Vánoce, svátky klidu a pohody. To bych ale nesměla být blbá.
V souvislosti se slavením Vánoc často slýchávám radu ve stylu „jaký si to uděláš, takový to máš“. Ani nevíte, jak ráda bych si to udělala po svém a měla Vánoce přesně podle svých představ. Jenže to u nás není tak jednoduché a já už toho začínám mít docela dost.
Při padá mi, že jsem v předvánočním a vánočním období něco jako otrok své rodiny a přemýšlím, do jaké míry si to způsobuju sama a do jaké s tím vlastně nemůžu reálně nic udělat.
Je mi dvaapadesát let, mám dvě dospělé děti, jednou vnouče a na částečnou starost i mé rodiče, kterým už zdraví neslouží tak, jak by mělo. A kromě toho k nám na Vánoce pravidelně jezdí ještě manželova ovdovělá maminka, která vlastně kromě nás nikoho jiného blízkého nemá.
A tak se pro mne předvánoční čas odvíjí několik posledních let podle předem daného scénáře, který nejsem schopná změnit, protože na mne všichni spoléhají. A já si připadám jako štvanec.
Začíná to nakupováním dárků. Ne, že bychom si dávali nějaké drahé dary, ale nějakou drobností se vzájemně potěšíme. A já každoročně nakupuju dárky nejen za sebe, ale i za manžela, za moje rodiče a za tchyni. Všichni mi dají peníze s tím, ať za ně dárky nakoupím, že vím nejlíp, co by komu udělalo radost a oni by koupili nějakou blbost. Navíc pro rodiče je už pohyb po obchodech dost namáhavý. Předloni jsem zkusila tenhle jejich požadavek odstřelit tím, že na takové lítání opravdu nemám kdy a ať tedy dají jako dárek ty peníze a dotyčný si za ně koupí sám, co bude chtít. Udělalo se to tak, ale bylo to pak pod stromečkem hodně rozpačité, na peníze místo dárků nejsme nikdo zvyklý. A tak se opět zavedl osvědčený model – Máňa to oběhá, ona je šikovná.
Cukroví – to je taky kapitola. Pečení mě baví, opravdu. Peču ráda, mám radost, že moje cukroví chutná a je oblíbené. A tak peču doslova jako velkokapacitní cukrárna. Velkou krabici oběma svým dětem, menší našim a tchyni, střední nám. Loni jsem poprvé cítila, že to tak nejde. Nejenom, že to strašně leze do peněz a všichni tu krabici s cukrovím ode mne považují za dárek, ale bylo toho už prostě moc. Asi je to věkem, nevím, nějak už nevydržím, co dřív. Takže ty nastavované noci se na mně docela podepsaly, utahaná jsem byla hodně. Letos jsem řekla, že cukroví nebude, že udělám jen pár kousků pro nás a pro ty, kdo přijdou na návštěvu a okamžitě mi jako odpověď přišly protažené a zklamané obličeje. Takže jsem nakonec stejně vyměkla, a i když toho nebudu péct tolik jako jindy, krabici každému připravím.
Samotné trávení Štědrého dne a svátků, to je poslední hřebíček do mé „rakve“. Na Štědrý den už dopoledne přiveze manžel moje rodiče a jeho maminku, všichni pak společně večeříme, přičemž zůstávají až do druhého dne na sváteční oběd, na který přijdou obě naše děti se svými partnery a teď už i s vnučkou, které jsou dva roky. Popisovat ten kolotoč s přípravou svátečních jídel a s úlohou hostitelky asi nemá smysl, určitě si to dokážete představit.
Když je za námi konečně Štědrý den a první svátek a všichni zase odjedou a já uklidím, doslova padnu za vlast a ten druhý sváteční den nedělám nic. Plácnu sebou k televizi, koukám na pohádky a k jídlu konzumujeme zbytky z předchozího dne. To je pro mne ten nejhezčí den z celých Vánoc. Ne ten, kdy se sejde celá rodina a všichni jsme pospolu, což by mělo asi být to nejkrásnější, ale ten, kdy mám všechny z dosahu, a nikdo po mě nic nechce. Stydím se za to, že to takto cítím, ale nemůžu si pomoci.
No a teď bych měla přijít i o tuhle svojí jedinou vánoční pohodu. Dcera se mě zeptala, zda mám mezi svátky dovolenou a já neprozřetelně řekla, že ano. A ona, aniž by se mě zeptala, jestli nemáme sami nějaké plány, zcela automaticky prohlásila, že to je fajn, že jim kamarádi nabídli strávit Silvestra na Šumavě na jejich chalupě, prý pojedou už na druhý svátek a těch pár dní si užijí lyžovačku. A že nám tady nechá malou Adélku (vnučka) rovnou už od toho prvního svátku, kdy přijdou na oběd, aby se pak stihli v klidu sbalit. A přijedou si pro ni na Nový rok odpoledne.
A já teď nevím. Vnučka je moje zlatíčko, moc ji miluju, ale je to dvouleté neposedné batole, stačí mi, když ji občas mám na půl dne nebo na celý den a jsem z ní utahaná. Neumím si představit mít ji tady celý týden, navíc po tom mém předvánočním zápřahu. Vlastně bych neměla šanci si vůbec odpočinout, což jsem měla v plánu. Dceři jsem řekla, že s tím hlídáním zatím nevím, koukala na mě trochu nevěřícně a prý jí mám dát co nejdřív vědět, aby si mohli udělat plán.
A teď mi řekněte. Jsem blbá? Jsem tak hodná a obětavá, že to hraničí se zdravým rozumem? Víte, co mi řekla moje kolegyně a kamarádka v jedné osobě? „Že se na to nevyprdneš, sama lítáš kolem všech, zajišťuješ jim hezké Vánoce s veškerým komfortem. A kdo připraví co tobě, kromě hromady špinavého nádobí? Nikdo nic. Nebuď blbá, všem letos suše oznam, že rušíš Vánoce a udělej je jen takové, jak bys chtěla ty sama, bez ohledu na všechny ostatní.“
V hloubi duše vím, že má pravdu. Jenže mám asi problém s tím vzepřením se, oznámit rodině najednou, že všechno bude jinak, než na co byli zvyklí. Jenže pravda je, že kdybych si odpustila ten předvánoční a vánoční kolotoč, mohla bych si pak asi v klidu užívat to hlídání vnučky, protože bych nebyla utahaná.
Omlouvám se za román, jestli jste dočetli až sem, prosím, řekněte mi váš názor a taky jak to máte o Vánocích v rámci vaší rodiny zařízeno vy?
3.12.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 74 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vánoce, svátky klidu a pohody. To bych ale nesměla být blbá.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Vikina: dobrej nápad a ahojky
mam-ča: a pak si rodic postezuje a dozvi se, ze to vlastne vubec nemusel delat, ze si rodina myslela, ze ho to bavi a ze oni to delaji jen proto, aby mu udelali radost a ve skutecnosti by misto hory rizku chteli kubu a misto cukrovi zmrzlinu. Hm.
mam-ča: na vymrzlé chatě jsem vařila jednou...je to otročina. Maximálně tak na guláš a ten by měli tradičně vařit muži. pokud tam není plně vybavená kuchyně s vychytávkama, co mám doma, tak bych byla ochotná maximálně opéct buřty v krbu.
Všem, co nerady stojí u smažení - stačí jen narychlo chytit barvu řízku, nacpat to do ohnivzdorné mísy, zapnout troubu na mírno a nechat to tam 50 minut. Vypadají pěkně, může jich být za chvilku hromada a je to hned a navíc jsou měkoučké a dobré
kareta: hybaj v noci na půlnoční......ty si kus
Chtěla jsem napsat, že se dojídá od předchozího dne, nějak už blbnu. A když to tak vezmu s těmi přípravami, ja kto probíhá celý prosinec, to býval děs, samé večírky, besídky, divadýlka, prodloužené, věnečky, a přitom jsou to milé akce, kterých se člověk chce zúčastnit.Teď to pominulo, když děti vyrostly, ale v tu dobu jsem dost hodně nestíhala, ty mladší ročníky taky lituju.
tornado-lou: Jasně, je to o dohodě. Ale těm dospělým dětem se to musí říct ! Ono je to samotné nenapadne !
Když jsem byla mladá, taky mě nenapadlo, co všechno pro nás rodiče dělají, protože si nikdy nepostěžovali a tvářili se, že je pro ně radost nás pohostit.
mam-ča: tak 2-3 navic jako rezervu. Ale vic fakt neeeeee. A polivky nemusi byt 5litru. A salatu nemusi byt hora. Fakt, na vanoce majisichni velky oci a pak se divi. Obalit jeden rizek je hracka, obalovat jich 15 je otrocina. A nerikej, ze 75 pani sni 3 rizky.
Druhy den ma pravda deset lidi, ale peceny maso se dela samo a kdyby kazdy pozvany donesl misu salatu (kterou ma nejspis tak jako tak doma) nebo zeli nebo co jsou zvykli jist, tak by Marii prace ubylo vyznamne. Ale to fakt musi rict hlavne svym detem.
Jak tak koukám, toho Štěpána asi milujeme všechny, když se dojídá hodobóžový oběd od druhého dne a nic se nedělá. Taky se nejvíc těším na tento den, ne na ten Štědrý, jako když jsem byla dítě.
kareta: 13:24
Já vám dám, holoto ! Ježíšek se narodil ve chlívě....
kareta: Jdeš na to dobře !
My, obstarožní kvočny, co kmitají kolem rodinky, jsme si to tak blbě prostě zavedly.
Já tedy na Vánoce nepeču (už vůbec). Když to viděly moje chudinky snachy, tak nám každá přinesla krabičku cukroví.
U nás o sladké nikdo moc nestojí, zato řízků musí být kopec a krůtu druhý den zavedla babička, tak se to snažím dodržovat.
Nikdo mě ale nebuzeruje, že něco "musím". Dělám to pro všechny ráda, ale taky toho mám na Štěpána plný kecky. Hlavně proto, že Vánoce slavíme na chatě a musím si sebou všechno přivézt a na nic nezapomenout. Chata je při příjezdu vymrzlá a voda je v případě mrazů jenom z kanystrů.
Místo salátu bych udělala tradiční bramborovou kaši.
Na místě Máni bych udělala revoluci. Jako dárky bych koupila každému nějakou volovinu (trika s nápisama), jídelníček bych sáchala tak zdravej, jak jen to jde, střídmé, donutila bych všechny se před jídlem modlit a děkovat, místo zákusků bych doprostřed stolu postavila jablka, mandarinky, banány a ořechy s loupáčkem a stolní hry. Žádný flákání na gauči, hybaj v noci na půlnoční. Prostě křesťanské Vánoce..bez obžerství. Nezapomenout na myrhu, kadidlo!!! Kdyby měli kecy, tak utéct na letiště a odletět do teplých krajin, 4 dny v Egyptě nebo tak něco je levnější jak celý Vánoe a je to s plnou penzí
mam-ča: klidně udělám jen 5 řízků a kdo chce přidat, má smůlu. nenávidím smažení, řízky máme méně často jak sushi Všichni jsou o mém postoji k vaření obeznámeni, smažit neumím, nechci umět a dělám to jen když mám vyjímečně dobrou náladu a dostanu na smažení slinu. Na vánoce dělám lososa v páře a nikdy bych nepozřela kapra. Moje domácnost, moje pravidla. Kdo chce smažit, může se angažovat, ale pak si i uklidí.NENÁVIDÍM SMAŽENÍ!!!!
tornado-lou: Na Štědrý den je jich ke stolu 5, ale druhý den 9+1.
Nemůžeš udělat 5 řízků, (nejsou v závodce) co kdyby si chtěl někdo přidat ?
A druhý den začíná Marii maratón hned od rána. Staroušci se jí nejspíš ještě přičinlivě pletou v kuchyni.
Nevím, jakou kuchyni Marie má, ale jestli panelákovou jako my, tak nesmí moc ztloustnout, aby se tam s manželem vyhnuli, aniž by jeden z nich couval do další místnosti.
Když zemřela moje maminka, těsně před vánoci, byla u nás na štědrý den babička, tatínek a svobodný brácha, všechno jsem obstarávala, olítávala, vařila, pekla.... až jsem jednou (to už jsem měla děti 3), usnula únavou během nadílky, tak jsem rozhodla, že konec - ano vše, co kdo chtěl, mohl požadovat do 23. prosince, na štědrý den jsem měla vše připravené a jediné, co jsem dělala, že jsem smažila, aby bylo čerstvé k večeři a jinak jsem šla klidně s dětmi k jesličkám, no a na Boží hod jsem vyhlásila "den hájení maminek" - to se celý den pohybuji v pyžamu a nechávám se obsluhovat, jen oříšky si loupu sama a pustím si sama pohádky takhle to funguje už 20 let a jde to