Neshodneme se u vaření
Všichni mě varovali, že chodit s někým je něco jiného než s ním žít. Na podzim jsme se sestěhovali se svým přítelem a do budoucna plánujeme svatbu. Snad by bylo lepší napsat, že jsme ji plánovali, protože já už si teď nejsem moc jistá, jestli je to dobrý nápad. Naše zásadní spory se týkají vaření.
Dokud jsme spolu jen chodili, tak mě nenapadlo, jaký můžou být rozdílné chutě problém. Každý jsme si objednali, co jsme měli rádi, a na společné vaření docházelo jen málokdy. Teď se kvůli tomu dohadujeme skoro denně. Přítel má rád takovou tu typicky českou kuchyni. Omáčky, bůček, knedlíky, smažená jídla, všechno těžké a tučné. Já zase preferuji lehkou kuchyni, hodně zeleniny, ryby, drůbež, kuskus, saláty a podobně. Přítel to však nesnáší a nepovažuje to za plnohodnotné jídlo. Mně je ale zase špatně po těch těžkých, mívám bolesti žaludku a žlučníku. Myslela jsem si, že se budeme ve vaření střídat a budeme oba nějak rozumně kombinovat všechno.
Přítel se ale vrací domů o dost později a každodenní vaření tak automaticky přešlo na mě. Neumím ta jeho klasická jídla vařit, ale snažila jsem se a začala střídat ta svoje s těmi jeho. Ze začátku je jedl, i když měl připomínky o tom, že zdravé jídlo není dobré nebo že jediné správné maso je vepřové. Pak připomínek pořád přibývalo a teď už jiná jídla, než ta těžká a mastná, odmítá úplně jíst a vyžaduje, abych vařila jen po jeho. Snažila jsem se mu vysvětlit, že občas je sníst můžu, ale trvale ne, protože mi dělají zdravotní potíže, ale on tvrdí, že jsem jen zhýčkaná a časem si zvyknu.
Zkoušela jsem už vařit i dvoje jídlo, pro něj a pro sebe, ale také to nebylo ono. Je to dražší a my nemáme zrovna peněz nazbyt, a stojí mě to také dost času navíc. Kromě toho jsem celou večeři poslouchala otrávené poznámky o vyhazování peněz. Když jsem přestala večeřet úplně nebo jsem si vzala třeba jogurt, tak se mu to také nelíbilo. A když udělám jídlo podle sebe, tak udělá scénu, že tohle jíst nebude a radši si vytáhne z lednice třeba uzeniny nebo se i v krajním případě odejde najíst do hospody.
Nevím už jak dál. Můžu navrhnout, aby si tedy každý vařil sám pro sebe, ale to jsme se potom nemuseli sestěhovávat a mohli jsme žít každý po svém. Jiné neshody spolu nemáme, ale bojím se toho, že když se nedokážeme dohodnout v tak nepodstatné záležitosti jako je jídlo, tak až někdy bude třeba řešit nějaký opravdu vážný problém, dopadne to špatně. Co byste mi radili být na mém místě? Přizpůsobit se, nebo si dupnout a vařit půl na půl, ale s těmi scénami, zkaženými večery a rizikem, že to nevydrží dlouho a nakonec se rozejdeme?
18.1.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 128 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Neshodneme se u vaření
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.caira:pravdu díšu český kuchyně je výhoda,že se dá skoro všechno zamrazit,taky to tak dělám a HLANĚ vařím nejméně na dva dny a s manželem se střídáme,takže v podstatě vařím občaskaždý den vařit by mě trefilo
Rozdílné chutě ano, ale aby kvůli tomu dělal dusno a navíc tě nutil jíst, co ty nechceš a nemáš ráda, je teda opravdu přes čáru. Z vlastní zkušenosti ti poradím jedno, uteč. Jo a nevař teplé večeře, pokud chodíte na obědy, není to potřeba. Pokud nechceš hned utíkat, tak tím začni, přestaň vařit, stejně to není dobře. Ale když už teď dělá dusno kvůli kravinám, co bude dál? Já bych utekla.
Jste jako dva haranti na pískovišti...
To se neumíte domluvit? Po, St, Pá - podle tebe, Út, Čt podle něho
Nelíbí se mu to? Ale vaříš Ty! On na to přece nemá čas, a ty už si kompromis udělala....
Pokud chcce českou kuchyni, ať si zajde v poledne na oběd - do české restaurace. A k večeři si klidně může namazat českej chleba českym sádlem s českou cibulí...
Zásadně denně nevařim, nejsem otrok!
Proč by mělo být dražší vařit dvě jídla? Holt se navaří do zásoby, část jeho jídla dáš na mrazák a je vystaráno, jiný den se to pak ohřeje. Nevidím nic podivného na tom, že žena jí odlišně než muž, u nás to taky tak funguje, že někdy jí každý něco jiného, co mu vyhovuje víc. Hlavně neustupuj a nepřistupuj na jeho jídelníček, když víš, že je ti po tom zle. I když ono to vůbec nemusí být tím, že to jsou tučná a těžká jídla, po mých vlastních zkušenostech to klidně může být třeba nesnášenlivost lepku. Když si dám guláš s knedlíkem, je mi zle. Když si dám jen guláš bez knedlíku, tak i kdyby byl hodně mastný, jsem v pohodě.
Pokud už teď tě buzeruje kvůli jídlu a dělá ti ,,scény,, jak píšeš,neumím si představit,až přijdou opravdové problémy a starosti,jestli ho bude vůbec zajímat tvůj pohled na věc....vnucovat ti jídlo,když ví,že je ti po něm špatně,je normálně na přesdržku...v každým případě bych mu jako první,přestala vyvařovat,může si uvařit večer a po práci ohřát(dělá to takhle spousta lidí) a ty si vař co chutná tobě,holt,když se neshodnete a každý jí něco jiného(na tom není nic špatného,každý máme jiné chuťové pohárky) bude vás to stát víc peněz,ale spokojenost bude na obou stranách....jestli má i jiný kvality a v ostatních věcech si rozumíte,asi bych si ho ještě nechala a jeho poznámky a kecy kolem jídla ignorovala,však on si časem zvykne,když uvidí,že si z toho nic neděláš....
hádat se, trucovat, urážet se atd... to všechno je nejen trapné, ale obtěžující.
Na Tvém místě bych si spíše položila tyto otázky:
a) chci toto poslouchat každý den?
b) pokud dnes nemá respekt k Tvému zdraví a díky tomu adekvátnímu jídelníčku, jaké hodnoty a priority uznává?
c) co všechno budeš muset na sobě změnit, aby byl doma klid?
Jistě by se našlo více otázek, např. chcete-li děti, jaké to bude s výchovou, jídlem, sportováním... Je na Tobě, jak se rozhodneš, ale já bych z takového vztahu rychle vycouvala.
problém nejsou rozdílné chutě, ale to, že on není schopen / ochoten přistoupit na jakýkoliv kompromis. U nás je to podobně, ale problém s vařením nemáme - ještě je spousta jídel které se vymykají definici "bůček s omáčkou" či "naklíčené zrní se třema kapkama olivového oleje". A navíc u nás vše funguje dle pravidla - nelíbí se ti to, udělej to sám/a lépe . Nad uvařeným hotovým jídlem se u nás rypáky neohrnují.
Na tvém místě bych spíš zvážila ne to jeslit máte rozdílné chutě, ale jeslti jste vůbec schopní / ochotní přistoupit na nějaké kompromisy. A jestli tě partner už teď dusí kvůli pitomému kusu žvance, jak to bude fungovat až bude potřeba nějak vyřešit mnohem zásadnější problémy????
Proč by si nevymýšlel, když mu ustupuješ? To je taková ta mužská představa kompromisu a dohody - dělej, co chci já a budeme oba spokojení. Jestli chodí v práci na teplé obědy, tak není důvod, dělat mu večer těžká jídla. A už vůbec ne jíst je sama. Nejsem zastáncem zobání zrní, ale denně jíst jídla, která v době jejich vzniku měli jen ve svátek, to je zase druhý extrém. Vůbec to není drobnost, je to první boj o pozice. A pak už se jen ustupuje, až se všechno dělá podle vítěze.