Dvojdomek s tchánovci. Máme do toho jít?
Před rokem jsme se s manželem vzali, je nám 27 a 32 let. V dohledné době plánujeme rodinu, chtěli bychom alespoň dvě děti. Vlastně se už o miminko pokoušíme, necháváme tomu volný průběh a uvidíme, kdy se zadaří. Bydlíme v obecním nájemním bytě.
Samozřejmě, že uvažujeme o pořízení něčeho vlastního, ale máme strach uvázat si na krk hypotéku. Zatím tedy šetříme, založili jsme si stavební spoření a za pár let uvidíme.
Teď nám ale přišli manželovi rodiče nabídnout možnost vlastního bydlení. Oba mají pár let do důchodu a chtějí se na stáří zajistit. Vlastně to tak plánovali, že si uspoří dostatek prostředků, prodají čtyřpokojový byt a chalupu a postaví si rodinný dům. Teď jim navíc spadlo do klína poměrně velké dědictví po tchánově mamince, takže jsou na stavbu připraveni, dokonce už mají vyhlédnutý i pozemek.
A protože vědí, že i my máme do budoucna plán postavit si něco vlastního, přišli s velmi lákavou nabídkou. Pokud bychom souhlasili, nechali by na pozemku postavit dvojdomek s tím, že jednu půlku by obývali oni, druhou my. Peněz mají dost, vše by financovali sami, my bychom si pouze zařídili naši část domu nábytkem. Můj manžel je jejich jediný syn, jak řekli, moc rádi by toto pro něj a jeho rodinu udělali. Navíc mají představu, že si vzájemně vypomůžeme: Oni nám s našimi budoucími dětmi, až budou v důchodu, a my je pak později obstaráme ve stáří.
Zní to hodně lákavě. Získali bychom tak v podstatě vlastní bydlení v novém domku se zahradou a ve velmi příjemné lokalitě, která se nachází na předměstí našeho většího města, kde všichni žijeme. Je zde nádherný klid, do lesa doslova pár kroků a zároveň výborná dostupnost do práce i do škol a školek či k lékaři – autem nebo hromadnou dopravou.
Manžel je z návrhu a nabídky svých rodičů nadšený, já v podstatě také. Přesto mi ale úplně dobře na duši není. Mám totiž obavu, jak bude naše společné soužití ve dvojdomku na společném pozemku vypadat. Tchán je docela v pohodě, ale tchyně je tak trochu metrnice. Ne, že by byla nějak zlá, to v žádném případě, ale na můj vkus je příliš energická, řekla bych hyperaktivní.
Pořád musí něco dělat, nevydrží chviličku sedět, a když jsme společně s nimi na chalupě, je to pro mne docela 
očistec. Tchyně kmitá v kuchyni, na zahradě, vyváří jako o život a neustále mne honí, abych se zapojila. Jakmile si na chvíli sednu nebo se chci jít jen tak projít do lesa, je z toho celá nervózní a okamžitě pro mne má přichystané nějaké úkoly. Umýt nádobí, vyplít záhony, vytřít… Když jsme s nimi pohromadě, necítím se prostě svobodně a mám pocit, že ji musím poslouchat. Připadám si jako malá holka.
A teď bychom tak měli žít trvale všichni pohromadě, což mne docela děsí. Přitom na druhou stranu velmi oceňuji všechny výhody, které by takové soužití přinášelo. Tchyně jde do důchodu za tři roky, měla bych tím pádem vyřešené případné hlídání dětí. Stavba domu by nás prakticky nic nestála a bydleli bychom ve svém. Děti by vyrůstaly ve zdravém prostředí obklopené širší rodinou. To všechno je moc pěkné a lákavé. Přesto mnou zmítají určité pochybnosti a obavy.
Co myslíte, je takové soužití možné? Dají se nastavit taková pravidla, aby byly obě strany spokojené? Vzhledem k organizační povaze mé tchyně mám opravdu strach, abych si na sebe neupletla pořádný bič. To bych pak měla všechny ty výhody, které si uvědomuji, hodně draze vykoupené. Šly byste do toho na mém místě?
1.6.2011 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 100 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dvojdomek s tchánovci. Máme do toho jít?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Do toho bych nešla...Ovšem pokud nebudeš souhlasit, tak to asi nepochopí manžel.
Jste schopní udržet si soukromí? Být samostatná bojová jednotka? Nedat tchýni klíče od vaší půlky domu? Užívat část pozemku po svém? Nenechat se vtáhnout do do bábiných nápadů? Nenechat si organizovat domácnost, volný čas, dovolenou? Postaví se za tebe tvůj manžel, kdyby matka neznala míru v "pomoci"?
Tak kdybych ja mela jit do dvojdomku s rodici meho manzela (ted nemluvim o tobe a tech tvych tchanech), tak bych do toho sla. Ja zila s tchyni cca 5 let v jedne domacnosti a bylo to fajn. Neco jak pise Johanka74 - normalni rodinka 
Ale ne vazne, prisla jsem z prace a dala si s tchyni kafe, prodrbaly prvni posledni. Nemely jsme problem se na cemkoliv domluvit. Za co jsem me tchyni opravdu moc vdecna, tak bylo 1) Dohodnuti pravidel (prisla s tim ona - obe jsme se proste domluvily na pravidlech, navrhy byly jak z jeji tak i z me strany, dodrzovani nebyl ani pro jednu stranu problem) 2) Nekontrolovala, nehonila, ani se nevyptavala, nestarala se, pokud jsme se ji sami neptali, proste se nechovala jakobych byla jeji dite, ale respektovala mne jako dospelou zenskou a ja ji taky. Zlata zenska. Nerikam, ze nekdy nebylo napeti, nebo nejaky problem, ale vzdy jsme se nakonec nejak dohodli, vztahy nam problemy nenarusovali. Diky teto zkusenosti vim, ze za urcitych podminek, ktere respektuji dohody by to fungovat mohlo. Taky jeste jedna VELMI dulezita vec. Ja vedela, ze kdyby prisel problem, muzu se postavit za meho muze a ten se postavi za mne. Nebylo to treba, jak uz jsem vyse psala, ale i toto je moc dulezite. Jestli tvuj muz bude stat za tebou nebo jestli je mamanek 
No a na tvem miste - ty pochybnosti bych mela taky a nejspis, jak uz tu psaly holky, se snazila za kazdou cenu, aby jste si svou cast domku zaplatili sami (od rodicu maximalne pujcka), aby byl napsan na vas oba. Abys nemusela mit pocit poslusnosti. Uz nejsi mala holka, ktera musi poslouchat, fakt ne. Takze si o tom promluv s muzem. Vsechno, bez emoci, jak vidis ty vikendy na chate a ceho se pri spolecnem dvojdomku bojis. No a urcite, pokud do toho pujdete, sedni s tchyni ke kafi a domluvte a sepiste si vzajemne na papir pripominky a pravidla s tim, ze je muzete casem poupravovat. Jo a takove veci, jako davat jim klice, klidne muzete, ale s tim, ze pokud o tom nebudete vedet, nebudou tam chodit. A pokud budete doma, budou zvonit, ci klepat a cekat dokud jim neotevrete. To same z vasi strany. Nastavte si proste hranice. 
nešla bych do toho
Linda: 
kazde slovo pozlatit
.gif)
Myslím,že je to velká škoda,že už se nebydlí generačně pohromadě, když koukám na Takovou normální rodinku (seriál) je mi to fakt líto. Ženský pokecaly se ženskejma, chlapi s chlapama a bylo to pěkný..
Te´d si každej žije podle svýho, nic nestíhá, na nikoho nemá čas ani nervy, je to hnus velebnosti..Já mám třetí tchýni, s první a třetí vycházím v pohodě(doteď), tchánové byli taky skvělí dva. Pokud by se něco takového naskytlo mě, tedy totožná situace, aspoń bych to zkusila. Třeba to půjde a třeba ne, tak se to dá řešit později. pokud máte s manželem zůstat, tak Vás jeho rodiče "nerozeštvou". prostě to zkusíte a můžete si i nadále šetřit. Pokud to nepůjde, půjdete do svého a "vaše půlka" bude jednou vašich dětí. Vlastně celý to bude jednou vašich dětí. Říkám to ze své zkušenosti, kdy jsem si vlastní bydlení pořídila až po mnoha letech v podnájmech a zadlužená jsem až hrůza a splácet budu asi až do smrti, do toho hrůza z toho,abych neonemocněla..Někdy bych ráda měla tu jistotu a klídek, za cenu prudivé matky mého muže..Většinou je to o dohodě, jsou samozřejmě osoby, se kterými se vyjít nedá,ale prioritně z vlastních zkušeností posuzovat rodiče partnera 
Už jsem to tu jednou psala, zkusme někdy říkat "maminka mého muže" a ne "tchýně". Líp to zní a líp se s "maminkou"i vyjde. My ženský přece kurňa taky máme maminky, a nelíbilo by se nám (nelíbí se nám) kdyby o nich muž mluvil s despektem jako o "tchýni"..
No konec keců, prostě aspoń bych to zkusila,protože pokud to budete rázně bojkotovat už te´d, v době finanční nejistoty, budete za blázna v rodině a rozkoly přijdou už teď, a možná že zbytečně..A nikdo nežije věčně, ale rodiče ne..
Nešla bych do toho, nic by Ti tam nepatřilo a musela bys jim být za všechno vděčná. Měla jsem podobnou možnost jako ty - bydlet v dvougeneračním domě s manželovými rodiči - a zatím tedy nelituju toho, že jsme to neudělali. Nedělalo by to dobrotu, i kdy jsou manželovi rodiče celkem v pohodě.
Nesla bych do toho, zvlast pokud pises, ze Te to uz ted stoji nervy, kdyz jste spolecne jen na chalupe. Vlastni zkusenost mam, je to sest let co zijeme spolu s tchanovci ve dvojdomku 
, tchyne neni spatna zenska, ale uz si spolehlive lezeme na nervy. Ted zrovna s manzelem hledame neco jineho a snad se co nedjrive budeme stehovat . Proste dva kohouti na jednom smetisti se tezko snesou .
Pánbůh s námi, a zlé pryč!!!
Po 4 letech soužití v rodinném domku s tchánovcema radím jediné - vše zlé pryč a Bůh s námi. My tedy neměli dvojdomek, ale jednu domácnost, kde jsme měli jednu posléze dvě místonosti...dokud jsem šlapala podle nich, bylo vše v pohodě, ale běda když jsem to dělat nechtěla....no utekli jsme do jiného města...vztahy se už nikdy neurovnaly. Takže já bych do toho nešla To raději byt než žít s tchánovcema.
.jpg)
Stavba domu by nás prakticky nic nestála 
já umru smíchy .... ne nestála pokud nepocítás nervy v prcicích a dozivotne byt s tebou jednáno jako s nájemníkem. Ten dum i pozemek bude vzdycky tchánovcu nikdy vás. Oni budou rozhodovat kdy se co a jak udelá, oni te budou mit vecne na ocích a dobré rady na jazyku (tam ten ker nesázej, tam ti urcite chcípne. jak to to díte oblékás, cím ho krmís) Moje zivotní zkusenost je co oci nevidí a usi neslysí to srdce nebolí a tudíz to nikdo nerozmazává. Osobne si myslím ze i hypotéka a placená paní na hlídaní nekdy v budoucnosti by vás vysla nervove lacineji. Teda sorry radsi budu az do duchodu splácet hypotéku nez být dozivotne vdecná tchýni (nebo komukoliv jinému) za to co pro me udelal, jak se obetoval a poslouchat blbý kecy a dobre mínené rady. Samozrejme neznám tvou tchýni, mozná je to zlatá zenská, já takové stestí nemám a podle toho bych jednala.
Jak svou tchýni popisujes nevypadá na typ zenský s kterou by se uz predem dalo sednout si a dohodnout urcitá pravidla a hlavne jejich dodrzování. Tahle paní mi prijde energická natolik, ze nez stacís porodit vygruntuje ti barák a pokud odjedete na dovolenou prijedes do cerstve vymalovanýho
.JPG)
Za mě - nešla bych do toho. Mít tchýni permanentně za zadkem - bude za pár let v důchodu - z toho mě obchází mráz.
Navíc - všechno zafinancují, měla bych pocit, že musím být vděčná a zavázaná a to já nerada...
Nicméně - klidně do toho jdi - přinejhorším staroušci zůstanou v obrovské chalupě sami a vy utečete do svého se svým nábytkem.
Riki: Souhlas. Jinak lidi si pořizují vlastní bydlení, aby za garsonku neplatili 8 tis. i s poplatkama, když důchody nebudou. Snad nebudu dalším kšeftem vaší firmy
.
HelenaPa: Pokud vám tam nic nepatří, tak je potřeba počítat, že po event.rozvodu (rozvádí se každé druhé manželství) půjdu pod most. Tak to by mi sakra vadilo. A spoléhat se, že manžel je slušný...., oni se pak do rozvodu míchají noví partneři ....
Tak za prvé - "Stavba domu by nás prakticky nic nestála a bydleli bychom ve svém." - nebydleli. Bydleli by v domě rodičů. Co je špatného na obecním nájemním bytě? Přinejmenším je jasně stanoveno, co za to, a neočekává se ničí vděčnost a poslušnost. Upřímně řečeno moc tu touhu "bydlet ve svém" nechápu, všeobecně. Je to obrovský závazek, napřed hypotéka, a potom břemeno udržování a péče o dům, taky to nestojí pětikorunu. A v případě, že člověk v okruhu 50 km nesežene práci, má problém, protože do domu investoval a nechce se nikam stěhovat. Což kolikrát stejně musí, až přijde exekutor, a dům mu prodají v dražbě za třetinu ceny. Takových případů jsem ve své účetní praxi viděla desítky, pracuju pro firmu, která vydělává na tom, že někdo není schopen splácet své závazky... ale to odbočuju. Společné soužití jistě je možné, za cenu ústupků a kompromisů obou stran. Pokud ty ústupky musí činit jen jedna strana, kupříkladu z toho titulu, že rodiče to všechno zaplatili, a tak jaksi podvědomě uplatňují právo vlastníka, nefunguje to. A jestli to nefunguje ani na chalupě, nebude to fungovat natrvalo tím spíš. Nešla bych do toho. Ať si tchýně a tchán postaví pro sebe, budiž jim to přáno, a jestli chtějí myslet na budoucnost, ať si postaví dům energeticky úsporný a bezbariérový. Bude to dražší než nějaký katalogový dvojdomek, ale rozumnější.
modroočka: Domluvit si pravidla s mými tchánovci možné není. Oni lžou a nic z toho nedodrží a ještě se smějí do ksichtu. Například jedna příbuzná má dítě alergické na čokoládu a trochu obézní a co si myslíte, že mu tajně podstrkují.
