Máme koupit starou zbořeninu, nebo nový satelit?
Jsme poměrně mladá rodina, je nám s manželem něco přes třicet let, máme dvě školkové děti. Bydlíme ve vlastním 3+1 na sídlišti v paneláku, byt jsem dostala od rodičů, když jsem se vdávala. Oni se tehdy rozhodli přestěhovat natrvalo na chalupu.
Vždycky jsme s manželem toužili po vlastním domku, ale nelákaly nás ty soudobé rodinné novostavby v satelitních vesničkách. Naše představa byla klasický domek někde na vsi s dobrou dostupností do města za prací a později dětem do školy. Před dvěma lety jsme se na splnění našeho snu zaměřili a začali vyhledávat vhodné objekty.
Teď se nám jeden takový naskytnul. Na první pohled je to téměř ideální: Půvabná vesnička třicet kilometrů od města, s vlastním zdravotnickým střediskem a školkou a školou. Domek je veliký přesně akorát pro naši čtyřčlennou rodinu, patří k němu i velká zahrada a stodola. Zamilovali jsme se do toho na první pohled a velmi vážně uvažujeme o koupi.
Jediná, ale bohužel dost podstatná vada na celé této kráse je, že je domek v dost špatném stavu. Je nutná kompletní rekonstrukce včetně střechy, elektrických rozvodů, vyřešení odpadů a odvedení vlhkosti. Tak, jak je na tom dům dnes, je v podstatě obyvatelný, ale ta rekonstrukce je nutná co nejdříve.
Nemáme s něčím takovým zkušenost, bojíme se, abychom si nevzali větší sousto, než bychom dokázali spolknout. Chtěli bychom se vyhnout jakékoli větší půjčce či hypotéce, což by se nám snad mohlo podařit. Domek nestojí moc, kdybychom prodali náš byt, zaplatili bychom z jeho ceny dvě třetiny a dům by byl náš. Zůstal by nám necelý milión, který bychom mohli investovat do rekonstrukce.
Snažíme se zjistit všechny možné informace, kolik co stojí a jak nákladné jsou potřebné úpravy, a rozvrhnout vše tak, abychom to mohli postupně zvládnout. Jako první je nutná oprava střechy a odvedení vlhkosti. Ani elektriku nemůžeme odkládat a odpady a vyřešení koupelny a kuchyně… Je toho opravdu hodně, nějaké peníze máme ušetřené, vím, že i rodiče by byli ochotni nám pomoci. Stejně ale máme strach, abychom se později nedostali do nějaké patové situace.
Známí nám radí prodat byt a zakoupit hotový nový domek někde v satelitu, je pravda, že bychom to takto udělat mohli a měli bychom nový dům, do něhož by nebylo nutné investovat. Ale zase bychom přišli o tu půvabnou atmosféru, kterou má okolí toho starého domku, který jsme si vyhlédli.
Máme ještě nějaký čas na rozmyšlenou, proto bych se moc ráda zeptala čtenářek, zda má některá z nich za sebou náročnou rekonstrukci starého domu. Jsme klasičtí panelákoví odchovanci, s domem nemáme žádné zkušenosti, i když se snažíme získat co nejvíce informací. Moc bych uvítala jakékoli osobní zkušenosti i případné názory ostatních čtenářek. Přece jenom nás čeká v podstatě životní rozhodnutí a nechtěli bychom se unáhlit.
11.4.2011 Rubrika: Opravy úpravy domu a bytu | Komentářů 111 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
- „Dyzajnér“ do bytu, hůl do ruky? Jak máte zařízený domov?
- Stěhování, zařizování, rekonstrukce. Kolikrát to máte za sebou vy?
- Hypotéka nebo nájem? Co je menší zlo?
Diskuse ke článku - Máme koupit starou zbořeninu, nebo nový satelit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Vždycky mě dostane věta"abychom nemuseli dojíždět daleko do práce nebo děti do školy...". Proto jsme od baráku ustoupili, shodli jsme se totiž na tom, že takový barák by musel stát jedině ve městě. Ano, do školy i práce je to v pohodě, máte-li auto, popř. ve frekventovaných časech jezdí autobusy... Ale.. Počítáte s kroužky dětí? S tím, že jednou dospějí a budou chtít lítat po nocích na diskotéky? Co pak? Budete jim za draho platit taxíka nebo budete taxikářkou sama? Třeba tchyně bydlí uprostřed dvou měst, do každého je to 15 minut autem, 30 minut autobusem. Autobus odtamtud jezdí v 7, 16 a 18:30, zpět jezdí z jednoho města v 5, 15 a 18 hod, z druhého v 8 a 16 hod. Výborný výběr zvlášť pokud se zdržíte nebo mají děti kroužky...
A starý versus nový? Loni jsme se dostali k perfektnímu baráku v centru města. Cena za hubičku, už už jsme se rozhoupali, že vezmem hypotéku, ale na poslední chvíli jsme se rozmysleli. Ono do zdí nevidíte, nevíte v jakém stavu jsou rozvody, jestli když odstraníte jednu zeď, nebude se vám barák drolit pod rukama. Ano, když, tak jedině nový a ideálně ve městě nebo kousek za ním. Nebo zvolte kompromis - panelák a zahrádka:-)
medved: vidis. a ja mam prave pocit, ze tohle je na zivote kdekoliv to nejdulezitejsi.
Ptas se,jestli mame zkusenosti s rekonstrukci stareho domu.To teda jo.
Ten barak je moje srdecni zalezitost, jeste k tomu pamatka,co ma ksicht.
Kdybych k tomu nemela ten vztah,co mam,nikdy bych ty martyria asi nepodstupovala.
Drina,prachy,setreni,pamatkari,ale na druhe strane radost z nadherneho vysledku.
Jestli vas to oslovilo,nevahejte.
Zatím jsem nečetla reakce, ale rozhodně bych koupila tu ruinu a pak ji celou zbourala a postavila znova, rozhodně vás to přijde levněji minimálně o třetinu než rekonstrukce. Z původního domu stejně nic nezůstane, max obvodové zdi a ty stejně musíte "podrazit" proti vlhku....
Když dostanete od někoho na rekonstrukci finanční rozvahu, tak si k ní radši ještě čtvrt té částky připočítejte.
.gif)
naši známí zrekonstruovali starý barák, namakali se a stejně když se přijeli kouknout na dům našeho syna tak sami uznali, že nové je nové.....tak nevím, záleží na vás a když nový tak nemusí být v satelitu......
Touhu po domečku chápu, nicméně nebylo by lepší nechat si postavit nově? Vždyť to nemusí být nutně v satelitu, parcela se dá sehnat i v normální zástavbě, přinejhorším by se dala koupit nějaká ruina, nechat zbourat a postavit nový domek. Jak by to vyšlo na peníze, to netuším. Ale pořád mám pocit, že totální rekonstrukce vyjde skoro nastejno jako nová stavba.
Jinak, mám pocit, že některé čtenářky tu bydlení v domě trochu dramatizujou. Sama jsem z baráku, který naši kupovali, když jsem se narodila. Je to kamenný dům z roku 1905, rekonstrukce trvala asi 2 roky. Pak si nepamatuju, že bychom na to museli v průběhu následujících 20 let nějak výrazněji sáhnout. Před pár lety nastala potřeba výměny oken a nový způsob vytápění. Předpokládám, že teď zase bude nějakých pár let klid. Rozhodně to není tak, že budete celý život cpát veškeré peníze do domu a nic si neužijete. 
Nika1: aha...tašky..já je moc nemám ráda. je to těžké, náročnější na krov...i na práci. Fandím Satjamu a spol
Kdysi jsem si to vyzkoušela - malý domek na vsi, zdaleka ne 30 km od většího města. S velkou zahradou a stodolou, a ještě navrch s malým rybníčkem. Romantika jak fík. Děti školkového věku radostně pobíhaly po zahradě a cpaly se neumytým ovocem rovnou natrhaným, popelily se v hlíně, písku, v bahně u rybníčku a skotačily se sousedovic domácím zvířectvem. Idyla. Na první pohled. Ovšem voda na dvoře ve studni, ruční pumpa, suchý záchod taky na dvoře, elektřina pamatující Křižíka, topení v kamnech - uhlí, dřevo. V domě v přízemí vlhko a zima, plísně, v patře sucho a vedro, v podkroví natažený igelit a kýble pod většíma děrama ve střeše. Rekonstrukce by stála víc než celý dům i se zahradou a stodolou, která mimochodem spadla měsíc poté, co jsme to koupili. Kde se začalo něco předělávat, tak to původní se rozpadlo pod rukama a nové buď udělat nešlo vůbec, nebo s hroznými obstrukcemi. Nechali jsme tam cca 10 let života a práce, žádná dovolená, pořád se na něco šetřilo, pořád se něco záplatovalo, zachraňovalo z nejhoršího... a přitom to na tom baráku skoro nebylo vidět. Pořád vypadal jak největší ruina ve vsi. Když se nedělalo na baráku, dělalo se na zahradě. Děti to samozřejmě dávno přestalo bavit, a vcelku nepochybuji, že ten dům značnou měrou přispěl k manželským neshodám a následnému rozchodu od stolu a lože. Poté jsem ho prodala, což trvalo dva roky, protože tu zříceninu udat byl sakra problém - najít stejné idealisty a blázny, jako jsme byli my, když jsme to kupovali, a pak teprve jsem si oddechla a veliký šutr se odvalil z mého života. Začala jsem znova žít jako člověk, a ne jako otrok nemovitosti. Tož tak. Zlatej panelák. 
.jpeg)
A taky zvažte, jestli ustojíte ten nával práce a vaše manželství nepůjde do kytek, co lidí už takhle ztroskotalo.
Místo vysněného domečku mají na krku rozvod a dělení majetku
.jpg)
Kdyz uz jste se tam zamilovali do vseho, tak teda ok koupit, ale vzít si s sebou nekoho od fochu a porádne ty stavby prolézt. Osobne bych to spís zbourala a postavila nové ve stejném "rustikálním" stylu. Aspon si budete jistí, ze vám najednou neco nekde nebouchne/nespadne na hlavu. Prestavba je hezká myslenka, ale porád je to starý dum. A nakonec tak jako tak vám ten milion stacit nebude. A takhle aspon budete za rok jednou pro vzdy hotoví. Ale stejne 30km do"civilizace" je MOOOC. To chce 2 auta a pri dnesních cenách benzínu kazdý mesíc hezkých pár tisíc navíc. My bydlíme na vetsí vesnici (máme sámosku, benzínku s pekarem a skolu do 9. trídy i s spoustou krouzku a sportu) necelých 10km od mesta. A jenom kdyz deti (17 a 14) nechytnou autobus tak 2x10km nekolikrát za víkend, ted navíc starsí zacíná se zábavama a poslední autobus k nám jede v 22.30 (to kluby otvírají) takze jeste svoz a rozvoz v noci .
Almega - 11.4.2011 8:59
Raději bych zůstala v bytě a užívala si pohodlného života. Maximálně si pořídit nenáročnou chatičku v přírodě.
kareta: Bylo to včetně klempířiny a plocha 136 m2, dům do elka. Z 5ti nabídek to bylo nejnižší a doporučená firma, tak nevím jestli nás zas tak natáhli. 120 tis. stály tašky a to byly nějaké trochu lepší.
.JPG){kind=avatar}
Za sebe musím říci, že s malými dětmi bych nešla ani do satelitu, ani do přestavby. Místo toho bych s nimi raději provozovala jiné aktivity, místo rekonstrukce domu lze třeba jezdit na výlety, sportovat, poznávat město, hrát hry. Pro náctileté je podle mého mínění taky lepší žít v pohodlí města, než se denně třepat do školy a ze školy, omezuje to i možnosti s výběrem koníčků, ať už sportovních nebo kulturních. Trochu výhoda je v tom, že tráví tolik času dojížděním, že nemají čas na více lumpáren. Ale kdo chce, ten si na to udělá čas při cestování - kouřit se dá při čekání na dopravní prostředek (co taky dělat jiného ), pít lze ve vlaku i v autobuse, jen s jinými návykovými látkami to asi bude obtížnější.
Ale jak už bylo řečeno - záleží na způsobu života, každá rodina je trochu jiná a má jiné priority.
Ještě dovětek. Myslím si,že než se uvázat na vesnici,bylo by lepší zůstat v bytě a víkendy trávit mimo.Ne zase na jednom místě na chatě,ale jezdit na výlety,teba i s přespáním někde v levném hostelu,pod stanem atd. Poznáte republiku,zažijete spoustu dobrodružství a zážitky si děti budou dlouho pamatovat.
tornado-lou: to mas pravdu. zadne "obecni" aktivity neporadame a uplne uprimne, ja bych se zadnych neucastnila i kdyby je nekdo poradal. velmi silne me tenhle "obecni" duch odrazuje.
