužům, namátkou třeba Oscaru Wildovi nebo Thomasu Jerichovi.
Nebyla bych nadšená, že je syn gay a manžel by to snášel velmi těžko, ale nedovolila bych mu, aby mi zakazoval styk s mým dítětem.
kobližka: 
přesně tak - kdo se nemůže zviditelnit kvalitními výsledky své práce, potřebuje se zviditelnit jinak - důkazem jsou ty otřesně nevkusné pochody Prahou, kdy normální člověk nechápe,co ještě chtějí ???
Za totáče by je zavřeli a museli by makat a nemohli si vymýšlet žádné extravagance, natož se veřejně hlásit ke své orientaci
V poslední době se zdá, že kdo nepatří ke 4%ní menšině - snad ani není slušný člověk - neboli "Všeho moc škodí" 
sharon: 14.55 no u těch "umělců" bych to viděla trochu jinak.Někdy mi to přijde jako móda,nebo jak bych to nazvala 
Kam se člověk podívá v jejich branži,je to samý gay.Nic proti tomu,každého věc,jen si myslím,že tohle je ryze soukromá záležitost a není třeba to ventilovat,nikdo se jich na nic neptá a nic nezakazuje.Takže zrovna je bych nebrala za bernou minci 
.gif)
kobližka: každý normální rodič si myslím se s tím časem srovná....pokud ne , jeho smůla.....Alena Mihulová má též jedinou dceru - lesbu....co nadělá ? nic......mě by to trvalo ale dítě bych rozhodně nezavrhla......
Nejhorší je,když rodiče promítají do svých dětí svoje neuskutečněné sny a touhy.Tímhle jsem nikdy netrpěla,pro mě bylo nejdůležitější,aby moje děti byly šťastné.Neříkám,že bych skákala 2 metry vysoko,kdyby dcera přišla s tím,že je na holky,ale srovnala bych se s tím.Nevím jaký čas bych k tomu potřebovala,ale nezavrhla bych jí kvůli tomu.Taková blbost může napadnout jenom moulu.Možná by manžel paní Ludmila byl radši,kdyby syn byl na drogách,nebo někoho zabil....což říkám samozřejmě v jemné ironii.To bych řekla,že je potom fakt neštěstí.Moje dcera je vdaná a oba s mužem děti nechtějí.Ani jednou jsem se jí nezeptala proč,ani nedávám k dobru komentář typu "a kdo se o váš ve stáří postará?" Je to její rozhodnutí a já to respektuju.Jsem ráda,že je spokojená,zdravá,že spolu máme pěkný vztah.Proč si to kazit? A co tomu řeknou lidi,to by mě bylo fuk,uměla bych se svých dětí zastat,protože já se do života jiných lidí nepletu,tak totéž očekávám od nich.
.jpg)
krasaka: 
.gif)
thePlacheck: Nejen geny, ale otec "rozhodl" zda se narodí dcera nebo syn. Tsk ať si tatínek nevyskakuje. Ostatně, vsichni tatinci
Co zaseli, to mají.
.gif)
No tak taky záleží na tom jaké gen.informace otec tomu synovi předal,že???Pokud byl zrovna nemocný, nějak přetažený........... ale vážně prostě stalo se a život jde dál.Nemá cenu to hrotit,vždyť život nám uteče jako voda.Mám bratrance a ten je ten samý případ.Akorát on se ještě než to zjistil stihl oženit a mít syna.
jo,jo, mě moje babička taky dávala penízky - papírové tříkorunky... a i já když mám tak dám , do hrobu si je nevezmu a když vím že nechlastají , nekouří, nefetují a spoří si tak proč ne .......neznám babi která by nedala nebo nekoupila......moje maminka těm mým také dala.....
.jpg)
Arna: jojo, kolikrat jdou ty vnoucata "vlastni krve" 
za babickou jen pro penize. A v dnesni dobe je to tezke, tolik párů se ma problem počít vlastni dite, takze adoptují, rozvadi se, dite pak ma prarodice vlastni, nevlastni...jednomu jde z toho hlava kolem 
Arna: ale není , beru to tak že ty vlastní mám a kdybych je neměla tak netvrdím že bych nemilovala jiná vnoučata......asi tak nějak jestli jsem to vyjádřila správně........tady je to stejně jedno.....
Arna - 14.4.2019 11:39
to se vidí málo
Linda: To znám.
Linda: 
Pokud na Tě přijde depka a svět se stane peklem - vlez do klozetu a přikryj se deklem 
