Dal mi na vybranou: Moje dcera nebo on.
.jpg)
Někdy stojíme v životě před těžkou volbou. V podstatě víme, co máme udělat, ale přesto to není jednoduché. Já jsem se přesně v takové situaci právě ocitla. Je mi úzko, těžko, zvažuju pro a proti. V hloubi duše je mi jasné, jak se mám zachovat, zároveň však vím, že úplně ideální řešení to není.
Je mi padesát let, mám jednu dceru, které je 28 a ta má roční holčičku. Když bylo dceři osm let, rozvedla jsem se a zůstala s ní sama. Nikoho jsem nehledala, o žádnou známost nestála. Bývalý manžel byl alkoholik a násilník, dokonale mne z potřeby jakéhokoli vztahu s mužem vyléčil.
Jenže člověk míní a život mění. Když bylo dceři dvaadvacet a byla už samostatná, seznámila jsem se se svým současným přítelem. Po dvou letech se ke mně nastěhoval a od té doby žijeme spolu v mém bytě, který mám v osobním vlastnictví. On byl do té doby v pronájmu.
Všechno klapalo dobře. S přítelem jsme si rozuměli, dcera se po pár letech vdala a narodila se jí holčička. Tato idylka skončila před pár týdny příšernou tragédií. Manžel mé dcery zahynul při autonehodě. Je to strašné. Dcera se sesypala, okamžitě jsem ji i s vnučkou vzala k nám, nechtěla jsem, aby zůstávala sama a ani ona se na to necítila.
Už jsou u nás tři týdny a zvažujeme, co a jak bude dál. Dcera je na mateřské, pobírá rodičovský příspěvek a vyřizuje si vdovský a sirotčí důchod. Vzhledem k tomu, že bydleli v nájemním bytě, asi by měla problém vše utáhnout. Ale o finance nejde, kdyby chtěla jít zpět, já bych jí s placením nájmu pomáhala. Jde o to, že ona chce zůstat u nás, nechce být s dcerkou sama. Já to chápu, beru to tak, že potřebuje přinejmenším nějaký čas, než se z té tragédie, kterou prožila, vzpamatuje. Jsem její máma a nikdy bych ji nehodila přes palubu. Považuji za zcela samozřejmé a přirozené, že u nás obě holky zůstanou tak dlouho, jak bude potřeba.
Můj přítel je však jiného názoru. Přítomnost dcery a hlavně malé vnučky dost těžce snáší. Ani jemu se v podstatě nedivím. Přišel o své soukromí, spíme v obýváku a dceři a vnučce jsme uvolnili ložnici. Víc pokojů nemáme. Poslední týden je přítel čím dál víc podrážděnější a v neděli mi řekl, že se mám rozhodnout a vybrat si: buď on, nebo moje dcera a vnučka. Všichni tady prý už nadále bydlet nemůžeme. Zároveň navrhnul, že je budeme finančně samozřejmě podporovat.
Když to dcera slyšela, rozplakala se, prý nezvládne být sama, do původního bytu se vrátit nechce, už dokonce napsala výpověď z nájmu. Prosila mne, abych ji neposílala pryč, že se bude snažit s malou překážet co nejméně. Bylo mi strašně. Mně by nic takového nikdy nenapadlo. Zároveň však nechci přijít ani o svého přítele. Jeho chování je sice na první pohled sobecké, ale já ho chápu. Ani pro něj to není jednoduché.
Jsem v patové situaci a nevím, co dál. Chci je mít všechny. Strašně let jsem byla sama, konečně mám někoho, s kým si rozumím. Když odejde, bude mi strašně. Jenže dceru v téhle její životní situaci taky nemůžu nechat jen tak. Je na dně, potřebuje mě. Na druhou stranu za nějaký čas se už třeba bude chtít znovu osamostatnit a já budu zase sama. V hloubi duše však vím, že přednost dám dceři a vnučce.
Je to hrozná situace, možná, že nejsem schopná nějak reálně uvažovat. Proto bych vás tady ráda požádala o názor, pokud se dokážete trochu vcítit do tak příšerné situace. Co byste dělaly na mém místě?
26.2.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dal mi na vybranou: Moje dcera nebo on.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
PEGG: 7:31 Presne. Me napadlo nejdriv to same a pak kdyz jsem cetla clanek, nestacila jsem valit oci.
Pani Libuse na me pusobi, ze zije celou dobu v domneni, ze si s pritelem rozumi. Ale proc? Protoze mu poskytuje pohodli a nejspis se mu prizpusobuje. A je to vubec vzajemne porozumneni?
A kdyz ted doslo na "lamani chleba" tak se projevil. Na me spis pusobi pani Libuse jako ten, kdo projevuje porozumneni. On ani nahodou.
Uz jen tohle:"Ani jemu se v podstatě nedivím. Přišel o své soukromí, spíme v obýváku..." On prisel chudinka o soukromi. A pani Libuse ne? A dcera o muze? A vnucka o tatu?
Utrhlo by mi srdce a hanbou bych se propadala, kdyby mě v takovéhle situaci musela dcera prosit, abych ji neposílala pryč 
Pán si může na přechodnou dobu najít nějaké bydlení a jak tady už zaznělo, dcera se z toho časem trochu oklepe a dá se dohromady, ale teď bych stála při ní chlap nechlap. Chlapů ještě můžeš mít, ale dceru už ne 
.JPG){kind=avatar}
hejluc: Libuše píše, že předtím bydlel v nájemním bytě. Tedy není problém, aby si nějaký nájemní byt našel, když není schopen se po nějakou dobu omezit. Teď už jich je dost.
Jeste jsem nedocetla vsechny prispevky, tak nevim jestli to nekdo nepsal. Ale pani Libuse, vzijte se do dcery a predstavte si, ze byste ji vystehovali. Myslite, ze byste mely spolu jeste nekdy v zivote hezky vztah?
Sobeckyho chlapa co mysli jen na svoje pohodli najdete na kazdem rohu.
A stejne jsem presvedcena, ze byste se pak s tim chlapem casem rozesli, protoze byste mu to neodpustila.
Radsi bych si ted upevnila vztah s dcerou a vnuckou, nez ustupovat sobci.
A kdo vam navic zaruci, ze se na vas casem nevykasle on?
Pak nebudete mi uz vubec nikoho, ani tu dceru.
Za sebe bych mela jasno. Sel by on.
Monik: Tak, tak. Pán se odkopal. V krizové situaci vyhání zoufalou dceru své přítelkyně s malým dítětem, kvůli svému pohodlí.
Tohle není parťák do nepohody, ke společnému stárnutí.
Co kdyby Libuše onemocněla, nebo byla k stáru méně pohyblivá ? Taky by utekl od odpovědnosti a šel za "lepším" ? 
orinka: 5:38 No. Misto aby se je snazil psychicky podporit, tak resi svoje pohodlicko
A hlavne mi prijde dost bezohledne to rikat tak aby to dcera slysela
A jak se rika, v nouzi poznas pritele...
Tak ted jste ho poznala.
A co když ten chlap jen myslí dopředu - dcera s vnučkou se nastěhovali k mamince a daly výpověď ze svého bytu. Jakou má tedy vyhlídku - že v dalším půlroce boudou bydlet v bytě 2+1 tři dospělí a jedno dítě.
Nikde se nepíše, co on udělal se svým bytem - on se vzdal svého bydlení a nastěhoval se k nové partnerce - ačkoliv měl třeba vše, co do té doby potřeboval... Má on svoji rodinu, své děti a vnoučata? Kde ho navštěvují?
Ale jinak bych též dala přednost dceři a zvážila třeba to, co navrhuje Linda - využít dceřin současný byt.
Poslala bych pryc toho, kdo dava na vyber. Je to hnusne, sobecke a vyderacske.
Nereknu, kdyby to byla delsi doba. Ale tri tydny od tragicke nehody je kratka doba a dcera nejspis ted nepotrebuje financni pomoc, ale spis psychickou oporu. Kdo vi, co by se s ni delo, kdyby bydleal nekde sama s malou. Je ted v nouzi a to doslova.
Vaseho pritele vidim jako sobce, ktery pro svoje docasne omezene pohodli, klidne hodi cloveka v nouzi pres palubu 
Pokud bych si ho chtela nechat, zkusila bych to po dobrem a navrhla mu, at jde zatim do pronajmu on, kdyz mu teda male dite tak vadi. Az se dcera z nestesti vzpamatuje, muzete se zase sestehovat.
Vzdyt on nebude nejspis nejmladsi a koho by si zase hledal? Nejspis mu nejakym zpusobem vyhovujete,kdyz dava ultimata.
Pro mě by bylo po vyslovení ultimáta "buď já nebo dcera s vnučkou, jasno : Dcera s vnučkou budou bydlet u mě, dokud to budou potřebovat.
A Ty se zatím nastěhuj do dceřina bytu, než si seženeš vlastní bydlení.
Za tohle by jel jak namydlenej blesk. 
Kaliban: hura... nemyslim si to sama, ze ten chlap neni az tak spatny. Ono bydlet takto nasackovani... kdo to nezazil, nepochopi.
jitka 19: no pokud je syn porblematicky, vubec se tomu Vasemu priteli nedivim.
loupák: jo to chapu, a taky jsem to napsala, ale souhlasim s Kaliban, ze to , ze dcera pustila byt ho mozna vydesilo... a ve dvoupokojaku se fakt nedivim, One je to fakt narocny i ve dvou kolikrat.
