Neshodneme se u vaření
Všichni mě varovali, že chodit s někým je něco jiného než s ním žít. Na podzim jsme se sestěhovali se svým přítelem a do budoucna plánujeme svatbu. Snad by bylo lepší napsat, že jsme ji plánovali, protože já už si teď nejsem moc jistá, jestli je to dobrý nápad. Naše zásadní spory se týkají vaření.
Dokud jsme spolu jen chodili, tak mě nenapadlo, jaký můžou být rozdílné chutě problém. Každý jsme si objednali, co jsme měli rádi, a na společné vaření docházelo jen málokdy. Teď se kvůli tomu dohadujeme skoro denně. Přítel má rád takovou tu typicky českou kuchyni. Omáčky, bůček, knedlíky, smažená jídla, všechno těžké a tučné. Já zase preferuji lehkou kuchyni, hodně zeleniny, ryby, drůbež, kuskus, saláty a podobně. Přítel to však nesnáší a nepovažuje to za plnohodnotné jídlo. Mně je ale zase špatně po těch těžkých, mívám bolesti žaludku a žlučníku. Myslela jsem si, že se budeme ve vaření střídat a budeme oba nějak rozumně kombinovat všechno.
Přítel se ale vrací domů o dost později a každodenní vaření tak automaticky přešlo na mě. Neumím ta jeho klasická jídla vařit, ale snažila jsem se a začala střídat ta svoje s těmi jeho. Ze začátku je jedl, i když měl připomínky o tom, že zdravé jídlo není dobré nebo že jediné správné maso je vepřové. Pak připomínek pořád přibývalo a teď už jiná jídla, než ta těžká a mastná, odmítá úplně jíst a vyžaduje, abych vařila jen po jeho. Snažila jsem se mu vysvětlit, že občas je sníst můžu, ale trvale ne, protože mi dělají zdravotní potíže, ale on tvrdí, že jsem jen zhýčkaná a časem si zvyknu.
Zkoušela jsem už vařit i dvoje jídlo, pro něj a pro sebe, ale také to nebylo ono. Je to dražší a my nemáme zrovna peněz nazbyt, a stojí mě to také dost času navíc. Kromě toho jsem celou večeři poslouchala otrávené poznámky o vyhazování peněz. Když jsem přestala večeřet úplně nebo jsem si vzala třeba jogurt, tak se mu to také nelíbilo. A když udělám jídlo podle sebe, tak udělá scénu, že tohle jíst nebude a radši si vytáhne z lednice třeba uzeniny nebo se i v krajním případě odejde najíst do hospody.
Nevím už jak dál. Můžu navrhnout, aby si tedy každý vařil sám pro sebe, ale to jsme se potom nemuseli sestěhovávat a mohli jsme žít každý po svém. Jiné neshody spolu nemáme, ale bojím se toho, že když se nedokážeme dohodnout v tak nepodstatné záležitosti jako je jídlo, tak až někdy bude třeba řešit nějaký opravdu vážný problém, dopadne to špatně. Co byste mi radili být na mém místě? Přizpůsobit se, nebo si dupnout a vařit půl na půl, ale s těmi scénami, zkaženými večery a rizikem, že to nevydrží dlouho a nakonec se rozejdeme?
18.1.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 128 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Neshodneme se u vaření
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
A jeste pro pobaveni... U nas doma je to naopak. Manzel si uchylne hlida vahu, prehnane sportuje a k veceri by mohl byt kazdy den sopsky salat. Ovsem jen s light syrem 
. A bez chleba pac po uhlovodanech se pribira...
. Takze at uvarim co uvarim, je to moc hutne a on si jde delat ten salatek....
. No ale aspon si sam uklohni na co ma chut......
Pritel bude takovy cesky buranek, co vyrostl na svickove a krkovicce od maminky a kdyz to neplave v litru tuku tak to neni jidlo. Priznam se, ze s takovym bych vybehla. Ani ne tak kvuli jidlu, ale kvuli tomu, ze kdyz neni ochoten delat kompromis v tomto, nebude je delat jinde. Proste to bude takovy pantata, ktery co rekne to plati. A s tim se zit neda. A co az prijdou deti? Taky je bude nutit jist to svinstvo? Proste neprizpusobiva povaha a od takovych pryc!
.JPG)
Tak jestli se vrací pozdě domů, tak snad obědvá v práci a večeře teplá už být nemusí, ne? A o víkendech to nějak skoulíte, ne?
Možná si to ještě "sedne", ale jestli se neumíte domluvit na takové blbosti... 
Můj manžel je podobného ražení, taky omáčkový, knedlíkový, bůčkový... ale nemohla jsem na něj zhurta, prostě postupně mu sem tam podstrčím zeleninu, ryby. Když dělám pečený bůček, přihodím si k němu pro sebe kuře, když chce řízek, udělám si plátek na přírodno...
Ťapina: to bychom většinu týdne večeřeli tak v deset večer 
Verera: nesnažím se o nějaký extra servis, aspoň ne úmyslně, prostě jsem si myslela, že každý bude dělat to, k čemu se zrovna dostane a co bude zrovna potřeba. Nemám totiž ráda rozdělení prací na ženský nebo mužský, anebo JÁ meju nádobí a TY vynášíš koš, a TOHLE není MOJE práce... tak já jsem se ujmula toho vaření, protože jsem doma dřív a docela mě to i baví. On dělá zas jiné věci, tohle je myslím docela dobrý, zatím nás to neprudí.
Akorát teda to jídlo 
Zase když jsem doma dřív, tak to stihnu rozmrazit, aniž by to viděl to by fakt šlo 
A co kdyby třeba vařil on? 
Já mám naštěstí doma exemplář, který na otázku "co mám uvařit" odpovídá "mně je to jedno", ale v takovémhle případě bych asi postavila doma pravidlo, že kdo vaří, ten vybírá, co bude, a můžete se střídat. V opačném případě ať si jí, kde chce.
.JPG)
Denrepa: hodně štěstí a držím 
je dobře, že to řešíš tahle zavčas... má sestra má přítele a s ním šestiletou dcerku a z kraje tohle přehlížela, mají to s jídlem podobné, jen on už po letech nechce jíst ani ohřívané jídlo, jen to co je čerstvě uvařené...
.jpg)
Denrepa: ahoj. krome brambor v jakemkoliv skupenstvi (varené, kase atak) se dá zmrazit vsechno. I knedliky. Nejlépe vyndat ráno z mrazáku a nechat pres den pomalu tavit na stole a nebo jeste lépe vyndat vecer a nechat roztavit pomalu 24 h v lednicce. Ovsem pokud to milacek nebude papat a kecat, ze to neni cerstvy, tak bych mu to hodila na hlavu. Jestli Ti za to stoji dej mu sanci mrazenym a nebo at si vari sám, pokud to skripe i jinde a stravovani je spicka ledovce tak se pakuj. To je ztrata casu, on se nepredelá.
Denrepa: Polívky, omáčky s masem, to se dá bez problémů zmrazit. I ty knedlíky a pokud je nahřeješ nad párou, nepoznám v tom rozdíl.
S kuskus a zeleninu samozřejmě ne, ale v tom asi problém nebude
Jen možná nemusíš hned rozhlašovat, že to bylo mražené, on to sice nepozná, ale z principu bude mít řeči .
S pánem bych udělala krátký proces. Ty jsi asi ten typ, co se snaží o dokonalou péči a tohle je výsledek.
Každodenní vaření večeří, když oba chodíte do práce?
Pokud to u vás probíhá takto, tak bych je zrušila a hotovo. Ať si každý udělá na co má chuť, případně ohřeje něco od víkendu, zmrazené apod. A když už bych chtěla vařit, tak aspoň na dva dny, to už ti pak vyjde nastejno, jestli každý den jedno jídlo a nebo jeden den dvě a druh nic, žádné vyhazování peněz ani čas navíc.
Pak ale není samozřejmě na místě kritika stravování toho druhého a nucení do něčeho jiného. Každý má právo na své chutě a styl stravování. Takže pokud on si uvaří svíčkovou, je to jeho věc, ty to jíst nemusíš, pokud ty máš zeleninu, nemá ti do toho co kecat.
Pokud pán odejde do hospody, tak jistě může,, ale pak bych mu omlátila o hlavu to vyhazování peněz
Vařím jen v sobotu , jíme to dva dny a ještě zbyde na pondělí na večeři, případně se dá zmrazit a ohřát, u těch klasických českých jídel rozhodně.
Přes týden si každý udělá co chce a to včetně dětí. I ty si zvládnou namazat chleba, upéct mraženou pizzu nebo udělat párek s bramborovou kaší. Každý má na co má chuť a pokud brblá, je snadná odpověď- nechutná ti to, tak si udělej něco jiného. Ale pokud si vymýšlíš, nikdo tě obsluhovat nebude, je to na tobě.
Děkuju za vaše názory. Potvrdili jste mi to, co jsem si myslela.
Možná to ještě zkusím s tím mrazákem, to mě nenapadlo. Mám ráda čerstvý jídla, takže s mraženými nemám zkušenosti, snad to bude jíst. Třeba by to byla cesta. S tou svatbou ale fakt počkám
má rád svíčkovou? jsi ochotná mu ji uvařit? a on ti nedovolí si místo toho vzít jogurt? a ty s ním jestě bydlíš?
pryč!
vubec neřešit, co kdy, jestli pondělí nebo neděle - partnerský život je o vstřícnosti a kompromisech a to OBOUSTRANNÝCH - těma dvěma N si teda nejsem ani zdaleka tak jistá
Stanik: přesně...být Denisou, zkusila bych s ním někdy jednat stejně jako on s ní, třeba by mu ještě došlo, co dělá...
ono není špatný chtít jíst pořád bůček, ať si každý baští co mu chutná, ale ty jeho argumenty a způsob prosazování na úkor Denisy je dost děsnej..mam-ča: přesně jsi to popsala
hranice mojí svobody končí tam, kde začíná hranice svobody toho druhého...
holka s tím domácím servisem přibrzdi, co dělá miláček v domácnosti? Vařit každý den to jsem nedělala ani když byly holky malinké, nejsem otrok ani služka a čas se dá trávit mnohem příjemněji jak přemýšlením jak mu vyhovět aby byl klid.
Varovala by mě, že jak není 100% po jeho tak prudí a celkem dost hnusně a z připomínky o penězích bych se osypala. Zaráží mě, že je mu jedno, že Ti je špatně, nebo jakou Ti to dalo práci, hele kdo nakupuje, umývá nádobí, vynáší odpadky?
Přeji Ti hodně štěstí, každý jsme jiný a kdo chce kam ... no však to znáš, s mým naturelem by mu pánev břinkla o hlavu druhý večer ...
.gif)
hlad na vás.......
