Manžel nezvládá synovu orientaci
.jpg)
Máme s manželem jedno dítě, syna, kterému je 26 let. Bylo to naše vytoužené dítě, už jsme ani nedoufali, že se nám zadaří. Když se narodil, byli jsme oba nesmírně šťastní a považovali to za zázrak. Manžel se v synovi doslova viděl, hned, jak se narodil, začal plánovat, co všechno s ním jednou bude podnikat. Jenže vše si vyvinulo jinak, než jsme si představovali.
Od synova útlého dětství jsme na něm pozorovali, že je trochu jiný, než ostatní kluci. Nikdy se nepral ani neprojevoval zájem o čistě mužské aktivity. Manžel jako nadšený rekreační fotbalista tím dost trpěl. Od malička se synovi hodně věnoval v takových těch klučičích záležitostech, ale on se k ničemu moc neměl. Radši byl doma, četl si nebo si stavěl nějaké modely lodí a letadel, nebo ho bavilo pomáhat mi při vaření.
Když přišel do puberty, začalo v nás podezření, že syn je „jiný“ sílit. O děvčata neprojevoval žádný zájem, kromě jednoho krátkého románku v sedmnácti letech s žádnou nikdy nechodil. Začal být čím dál víc uzavřený, o svém osobním životě s námi prakticky nemluvil. Až ve svých dvaadvaceti letech se nám konečně svěřil, že je gay. Nebudu zastírat, že i když jsme to svým způsobem očekávali, tak když jsme to slyšeli takhle natvrdo, zamávalo to s námi.
Já jsem se s tím vyrovnala poměrně rychle, bylo mi sice líto, že se pravděpodobně nikdy nedožiju vlastních vnoučat, ale převládl ve mně pocit, že ať je syn jakýkoli, je to naše dítě. Je slušný, pracovitý, zodpovědný. Když se pak po nějakém čase odvážil představit nám svého přítele, dokázala jsem se k tomu postavit s chladnou hlavou a hezky jsem ho přijala do rodiny.
Problém je však s mým manželem. Jak jsem psala, od synova dětství pociťoval často zklamání z toho, jaký syn je. Ale od chvíle, kdy se dozvěděl skutečnost o jeho orientaci, ho manžel od sebe vnitřně úplně odstřihnul. Naprosto ho ignoruje, nemluví s ním, jeho přítele viděl jen jednou, prý z důvodu, aby věděl, s kým syn je a víc se s ním stýkat nechce. Vlastně on se nechce stýkat s nimi oběma. Nějaké rodinné oslavy, vánoční posezení nebo i výlety, nic z toho nehrozí.
Strašně mě to trápí. I když manžela svým způsobem chápu, tak se na něj zároveň dost zlobím, že není schopen překousnout, že syn je, jaký je a takového ho brát. Manžel to bere jako nějakou zradu, neuvědomuje si, že syn za to, jakou má orientaci, nemůže a že to v žádném případě nesnižuje jeho hodnotu jako člověka. Když se s mužem snažím na toto téma mluvit, úplně se oklepe a prohlásí, že nechce nic slyšet, že ho nechce vidět, že je mu úplně špatně při představě, co ti dva spolu dělají v posteli a že jsou mu odporní. Vyčítá mi, že se se synem a jeho přítelem stýkám, že k nim jezdím na návštěvy, prý jsem ho vždycky rozmazlovala a tu svou opičí lásku mu dávám i teď, když je dospělý a navíc „takový“.
Jsem jako mezi mlýnskými kameny. Můj syn je mé dítě a miluju ho, ale mám ráda i manžela, byť mě jeho postoj velmi mrzí. Tak ráda bych dala naší rodinu nějak dohromady, ale veškeré mé snahy vždycky ztroskotají na manželově rezolutním a negativním postoji.
Dá se to vůbec nějak zlomit? Je nějaká šance, že to manžel konečně rozdýchá a smíří se s tím?
12.4.2019 Rubrika: | Komentářů 110 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel nezvládá synovu orientaci
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Arna: 
.... to bylo pouze suche konstatovani faktu
. Na hranici tvrde kritiky by bylo kdybych rekla ,ze pan si nevidi na spicku nosu a domniva se, ze bylo nejak poskozeno jeho muzstvi. A pani si chce hrat na perfektni rodinku a ty jeji dva chlapy ji nici iluzi. A pritom ve skutecnosti je tohle vsechno uplne jedno, protoze zalezi na jinych vecech a ne na tom kdy a kde a v kolika budeme slavit buhvi co a jak to vidi nasi sousede - kamaradi - kolegove...... ale je fakt, ze ja jsem momentalne dlouhodobe lehce nasrana na cely svet a tak holt si nevidim do ust 
.gif)
Linda: Nějak mi k tobě nejde tvůj názor, tedy především tak tvrdá kritika a "magor" už vůbec! Ona Ludmila se snaží žít normální život, vůbec není kvočna, ani magor. Je normální máma co chce své dítě vidět a je spokojená když se slaví společně a ne odděleně.
sharon: Asi bude pro tebe překvapení že ta moje nejmilejší není vlastní. 
.gif)
orinka: vlastní jsou vlastní.....
.jpg)
orinka: no, vnoučata...kazdy se na ně těší, akorat ta dnesni doba není jednoduchá. Kamaradka ma dceru, ktera deti mit nemuze a syna, ktery zrejme nejake to vnouce zplodí, ale vzal si Anglicanku, zustal v Anglii, takze těch pripadných vnoucat si uzije kamaradka hlavne pres webkameru. 
taky nic moc 
sharon: ale dnes už přece můžou adoptovat, i ta vnoučata můžou být
Manžel se v podstatě za sebe stydí, že zplodil "nedokonalého" syna. Proto strká hlavu do písku, aby mu to nic nepřipomínalo. Je to dětinské, hloupé, ale asi to chce nechat mu čas na urovnání myšlenek a pocitů. Myslím, že je pořád lepší mít syna gaye, než syna mrtvého, který byl sice hetero, ale na světě nešťastný.
rychlonožka: 
, jo dost tatinku to tak ma, pokud se syn nepovedl dle jejich predstav...a gay je pro mnohe uplne ta nejhorsi predstava.
Jednou jsem se takhle bavila na oslave narozeni potomka, bylo to vymodlene dite. A tatinek porad opakoval, hlavne at neni teplouš, to by bylo hrozny ( clovek by cekal, ze se bude spis pripijet na zdravi miminka, že....) . A tak jsem se tatinka zeptala, zda by u dcery pripijel na to, aby nebyla lesba....a pry ne, u dcery by orientaci tak neřesil. Ale to pry ja jako ŽENSKA nemužu pochopit .
No, asi ne.
Almega: ano, presne tak. Kdyby syn zemrel, bude na vse pozde, zustanou akorat vycitky svedomi.
Presne tohle se totiz stalo memu kamaradovi. Byl homosexual, rodice se s tim nikdy nesrovnali. Neustale vycitky, brutalni vydirani, nebo se s nim nebavili... Dopadlo to tak, ze kamarad skocil pod vlak. Jeho tatinek zemrel hned druhy den na infarkt. Matka zustala sama a s touto tragedii uz se samozrejme nikdy nesrovna. Ted si vycita, ze se mela chovat jinak, bere vsemozne leky na psychiku...
Kolegyne ma taky syna gaye, je to neuveritelne sikovny kluk, ma dve VŠ. Dlouho tajil svou orientaci, protoze navic jsou oba rodice verici. Kdyz se pak priznal, byl to šok ( i kdyz v okoli to vsichni vedeli). ..maminka se s tim nakonec srovnala docela rychle, tatinek to myslim neprekousl doted (ne kvuli vnoucatum, ale kvuli víře) , ale mlci, nekomentuje. Dokonce jeli se synem a jeho pritelem na spolecnou dovolenou.
Je fajn, ze i kdyz bydli na vesnici, kde se vsichni znaji a vedí o druhem i to, co neni pravda, nikdo se jim neposmiva, nenaznacuje...nedelam si iluze, ze sousedi doma treba o "nepovedenem" synovi neutrousi nejakou hnusnou poznamku, ale - dotycna kolegyne mute byt na syna fakt pysna, je velmi uspesny ve svem oboru, cestuje a je to mily kluk (vlastně už chlap).
Podle mě nejde Vašemu manželovi ani tak o to, že nebude vozit vnoučata. Jemu jde o uspokojení a promítnutí svých představ. Aby syn byl takový, jakého si představuje on. Chlapák, parťák na práci, sport, atd. A asi taky mu jde o reakci okolí. Nedá se nic dělat. Situace je, jaká je a jak říkají tady ostatní, je to pořád lepší, než aby se člověk trápil nad svým nevyléčitelně nemocným potomkem. Manžel se může stavět na zadní, jak je libo. Tuhle situaci nezmění. A problém má on. Nemá ho ani syn, ani maminka. Jsou prostě věci, které člověk neovlivní.
denda04: oni někteří dělají že nic ...že jsou s tím v pohodě ....ale v hloubi duše...no , nevím.
my co lpíme na vnoučatech si to prostě neumíme představit, ale jak říkáš at jsou spokojeni....
.jpg)
sharon: 10.26 máš pravdu věřím ,že žádného rodiče to nepotěší ,ale co už ?? hlavně ,aby byl šťastný ,spokojený ve vztahu
Je to těžké,ale mohou se stát v životě i horší věci: co kdyby ten jediný syn zemřel....Nejlepší je ,brát věci a situace tak jak jsou,nedá se to změnit,tak se s tím smířím.No a má-li někdo tolik předsudků,že mu to nejde,tak ať si pán představí,že žádného syna nemá,vytěsní ho zcela,a možná bude mít klid v duši.Paní se s ním schází,protože si vše v sobě vyřešila a smířila se s tím.To,že nebudou vnoučata,se mi zdá úplně podružné,já taky žádná nemám a možná nebudu mít ,moje děti se zatím nehodlají množit,ač jsou už po třicítce,je to jejich volba a já s tím nic neudělám.Osud je osud.
Linda: jí ti člověče toho otce tak nějak i chápu a nemyslím si že je hnup nebo magor.....myslím že to chce všechno čas....ono by to zklamalo víc lidí ale bojí se to přiznat i když to není žádná tragedie.....jediný vymodlený syn....je to těžký , hlavně že je zdravej a spokojenej...
No, tak prostě choď za synem sama a je. S manželem komunikuj normálně jenom na domácí půdě .O tom, co dělá syn nebo jak se má s ním nemluv. Tratit bude on, ty rodinu budeš mít, on bude stát sám. Přesvědčil se o tom asi i známý herec Petr Nárožný. Jeho syn je také gay. Dlouho se s ním nestýkal ,ale na stará kolena asi poznal, že ho potřebuje
