Svatbu nechce, ale děti mají mít příjmení po něm
.jpg)
Žijeme s přítelem spolu pět let, máme dvě děti, tříletou holčičku a ročního syna. Svatbu jsme neměli, protože přítel ji považuje za zbytečnou. Já se vdávat chtěla, ale nepodařilo se mi ho přesvědčit. Tak jsem na něj přestala tlačit, řekla si, že jinak je to fajn chlap, s nímž je mi dobře a nebudu to lámat přes koleno. Jediné, co jsem si vymínila bylo, že děti budou mít příjmení po mně.
S tím měl partner tedy docela velký problém, ale já byla v tomto ohledu stejně neoblomná jako on s odmítáním svatby. Řekla jsem mu, že pokud chce, aby měly děti jeho příjmení, vede k tomu jediná cesta, svatba. A pokud trvá na tom, že se ženit nechce, nezbývá mu než respektovat, že děti, které já odnosím a porodím, s nimiž budu na mateřské a chodit po doktorech a všude možně, budou mít stejné příjmení jako já. Trochu kolem toho bylo dusno, ale nakonec to přijal.
Po narození dcery bylo všechno v pořádku, jeho rodiče sice trochu prskali, ale brzy je to přešlo a užívali si vnučku. Když se před rokem narodil syn, tak přítel už od chvíle, kdy jsme z ultrazvuku znali pohlaví, naléhal, aby měl syn příjmení po něm, jako pokračovatel rodu. Odmítla jsem to. Znovu jsem mu zopakovala, že můžeme mít všichni společné příjmení po svatbě, ale pokud je to on, kdo ji odmítá, tak to taky bude on, kdo jako jediný bude z nás čtyř mít to příjmení odlišné, že nevidím, důvod, proč bych to měla být já.
Opravdový problém ale nastal po synově narození s jeho rodiči. Jestliže u vnučky to ještě tak nějak zvládli, u vnuka je to pro ně nepřijatelné. A začali mi dělat peklo. Neustále proti mně brojí, poštvávají svého syna, tlačí na něj, aby se zachoval jako chlap a prosadil pro svého syna jeho příjmení. Zajímavé je, že vhodnost sňatku, když už jsou na světě dvě děti, nějak opomíjejí. Pro ně jsem strůjcem tohoto všeho čistě já, sobecká, přehnaně emancipovaná a nesnášenlivá žena, s níž je jejich syn nešťastný. Kradu mu děti, upírám mu otcovská práva a celkově pro mě nemají vlídné slovo.
Nejhorší je, že já vůbec nevím, jak se zachovat. Nechci k nim jezdit na návštěvu, nechci, aby jezdili oni k nám, ale dost dobře tomu nemůžu zamezit, mám za partnera jejich syna a upírat jim kontakt s vnoučaty taky dost dobře nejde. Tím by trpěly hlavně děti, které za nic nemohou. Zkusila jsem s přítelem na rovinu promluvit na téma svatba, ale bezvýsledně. On je zaseknutý, že v žádném případě a už vůbec ne takhle, že by se cítil do toho chomoutu dotlačený. Řekl mi, že jsem jak umanutá.
Já už dneska vím, že jsem udělala chybu hned v počátku, vůbec jsem s ním děti mít neměla. Místo toho, abychom si užívali rodinu, tak jsme teď rozhádaní jak mezi sebou, tak s jeho rodiči. Není mi vůbec dobře, připadá mi, že jsem tlačená ke zdi a občas uvažuju, že snad těm dětem nechám to příjmení změnit, jen aby byl klid. Jen si nejsem jistá, jestli by tento můj ústupek klid opravdu přinesl.
13.10.2019 Rubrika: | Komentářů 111 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Svatbu nechce, ale děti mají mít příjmení po něm
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
kubikm: to spíše vypadá na chybu v ní . No dle mého svatba je základ ač je to možná zastaralé mí synové sice měli nejdřív dítě ale do roka vnuků se oženili a syn jeden ještě zasnoubil před svatbou
sallie: no zkusit si spolu sednout a domluvit se...
kubikm: nevím, proč si jí nechce vzít... tipla bych si, že je to zase práce jeho rodičů, kteří by chtěli vnoučata a "pokračovatele rodu", ale hlavně aby je / ho to "nic nestálo" (žádné společné vlastnictví a tak).
Jak mají její rodiče pomoc? Jet za ním a přiložit mu pistoli ke spánku, aby si jí vzal?
Arna - 13.10.2019 9:22
už to tak vypadá
sallie: jsou tam 2 základní věci
PROČ si ji nechce vzít
proč ji nepomohou vlastní rodiče
Hanča: no ono to je těžký.... rodiče kecají do života dětem "furt" - teď je otázka, do jaké míry je to únosný a do jaké míry si to ty děti nechají líbit... a záleží na okolnostech... když jsem měla mimino a batole a přijela mamka a umyla mi okna, tak jsem byla vděčná... ale situace, že by přijela, seřvala mě, že tu mám bordel a začal mi mýt okna, by byla úplně jiná (i když pořád je to jen o mytí oken). Takže někdy si člověk říká, že je fajn, že se rodiče zajímají a pomáhají... ten chleba se láme až když jde o nějaký průšvih...
Jinak na tomhle případu mi fakt vadí rozdílný přístup k narození syna a dcery... to, že holka jim "nestojí za to", aby bojovali o příjmení, ale kluk ano... a vidím v tom i to chování k té snaše - že prostě ženská je méněcenná a měla by poslouchat, co chtějí muži.... s takovejma chlapama bych fakt vyběhla...
sallie: no to už nechápu vůbec, proč se rodiče cpou dětem do života, já pomůžu,když potřebují, jinak mi je úplně jedno, co dělají
ale to, že rodiče kecají klukovi do života si asi měla uvědomit ještě dřív než měli ty děti
Hanča: vy neřešíte to, že mají každý jiný příjmení, ale tady to řeší tchánovci a tlačí Zitu do toho, aby změnila to, na čem se s přítelem dohodli.... myslím si ,že nejde ani tak o ten fakt, jaké příjmení budou mít děti, jako o to, že jim ti rodiče do toho zasahují a tlačí na sílu to "své" řešení, plus že to řeší až u kluka, u holky jim to bylo jedno a jsou umanutý na toho kluka "pokračovatele rodu"....
.jpg)
Aha, chlap se nechce ženit, ale přehnaně emancipovaná je Zita. Takové a prarodiče , co frčí do syna a brojí proti matce vnoučat, patří poslat do ďupky. A partner bude taky trouba, když se tak nechal od rodičů zmanipulovat.
.gif)
Hanča: 
tak v tomhle teda problém nevidím, máme s maželem dohromady 7 dětí a kupodivu kluci trvali na svatbě a pak děti, jedna dcera se vdávala po 10leté známosti a dvou dětech, no a další měla dítě s přítelem, který se pak vyboural a dnes žije s jiným,dítě ve škole a nijak neřešíme, že mají každý jiné příjmění ač tvoří rodinu, já preferuji spíš klidný život a tohle jsou pro mně prkotiny
milá Zito , vše si musíš vyřešit sama ...a buď ráda že vůbec víš s kým ty děti máš 
jsou tací že to neví , bud ráda že jsou zdravé .....třeba se vše časem srovná..... hodně štěstí....
a ještě
důchod
platíš si důchodové pojištění?
budou ti třeba chybět roky....
sallie: mně by vadilo už to, že jsem mu dobrá za služku, ale za ženu mu nejsem dobrá
před lety tu byl článek...podobný...
rozešli se...a jednalo se o majetek - každý měl svůj účet
z jeho se platil byt, auto, dovolená, nábytek...prostě hmotné statky
z jejího jen jídlo, drogerie atd....
ostrouhala a neměla ani byt, ani auto....prostě nic....
nakonec byla vděčná za azylový dům....
Ono je to dneska všechno tak nějak naruby,pravidla jsou na nic,ve všem se dává volná ruka a svobodné rozhodnutí.Protože jinak bychom byli za začátečníky a staré konzervy.Začalo to u mediálně známých lidí,kteří začali hlásat,že k lásce papír nepotřebují a postupně se toho chytil kde kdo.A protože jsem ze staré školy,tak tohle já neuznávám.
Tady určitě nepomůže,když paní ustoupí a dítěti dá jméno po otci.Koukám,že jeho ego je nad vším.A co na to rodiče Zity? Co na to otec budoucího děcka,že obě jeho děti budou mít kazdý jiné příjmení? Ono se říká,že po bitvě je každý generál,ale ŽENY,proboha,dobře si rozmyslete,s kým budete mít děti!!! Copak příjmení matky je něco společensky méně ceněno? Já bych teda dítě,které bych měla s nesezdaným partnerem, pojmenovala po sobě.
