Vánoce, svátky klidu a pohody. To bych ale nesměla být blbá.
.jpg)
V souvislosti se slavením Vánoc často slýchávám radu ve stylu „jaký si to uděláš, takový to máš“. Ani nevíte, jak ráda bych si to udělala po svém a měla Vánoce přesně podle svých představ. Jenže to u nás není tak jednoduché a já už toho začínám mít docela dost.
Při padá mi, že jsem v předvánočním a vánočním období něco jako otrok své rodiny a přemýšlím, do jaké míry si to způsobuju sama a do jaké s tím vlastně nemůžu reálně nic udělat.
Je mi dvaapadesát let, mám dvě dospělé děti, jednou vnouče a na částečnou starost i mé rodiče, kterým už zdraví neslouží tak, jak by mělo. A kromě toho k nám na Vánoce pravidelně jezdí ještě manželova ovdovělá maminka, která vlastně kromě nás nikoho jiného blízkého nemá.
A tak se pro mne předvánoční čas odvíjí několik posledních let podle předem daného scénáře, který nejsem schopná změnit, protože na mne všichni spoléhají. A já si připadám jako štvanec.
Začíná to nakupováním dárků. Ne, že bychom si dávali nějaké drahé dary, ale nějakou drobností se vzájemně potěšíme. A já každoročně nakupuju dárky nejen za sebe, ale i za manžela, za moje rodiče a za tchyni. Všichni mi dají peníze s tím, ať za ně dárky nakoupím, že vím nejlíp, co by komu udělalo radost a oni by koupili nějakou blbost. Navíc pro rodiče je už pohyb po obchodech dost namáhavý. Předloni jsem zkusila tenhle jejich požadavek odstřelit tím, že na takové lítání opravdu nemám kdy a ať tedy dají jako dárek ty peníze a dotyčný si za ně koupí sám, co bude chtít. Udělalo se to tak, ale bylo to pak pod stromečkem hodně rozpačité, na peníze místo dárků nejsme nikdo zvyklý. A tak se opět zavedl osvědčený model – Máňa to oběhá, ona je šikovná.
Cukroví – to je taky kapitola. Pečení mě baví, opravdu. Peču ráda, mám radost, že moje cukroví chutná a je oblíbené. A tak peču doslova jako velkokapacitní cukrárna. Velkou krabici oběma svým dětem, menší našim a tchyni, střední nám. Loni jsem poprvé cítila, že to tak nejde. Nejenom, že to strašně leze do peněz a všichni tu krabici s cukrovím ode mne považují za dárek, ale bylo toho už prostě moc. Asi je to věkem, nevím, nějak už nevydržím, co dřív. Takže ty nastavované noci se na mně docela podepsaly, utahaná jsem byla hodně. Letos jsem řekla, že cukroví nebude, že udělám jen pár kousků pro nás a pro ty, kdo přijdou na návštěvu a okamžitě mi jako odpověď přišly protažené a zklamané obličeje. Takže jsem nakonec stejně vyměkla, a i když toho nebudu péct tolik jako jindy, krabici každému připravím.
Samotné trávení Štědrého dne a svátků, to je poslední hřebíček do mé „rakve“. Na Štědrý den už dopoledne přiveze manžel moje rodiče a jeho maminku, všichni pak společně večeříme, přičemž zůstávají až do druhého dne na sváteční oběd, na který přijdou obě naše děti se svými partnery a teď už i s vnučkou, které jsou dva roky. Popisovat ten kolotoč s přípravou svátečních jídel a s úlohou hostitelky asi nemá smysl, určitě si to dokážete představit.
Když je za námi konečně Štědrý den a první svátek a všichni zase odjedou a já uklidím, doslova padnu za vlast a ten druhý sváteční den nedělám nic. Plácnu sebou k televizi, koukám na pohádky a k jídlu konzumujeme zbytky z předchozího dne. To je pro mne ten nejhezčí den z celých Vánoc. Ne ten, kdy se sejde celá rodina a všichni jsme pospolu, což by mělo asi být to nejkrásnější, ale ten, kdy mám všechny z dosahu, a nikdo po mě nic nechce. Stydím se za to, že to takto cítím, ale nemůžu si pomoci.
No a teď bych měla přijít i o tuhle svojí jedinou vánoční pohodu. Dcera se mě zeptala, zda mám mezi svátky dovolenou a já neprozřetelně řekla, že ano. A ona, aniž by se mě zeptala, jestli nemáme sami nějaké plány, zcela automaticky prohlásila, že to je fajn, že jim kamarádi nabídli strávit Silvestra na Šumavě na jejich chalupě, prý pojedou už na druhý svátek a těch pár dní si užijí lyžovačku. A že nám tady nechá malou Adélku (vnučka) rovnou už od toho prvního svátku, kdy přijdou na oběd, aby se pak stihli v klidu sbalit. A přijedou si pro ni na Nový rok odpoledne.
A já teď nevím. Vnučka je moje zlatíčko, moc ji miluju, ale je to dvouleté neposedné batole, stačí mi, když ji občas mám na půl dne nebo na celý den a jsem z ní utahaná. Neumím si představit mít ji tady celý týden, navíc po tom mém předvánočním zápřahu. Vlastně bych neměla šanci si vůbec odpočinout, což jsem měla v plánu. Dceři jsem řekla, že s tím hlídáním zatím nevím, koukala na mě trochu nevěřícně a prý jí mám dát co nejdřív vědět, aby si mohli udělat plán.
A teď mi řekněte. Jsem blbá? Jsem tak hodná a obětavá, že to hraničí se zdravým rozumem? Víte, co mi řekla moje kolegyně a kamarádka v jedné osobě? „Že se na to nevyprdneš, sama lítáš kolem všech, zajišťuješ jim hezké Vánoce s veškerým komfortem. A kdo připraví co tobě, kromě hromady špinavého nádobí? Nikdo nic. Nebuď blbá, všem letos suše oznam, že rušíš Vánoce a udělej je jen takové, jak bys chtěla ty sama, bez ohledu na všechny ostatní.“
V hloubi duše vím, že má pravdu. Jenže mám asi problém s tím vzepřením se, oznámit rodině najednou, že všechno bude jinak, než na co byli zvyklí. Jenže pravda je, že kdybych si odpustila ten předvánoční a vánoční kolotoč, mohla bych si pak asi v klidu užívat to hlídání vnučky, protože bych nebyla utahaná.
Omlouvám se za román, jestli jste dočetli až sem, prosím, řekněte mi váš názor a taky jak to máte o Vánocích v rámci vaší rodiny zařízeno vy?
3.12.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 74 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vánoce, svátky klidu a pohody. To bych ale nesměla být blbá.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Dítě bych nehlídala, moje matka se taky naučila říkat ne. Jinak "klidných Vánoc" si taky neužjeme, pro změnu jezdíme na chalupu, kde už jsou v té době mí rodiče (manžel už rodiče nemá). Moje matka peče a vaří - protože to dělá na té chalupě, my nakupujeme alkohol a pochutiny. Za ten vánoční týden je u nás permanentně někdo, takže představa klidu je nám vzdálená. Oba máme povolání, ve kterém je celkem "hukot", ale holt jsme si to udělali takhle, máme to. Asi před pěti lety můj muž dostal před Vánocemi zápal plic. Na svátky už mu bylo dobře, ale nikam jsme nemohli a tak jsme trávili svátky ve dvou a strašně se nám to líbilo. Ale říkáme se, že rodina je rodina a kdo ví, jestli se pod tím stromečkem ještě někdy sejdeme. Mám ale kamarádku, která byla přesně takovým otrokem rodiny a před několika lety dvakrát po sobě prostě na Vánoce odjela na dovolenou do tepla. A najednou se všichni ptají, jestli bude doma, nebude jim vadit, když přijdou.... Ono to chce je nacvičit. Všechno jde.
A ještě jedna poznámka: vánoce jsou o radostné zvěsti a o tom, že se lidé mají rádi a pomáhají si. To by se tvé rodině mělo připomenout!
Kozoroh18: To je moc smutné. Žádný bláznivý shon nestojí za zničení zdraví nebo ztrátu života.
Vždyť Vánoce by měly být o tom, že jsou rodiny rády pospolu, i kdyby na pohoštění měla být jen vánočka a kafe.
Tyhle "žrádelní maratóny" mě deptají už dopředu. Naše rodina se rozrůstá. Řízek s kaší nebo se salátem zvládnu v pohodě, rybí polévku nikdo nejí, ale druhý den je tradice upéct krůtu. Nevím, jak to dělají ostatní. Krůty jsou čím dál větší a trouby naopak menší. Ten bezva óbr pekáč s uchy po stranách co se do něj vešla krůta jak od mistra Beana, se mi do trouby nového sporáku nevejde. Budu letos péct půlku krůty porcované.
Aspoň to nebudem jíst tři dny...
zvládla před desti lety, už nejde. Možná je to jen o komunikaci a čím dřív to dceři vysvětlíš, tím líp, protože opravdu nemládneme.
Taky bych si o tom promluvila s manželem, jistě tě podpoří, protože chce mít doma ženu odpočatou a usměvavou, nikoliv strhanou a uštvanou.
Takže Marie, buď pevná, nastav pravidla, na obličeje nehleď a vytrvej - však oni si zvyknou, vánoce si užiješ v klidu a míru a příští rok už to nikomu ani nepřijde divné. Přeji hodně štětstí a krásné vánoce!
Marie, jsi skutečně hrozně hodná, ale také trochu slabá. Myslím, že skutečně není ničí povinností strhat se pro blaho rodiny, ani dospělých dětí s vlastním životem. Zkus si to představit obráceně, děti by se asi taky podivovaly, kdyby jsi jim určovala, co mají dělat za tebe. Nakonec tvůj život je jen tvůj a nikdo ti ho nevrátí.
Takže bych asi na tvém místě oslovila děti a jiné příbuzné v produktivním věku (vyjímám rodiče a tchýni, ti si myslím že pochopí lépe i bez vysvětlování) a sdělila jim, že mě celý ten předvánoční kolotoč unavuje. Že vím, že to nedělají schválně, ale že shánění dárků je vyčerpávající činnost a dárek je osobní věc. Cukroví bych navrhla napéci společně: v několika rodinách mých známých to tak dělají, scházejí se za tím účelem tu v té, tu v jiné domácnosti a pokaždé si to i docela užijí (vaječný koňak, koledy,...zapojí i děti, ty pečení milují). Suroviny, vaječný koňak a víno na svařák navrhuji koupit podílově: určit, kdo přinese co.
Pokud se týká svátečního oběda, navrhla bych, aby mi minimálně ženské účastnice slavnosti pomohly s přípravami pokrmů (když už je hanba nefackuje, že je to nenapadlo dřív ), babky se určitě zapojí ochotně, mladé přistrč, ale zapojila bych i muže - doporučuji jasně a přesně instruovat, pak jistě rádi vykonají pomocné i jiné práce. Taky je možné, aby si každý něco připravil doma, přinesl hotové a svůj příspěvek prezentoval (myšleno pomazánku na chlebíčky, jiný druh zelí, speciální knedlík,....).Lze z toho udělat i novou rodinnou tradici ochutnávání. Svátky slaví všichni, tak by se taky měli podílet, ne čekat, kdo jim co donese pod nos. Na obličeje nehleď, však oni si zvyknou a možná je to časem i bude těšit, že se podílejí.
Pokud se týká hlídání vnučky, je mi jasné, že ji máš ráda a že tě mrzí odmítnout. Já bych tedy ale dvouleté dítě od vánoc přes silvestra nehlídala ani za marmeládové doly na Islandu, a to jsem výrazně mladší, po novém roce by mě vezli na JIP. Jen ať si ji vezmou sebou na hory. A myslím si, že pokud to dceři vysvětlíš s tím, že to není neochota nebo tak, ale že se na to prostě po celém vánočním maratónu necítíš, tak to jistě pochopí. Nikdo nemládne a to, co jsi bez potíží
Jarča*: jj, je třeba přehodnotit priority, jak bude vnouče, musí být babička fit
.jpg)
od začátku manželství samostatná jednotka pak s dětma
ovdověla maminka od mažela 18 let chodila k nám pak druhej den šla postupně k dcerám měla je 3
my se taky sešli všichni jeden den mezi svátky u ni bylo nás tam 17byla to super doba
s pečením to bylo tak ,že jsem jí já chodila napést k ní domů
jak se dcera a syn oženil po ŠD 1den návtěva u nás pak 1 den u syna a 1 den u dcerky
s dárkama dávám penize ,aby si každej koupil co chce jen dětem pokud byly malé mi tu dala dárek co koupila snacha ,nebo dcera ,ale ted už mám vnuky dospělé tak obálka a k tomu kosmetika ,nebo dobré vínko pro každého jen jednu maličkou vnučku tá tu už dáreček u nás má
(ze začátku jsem taky pekla pro mladé ted pečeme jen to co každá chceme na návtěvách si krabičku vyměníme a je to super )
mam-ča - takové úmrtí v době vánoční je asi dvojnásob těžké.
pár dní co zemřela 28 letá kolegyně od dcery a zůstala tu 8 holčička ( sama)
selhalo ji 
Měli jsme u nás v domě známé. Měli stejně jako my, tři děti, mladší byly dvojčata. Jejich máma byla mnohem akčnější než já. Před Vánoci zvládala všechno, od generálního úklidu, pečení všeho možného i důsledné dodržování všech vánočních tradic.
Je to 18 let zpátky, co pro ní Štědrý den přiletěla záchranářská helikoptéra. Ani rychlá pomoc jí už nedokázala zachránit. A přitom to začalo docela nevinně, při tom vánočním maratónu se jí kdesi utrhl tromb, následovala embolie a smrt. Bylo jí 38 let a zůstaly tady po ní krom manžela, tři děti, které už od té doby neslaví Vánoce, protože je to pro ně největší den smutku.
Hodně to tenkrát i se mnou zacvičilo a vánoční šílenství u nás prostě není. Teď, kdy už jsou naše děti dospělé, provozujeme "obálkové dárky", protože jednak mám díky snížené pohyblivosti malý akční rádius, a pak, ani netuším, co je momentálně "in" a po čem moje děti a jejich partnerky touží.
Po Novém roce jsou všude velké slevy, takže si za obsah obálky koupí 2x tolik věcí, než bych já ve stresu (a třeba špatně) koupila před Vánoci.
"Ježíšek" se přece dělá jen pro malé děti.
podej prst a sežerou ti celou ruku.
Teda říká se, že vánoce jsou nejkrásnější svátky v roce, ta malá si ty svátky vůbec s rodiči neužije. Štědrý den bude s rodiči u babičky, ti ji tam nechají a zmiznou.
Blbce ze sebe dělat jen do víše svých možností, po svátkách jdeš do práce a to budeš pěkně vyšťavená a bez svatozáře.
Jen budeš myslet na to až se zase všichni sejdete, co tě to bude stát energie a tím se ničit.
Vánoce jsou svátky klidu a míru. Ty poskytneš bejvák, oni budou pracovat. Vaření a pečení...to bych taky brala jako relax, ale fakt je, že je to drahé a mohli by na to přispět alespoň surovinama. Napiš seznam, co potřebuješ, ať ti to dovezou na pečení, seniory bych asi moc neřešila, ale mladý jo.
Co se hlídání týče..tak to je síla. Mne by šupem poslali naši doprdele a ani bych se jim nedivila. 2leté dítě je nářez a pokud to nemáš jako koníčka, tak bys šla do práce jako citron vyždímaná. Pohlídala bych tak přes noc na Silvestra, jinak ne.
podej prst a sežerou ti celou ruku.
Teda říká se, že vánoce jsou nejkrásnější svátky v roce, ta malá si ty svátky vůbec s rodiči neužije. Štědrý den bude s rodiči u babičky, ti ji tam nechají a zmiznou.
Blbce ze sebe dělat jen do víše svých možností, po svátkách jdeš do práce a to budeš pěkně vyšťavená a bez svatozáře.
Jen budeš myslet na to až se zase všichni sejdete, co tě to bude stát energie a tím se ničit.
.JPG)
Pečení - fajn - já upeču tyto tři druhy - dcera tři, snacha tři a povyměňujeme si to. Dárky - ať rodiče dají zavčas nějaký soupis, pak sedni k netu, objednej to z domu na adresu rodičů a hotovo. Úklid - dá se objednat paní třeba na okna a čištění koberců.
Starost o rodiče je asi jediná, kterou tak nějak "musíš"
Jen dělej, jak děláš, až se sesypeš, tak se na tebe akorát každý vy.... Zdraví máš jedno.
.JPG){kind=avatar}
Jeden můj bratranec své mamince jednou řekl, že si myslel, že práce v domácnosti je její koníček, když všechno dělá a doposud si nestěžovala. Po této zkušenosti jsem svým dětem vždycky připomínala, že práce v domácnosti opravdu nejsou můj koníček a že je všechny dělat nebudu. Dokud tchán žil, bývali manželovi rodiče na Štědrý den u nás . Teď tchyně jezdí ke své dceři. Už jsme si zvykli, ale první dvoje Vánoce nám tu babička a dědeček chyběli. My jsme pro změnu chodili ke tchyni na krůtu. Tchán měl krůtu moc rád, tchyně ji dělala vynikající, ale dva by ji jedli týden, a tak jsme se vždycky prošli a s radostí jsme si dali její skvělou nádivku. Letos tu budeme mít dceru a jejího partnera už od soboty. Bude to trochu náročné, pořád ještě rekonstruujeme, ale i tak se moc těším, že si jich užiju. Oni nejsou zvyklí, abych kolem nich skákala, takže mě to nezmáhá. Jestli vařím dvě nebo čtyři porce, to dá stejně práce. Vloni u nás nebyli a chyběli mi. Letos pro změnu nepřijede syn. Bude čestvě ženatý a chtějí svoje první společné Vánoce oslavit sami.
