Když nás nezlikviduje Covid, zlikvidujeme se sami
.jpg)
Nějak už nedávám současná opatření. Trvá to příliš dlouho a světlo na konci tunelu v nedohlednu. Už skoro rok, pouze s pár přestávkami, jsme izolovaní doma a začíná nám z toho solidně hrabat. Celá rodina na sebe máme už pořádnou ponorku a utéct není kam.
Já pracuji na HO, máme dvě děti na druhém stupni ZŠ, manžel byl zaměstnán ve službách a je bez práce. Bere, co se dá, příležitostné brigády ve skladech apod., ale je z té nejistoty už pořádně vydepaný. V průběhu ledna se rozhodl, že kašle na brigády a na to, kdy se opatření rozvolní a začal si hledat práci na hlavní pracovní poměr. Rozeslal svůj životopis na všechny profese, které by přicházely v úvahu a nacházejí se v dostupné vzdálenosti. Nepřišla mu ani jedna odpověď, nic. Z některé firmy poslali aspoň ten automatický mejl, že děkují za zájem a případně se ozvou. Asi vám nemusím říkat, že je z toho chlap úplně v háji. Není líný, je zvyklý makat a otáčet se a teď je v pozici, kdy má škemrat o práci. Ty brigády ho samozřejmě moc neuspokojují, dělá to čistě kvůli penězům, aspoň něco tam vydělá. Ale je to nejistota, stává se, že mu večer zavolají, aby následující dva dny nechodil.
Já jsem doma, do kanceláře chodím na pár hodin jen jednou v týdnu. Už je to k nepřežití. Děti jsou střídavě na zabití a střídavě v nějaké apatii, kolikrát je přistihnu, jak jen leží na posteli a čumí do blba. Oba dva dělali sport, dcera atletiku a syn fotbal. K tomu měli každý ještě další kroužek. Nic z toho už dlouho nefunguje. Jsou zalezlí doma a jdou si zákonitě na nervy.
Ještě na podzim a kolem Vánoc jsem to psychicky nějak dávala, snažila jsem se jim věnovat, vymýšleli jsme zábavu, občas vyjeli někam za město do lesa, abychom se vyvětrali. Ale už mi to nějak nejde. Mám pocit, že všechno a všichni visí na mně. Já mám zajišťovat komplet chod domácnosti, já jim mám poskytovat podporu a pochopení. Všem, dětem i manželovi. A už se mi na to nějak nedostává sil.
Jdeme si doma na nervy šíleně. Manžel v totální depresi, že pořádně nevydělává a tím pádem nezabezpečuje rodinu, děti z té dlouhodobé izolace a nemožnosti se někde vybít, já z toho, jak každý den vařím, uklízím, peru, rovnám ty dva puboše do latě, koukám na jejich otočené obličeje a poslouchám jejich ustavičné hádky. Když je donutím něco doma dělat, tak vším třískají a dávají najevo, jak je to obtěžuje.
Vlastně ani nevím, proč to píšu, asi mi nikdo neporadí, myslím, že mnoho z nás je na tom stejně nebo podobně. Je mi z toho všeho nějak hodně ouvej. Mám pocit, že se mi moje rodina nějak vzdaluje, už na ně nemám sílu, nejraději bych někam zdrhla. Ale není kam.
Jak snášíte současná omezení vy? Třeba u vás najdu nějakou inspiraci. Já jsem totiž nějaká úplně vyhořelá.
7.2.2021 Rubrika: | Komentářů 155 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Když nás nezlikviduje Covid, zlikvidujeme se sami
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Linda: Tady autoservis funguje, měla jsem tam auto na technické koncen ledna. A i automyčka. Chtěla jsem to mit na technickou aspoň teochu čisté, ale dlouho to nevydrželo.
Tady školky asi fungují normálně, jen mě zaráží, že maminky na mateřské s miminem to starší dítě do školky dají
Linda: s těmi letními gumami je to vážně na palici
.jpg)
sallie: tak to mas dobry - u nas (=dk) jediny co je otevreny jsou samosky. Vsechny soukromnici typu kadernik, fitko, masaze, remeslnici apod zavreny. Pokud nutne potrebujes treba kladivko tak si ho objednas a zaplatis po internetu a oni ti napisou v kolik hodin a kde si ho muzes vyzvednout. Kdo muze pracuje z domova (ja jsem letos byla 2x v praci, jinak sedim u jidelniho stolu). Kupujeme auto - vyberes si po internetu, zavolas a domluvis kam a kdy ti ho privezou, prijede soumen , vydesinfikuje auto a muzes jet na zkusebni jizdu (pokud se v aute neudusis na nasledky desinfekce) a opet odevzdas na nejakem podivnem parkovisti. Na jejich parkoviste prijet nemuzes, protoze obchod je oficialne zavreny a tudis se nesmeji zakaznici pohybovat po jejich matricnim cisle......A ted jsme auto konecne vybrali, zaplatili pres internet (protoze do samotneho obchodu nemuzeme, ty jsou zavreny), dneska pro nej jedeme, sraz je na parkovisti pred obchodem s nabytkem, vymenime si klice (protoze prebiraji nase stare priblizovadlo) a jedeme domu v polovine unora v zavejich snehu na letnich pneu, protoze zimni se nedaji momentalne nikde koupit. A i kdybych je nekde zazrakem sehnala tak nema nikdo kdy by mi je nasadil otevreno. Servisy berou jenom akutni havarky nebo kdyz dokazes, ze jsi v praci nepostradatelna a potrebujes opravu nebo servis apod. Takze jsem se zacala modlit, aby ta vanice kterou slibuji na dnesek, prisla az v noci, momentalne jsou silnice protazeny......protoze mi to doma uz leze na palici tak jsem se rozhodla vymalovat - zkouseli jste nekdo nekdy vybirat barvu do obyvaku po internetu? Skoly zavreny, skolky a jesle jedou jenom pro lidi, kteri proste MUSI do prace osobne a jeste maji problem najit personal, ktery by dobrovolne prisel do prace. Od vcerejska snad je otevreny 1. stupen skoly, ale druziny a kluby a krouzky jsou dal zavreny. ..... nedivim se lidem ,ze z toho blbnou a zacinaji kaslat na nejake predpisy a nelogicka narizeni. A pritom je to jenom z milionu virusu.....
sallie: to určitě. Bohužel my to tu nevyřešíme. Tak hlavně ustát to všechno ve zdraví
Jarča*: jako jo, jsou lidi, co budou věřit, že Zem je placatá atd... ale jsou situace, kdy fakt všechno dodržovat nejde, zvlášť když se to mění jak svatí na orloji... a potom - plošná opatření, která neberou v potaz to, že lidi žijí v různých výchozích podmínkách, prostě nemůžou fungovat. Chtělo by to větší decentralizaci, klidně až na úroveň jednotlivých obcí... osmileté gymnázium v Praze se stovkami (dojíždějících) žáků je něco jiného než prvostupňová malotřídka v Horních Kotěhůlkách.... a tak...
sallie: to zní logicky
. Ale když kolikrát čtu diskuse někde pod články, jak každý jen nadává nebo se chlubí tím, jak ON nic dodržovat nebude, tak nevím, jestli tady to bude někdy fungovat. Říkám si, že je to snad jen zlomek lidí, co takhle uvažuje, ale jsou nejvíc vidět a slyšet. Psala jsem to už někde hned na začátku, že si netroufám ta opatření hodnotit, snad tam na to mají expertů dost. A jak píše Kozoroh, po bitvě je každý generál
Kozoroh18: pěkná haldička, to na nudu není čas
Jarča*: když mě to přijdou takové spojené nádoby... když s lidma jednáš jako s malejma harantama a buď jim nadáváš, nebo rovnou zakazuješ a přikazuješ, tak se ty lidi budou chovat jako malí vzdorovití haranti.
Když jim řekneš "hele, je to průser, tak si to dobře rozmyslete", tak fungují...
A samozřejmě, v obou situacích budeš mít lidi, kteří nejsou rozumní a budou to porušovat, o tom žádná... ale oč je lepší když někdo takový udělá pařbu doma (malý prostor, zabedněná okna, aby sousedi nebonzovali, sdílené nádobí, toalety atd.) než kdyby si mohl dojít do hospody s kámošema? Kde bude lepší větrání, víc prostoru, oddělené toalety, papírové ručníky?
Jarča* - 9.2.2021 21:19
jak jinak holky ze severu a švédská ocel musí vydržet hodně.
nyní jsou ty hromady vyšší než na fotu, ten první sníh roztál nezbylo téměř nic a nyní toho je víc. Je to jako v roce 2009
je to blbý, že se to nedodržuje jak by mělo, možná bychom byli jinde. Je to těžká doba pro všechny prej zemřelo více o 15 tis. seniorů jak v předešlém období. Po bitvě je každý generál
Kozoroh18: no vidíš, jak si vystačíš
sallie: já si myslela, že žiješ někde mimo ČR. Je vidět, že se to dá dělat i jinak Mně ta opatření u nás taky připadají ujetá. Ale na druhou stranu - píšeš, že u vás lidi omezení chápou, a demonstrativně je neporušují. Mám obavu, že tady hned jak se poleví, tak se najde spousta chytrolínů, kteří se snaží kdeco obejít, a ještě si připadají jako hrdinové, jak na to vyzráli. Nevím, jak dlouho bude trvat, než lidi pochopí, že mají být ohleduplní hlavně kvůli sami sobě, abychom mohli fungovat zase trochu normálně.
Arna - 9.2.2021 12:22
dnes jsem tou činností strávila celý den, jsem teda KO, nemusím do posilovny
sallie 20:45: díky
sharon: já tím chtěla říct, že se nedá srovnávat nesrovnatelné. Manžel už je taky v důchodu, a podezřívám ho, že to, že se nikam nemůže, mu náramně vyhovuje. Tak ho honím aspoň po těch výletech
sharon: ok... já jen že v mém věku moje babička už byla několikanásobnou babičkou... teda taky nebyla v důchodu, ale vždycky to ve mě tak hrkne - že jako vlastně už jsem v babičkovském věku A pak si zase říkám - a proč ne - proč bych se měla ještě někam honit a něco (si?) dokazovat...
/takže jsem se zapsala do cirkusové školy na takovou tu akrobacii na šátkách /
.gif)
sallie: já to vím.....taky jsou tam smajlíci......
