Po šesti týdnech mne požádal o ruku. Jde mu o peníze?
Připadám si trochu hloupě, že se tady budu ptát na takovou věc, ale zajímaly by mne vaše názory. Jde o to, že mne přítel, se kterým se znám teprve šest týdnů, požádal o ruku a myslí to zcela vážně. Dokonce mi připadá, že na mne až naléhá.
Já v zásadě nejsem proti, ale svatba po tak krátké době je na mne přece jenom docela dost rychlovka. Ještě se tolik neznáme, kdoví, co se může časem z něho vyklubat, i když mi jako nějaký asociál nebo psychopat nepřijde.
Řeším to hlavně spíš sama za sebe, přes své pocity. Je mi už přes třicet, nepatřím zrovna mezi krásky, nikdy mne kluci a později ani muži zrovna nevyhledávali. Přitom ale moc toužím po rodině, po dítěti. Propadám panice, cítím, že mi pomalu ale jistě ujíždí vlak.
A teď jsem konečně potkala někoho, s kým je mi dobře, s kým si rozumím. Zdeněk je o šest let starší než já, je mu rovných čtyřicet. Má za sebou jedno nevydařené manželství a dvě dospívající děti: šestnáctiletého syna a čtrnáctiletou dceru. Pravidelně se s nimi stýká, už jsme se seznámili i vzájemně a všechno je v pořádku. Myslím, že mne berou, alespoň z nich nějakou zášť necítím.
Když mne Zdeněk požádal o ruku, docela mne to zaskočilo, neskrývala jsem překvapení a řekla mu, že je to na mne brzy, že si to musím promyslet. On na to, že samozřejmě nechce naléhat, ale na co chci čekat, přece si rozumíme, máme se rádi, toužím po rodině a on by ji se mnou rád založil. Ale se vším všudy, v dobrém i zlém.
Má pravdu, mám ho ráda, dítě bych s ním chtěla, roky mi utíkají. Ale i tak se nechci unáhlit. Je tady totiž něco, co mi trochu nahlodává mou důvěru a nutí mne přemýšlet, zda jeho krok není z nějaké vypočítavosti. Při jednom rozhovoru jsem se mu totiž zmínila, že jsem zcela soběstačná a finančně nezávislá. Moje maminka zdědila po svých rodičích značný majetek (byl jim navrácen v restitucích) a jelikož jsem její jediné dítě a ona je rozvedená v podstatě se se mnou o své dědictví rozdělila. Trochu to zjednodušuji, ale je to tak. Jsem tedy majitelkou jednoho činžovního domu ve velmi lukrativní části Prahy a k tomu mám dost slušnou částku na kontě. Samozřejmě chodím do práce a i plat mám slušný.
Přítel na tom moc slavně není. Od rozvodu bydlí v pronajaté garsonce, má průměrný plat a z něj platí samozřejmě alimenty. Nestěžuje si, ale vím, že jede každý měsíc takřka nadoraz.
Vím, že to co sem píšu, zní dost hrozně, nechci, aby to vypadalo, že jsem na majetek. To ne. To, co mám, mi spadlo do klína a samozřejmě jsem ráda, že jsem díky tomu velmi solidně zabezpečená. Ale není to pro mne to nejdůležitější na světě. Uvažovat tímto způsobem mne přiměla až přítelova žádost o ruku, kdy se vyslovil týden po tom, co jsem mu o sobě tohle všechno řekla.
On pořád mluví o rodině, o dítěti, o tom, jak mne miluje. Já ho mám taky ráda, ale nerada bych se unáhlila. Jenže zároveň vnitřně strašně toužím po vlastní rodině, manželství, dítěti. Asi jsem staromódní, ale moc bych si to přála. Letos mi bude pětatřicet, čas mi utíká.
Jak na vás tahle situace působí? Myslíte, že je moje ostražitost na místě, nebo mi z toho majetku, kterým mám, hráblo a já ho podezírám neoprávněně?
21.2.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 131 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Po šesti týdnech mne požádal o ruku. Jde mu o peníze?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.loupák: 9:08 Ted si zpusobila spusteni me bujne fantazie a deeesnou zvedavost
Tak předně se prosím Tě neomlouvej za to, že jsi movitější. Mít majetek není zločin a není se ani za co stydět. Myslet na ošetření majetku je normální a zodpovědné, protože to patří k jeho správě. Ona i správa většího majetku vyžaduje nějaké znalosti a nemít dutou hlavu.
Dál - nemusíš se vdávat, aby jste měli dítě a tvořili rodinu. to lze i bez sňatku.
Pokud se rozhodneš vdát - majetek Ti ošetří předmanželská smlouva - počítej s tím, že na to bude koukat a možná lapat po dechu, možná zkoušet citově vydírat, že mu nevěříš, že jsi ho ranila nedůvěrou a podobné kecy. Každej by na to trochu koukal to je jasné, ale reakce ti může mnohé napovědět.
A jestli se ptáš na ostražitost - tak ta je rozhodně na místě. Takové spěchání, to není jen tak. Nikdo z nás ti nedokáže odpovědět jaký ten Zdeněk opravdu je - to ukáže jen a jen čas.
Proto bych trvala na tom - rodinu a žít spolu můžeme, ale svatbu nyní ne. Sama s dítětem se uživíš. kdyby došlo na to horší. A vzít se můžete později.
annie: Jenika: Hm. Je fakt, ze pro nas je to sdelovani informaci o majetku nepochopitelne. Mozna, ze Kamila ma nizke sebevedomi a chtela ho nejak zaujmout (zvlast kdyz pise, ze o ni chlapi nikdy zajem nemeli) a misto toho si pekne zavarila. Ted nevi na cem je
sharon:
Rajda Medková
Ted jsem si vzpomnela na ten clanek o te hysterce, jak rvala v panelaku na tu milenku manzela. Jeste kdyby tam mela na zvonku tohle
sharon - 21.2.2013 8:52
Monik: to já sem ani nemůžu napsat při jaký situaci požádal manžel o ruku mě,ale bylo to hezký
...taky si kolikrát vzpomenu na nějaký příběh,kdo sem psal a strašně by mě zajímalo jak se ty pisatelky k tomu problému postavily,škoda,že většinou nevíme pokračování
Tak mě příjde to chlubení o majetku taky trochu mimo.Ono to vypadá, že jsi ho ty chtěla trošku tímto přitáhnout. Protože pokud si chci zjistit charakter partnera, tak mu přece neřeknu hned na začítku , že si vybral velmi dobře. Mě připadá, že o ruku po měsíci žádá zoufalec, který se chce upnout na ženskou. Beru, že vyjímky existují , ale...
Já jsem moc nepochopila, proč bych měla někomu po šestitýdenním vztahu vykládat, co budu všechno jednou dědit :" a toto fšecko je mojeee".
Ale jinak si myslím, že pokud se autorce něco nezdá, držela bych se zpátky. Intuice nelže.
Monik: s těma jménama......
dcera mojí kamarádky má příjmení Medková a chodila s Raidou ( příjmením) čti Rajda.....a když spolu začly bydlet tak řešila jak to napsat na vizitku na dveře a na zvonek....
Raida - Medková
nebo
Medková - Raida.......
loupák: 8:33 Tady je dukaz, jak zensky, co sem pisou pribehy, si slapou po stesti
loupák: jeste ze si sem nenapsala
To my se brali az ke konci meho druheho, opet neplanovaneho tehotenstvi
Nam zacalo pak pripadat divny se jmenovat kazdy jinak a zacali jsme si pripadat jako rodina. Muj chlap me tenkrat pozadal o ruku v koupelne pri cisteni zubu jen tak jako mimochodem A to ze zacatku nasi znamosti intenzivne hlasal na vsechny strany pri kazde prilezitosti jak se NIKDY neozeni
Monik: napsat tenkrát sem na ŠŽ,asi bych se nevdala...
já bych to taky řešila předmanželskou smlouvou - je-li rozumný, tak mu nepřijde nic špatnýho- i to by koneckonců mohlo rozhodnout
Linda: To jsi jen tak sekla s prací? Měla jsi před tím dítě?
Promiň, jsem v podobné situaci, jen je to asi 1200 km taktéž severně a mám čtyřleté dítě, o které otec nemá zájem.
sharon: No, taky by me zajimalo, jak se pak projevi az mu Kamila naserviruje tu predmanzelskou smlouvu.