Stydí se za to, že je babičkou?
Milé šťastné ženy,
chtěla bych vám napsat, co mě trápí. Třeba některou z vás napadne, co bych s tím mohla udělat. Je mi 25 let, jsem vdaná a máme osmiměsíční dcerku. Bydlíme s mužem u mých rodičů v bývalém výměnku, všichni máme své soukromí a naše vztahy fungují dobře.
Horší je to s manželovými rodiči. Nevím, jak to říct, ale mám pocit, že naše dcerka Adélka je nezajímá. Za těch osm měsíců u nás byli na návštěvě jednou, krátce potom, co se malá narodila. My u nich byli jen párkrát. Častokrát jsme jim nabízeli, že přijedeme, nebo je zvali, aby přijeli k nám, ale vždycky jim do toho něco vlezlo nebo se nějak vymluvili. Snažím se být tolerantní, přizpůsobit čas případné návštěvy tomu, jak by se jim to hodilo – oba ještě pracují. Ale někdy mám pocit, že se opravdu jen vymlouvají.
Když jsem na jedné z našich návštěv u nich dávala pochovat Adélku tchyni, prohlásila, že je vnučka roztomilá, ale ona se ještě necítí jako babička. Prý si vůbec neumí představit, že by někde korzovala s kočárkem a sousedi by se na ni koukali jako na starou bábu.
Byla bych ráda, kdyby dcerka v budoucnu měla s manželovými rodiči dobrý vztah. Jenže opravdu nevím, jak to zařídit, když je prakticky nezná. Je mi z toho smutno a budu vám vděčná za jakoukoli radu.
21.1.2008 Rubrika: | Komentářů 117 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Stydí se za to, že je babičkou?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
kareta: 
ja teda mam holky, tak ten vztah snad bude jinej
, ale soudim-li podle moji mamy, tak ani moc ne
Vnoucata ji nebavily, nejake hlidani, kdyz, tak se staral otcim, babicka byla drab.
Ja sama jsem rada, ze pijavice uz jsou dospele a tento vztah nam vyhovuje, kdyby mely nahodou tendenci me nutit k nejakym aktivitam s potomky (co si mozna nekdy poridi) se zlou by se potazaly
evelyn: mě jen udivuje, jak automaticky mladí předpokládají, že jim budou rodiče hlídat děti- já si nedovolím ani na návštěvě u našich nechat děcka s máti samotnou, pokud mi neřekne, že můžu jít...
.gif)
I já byla pro tátovi rodiče nechtěná vnučka. Už jsem byla celkově 5 vnouče (předchozí 4 měli tátovi bratři). Pro druhou babičku a dědu jsem byla užásná mala holčina a "rozmazlovali" mě jak se v té době dalo. Ale rozhodně jsem nebyla tem malý ..... jak jen řve. Když se řeklo ne, tak to tak i zůstalo. U této babičky jsem byla furt jak jsem chtěla. I nyní se minimálně 1x týdně vidíme. K té "zlé" mě táta nutil chodit. V dospělosti jsem už na jeho příkazy kašlala. Hodně jsme se kuli tomu hádali, ale pak to nechal být, když jsem mu řekla, kde má ty svoje milovaný vnoučata.
Na tchýni kašli a nic nelámej přes koleno.
kareta: 
uz se vidim, jak se nekde promenaduju s kocarkem, dobrovolne bez pistole u spanku
No, ony miminka jsou báječná tak pro rodiče, ale s dětma začíná být legrace až trochu později.. Vozit kočárek - to bych po nich snad ani nežádala...
Asi to budeš mít dost těžké, až budeš potřebovat pohlídat, tak třeba nebude chtít. Myslím si, že je krásné být babičkou, já ještě teda nejsem, mám dospělé děti a určitě bych se nestyděla i v mém věku /42/. Tak si užívej mimča a tchýně si nevšímej. Je to určitě těžké, ale co jiného dělat. Buď šťasná, že máš zdravé miminko a prožívej v pohodě každý den.
Udržovala bych normální vztahy a dítě jí nevnucovala. Když o něj nemá zájem, vnucováním těžko dosáhnete nějaké změny...třeba se změní časem sama. Ne každá žena se na babičkování třepe. 
mozna se nestydi, jen ji proste mrnata neberou. Ma svou praci, svuj zivot, sve konicky a na hlidani vnoucat nehodla obetovat drahocenny cas
Moje tchýně se cítila na babičku mladá ve čtyřiapadesáti, a požadovala od mého nejstaršího syna, aby jí říkal maminko. (Bylo to o to směšnější, že bydlí v obci, která má 700 obyvatel, a všichni jí tam 30 let znali a věděli, že má dospělého syna.) 
Vnouček si to ale vyřešil po svém, protože logicky usoudil, že jednu mámu už má, takže na babičku pokřikoval na celou obec Bóžo !
Nelámej to přes koleno, škoda je to pro tchýni, vnučka se bez ní v klidu obejde, a pro Tebe - o takovou tchýni není moc co stát.
Tchyni nezměníš, dej jí čas a netlač na pilu. Ale připomnělas mi mého dědu, jsem jeho 1. vnučka, narodila jsem se, když mu bylo 41 let a to byla rána pro jeho ješitnost! Nechtěl, abych mu říkala dědo, ale jménem, ani v dospělosti mezi cizími nepřiznal, že je můj děda, vydával mě za kolegyni z práce 
, ale jinak byl náš vztah v pohodě, když bylo třeba, postaral se o mě a pomohl.
Trápí tě to,ale s tcyní nic nesvedeš,taky jsem měla takovou prvního vnuka viděla až když mu bylo 5 měsíců,jen proto,že ona je pobožná a já odmítla nejen svatbu v kostele ale kluka dát pokřít.Nakonec to dopadlo dobře,ostatní příbuzní jí říkali jak má krásného vnuka jak roste,a časem se z ní sama stala skělá babička na druhého vnuka se přišla podívat hned sama a nebyl pokřtěn.Žij pro dcerku,pro muže,pbčas ji navštivte,samo se vše může obrátit,ale ne nucením.
Hoď to za hlavu, tchýně je asi ješitná ženská! Malá má aspoň jednu skvělou babičku a až se tchýně bude cítit věkem na babičku, tak to už zase tvoje malá o ni asi nebude mít zájem.Tchýně si ani neuvědomuje, o jaké štěstí se dobrovolně připravuje.
