Když nás nezlikviduje Covid, zlikvidujeme se sami
.jpg)
Nějak už nedávám současná opatření. Trvá to příliš dlouho a světlo na konci tunelu v nedohlednu. Už skoro rok, pouze s pár přestávkami, jsme izolovaní doma a začíná nám z toho solidně hrabat. Celá rodina na sebe máme už pořádnou ponorku a utéct není kam.
Já pracuji na HO, máme dvě děti na druhém stupni ZŠ, manžel byl zaměstnán ve službách a je bez práce. Bere, co se dá, příležitostné brigády ve skladech apod., ale je z té nejistoty už pořádně vydepaný. V průběhu ledna se rozhodl, že kašle na brigády a na to, kdy se opatření rozvolní a začal si hledat práci na hlavní pracovní poměr. Rozeslal svůj životopis na všechny profese, které by přicházely v úvahu a nacházejí se v dostupné vzdálenosti. Nepřišla mu ani jedna odpověď, nic. Z některé firmy poslali aspoň ten automatický mejl, že děkují za zájem a případně se ozvou. Asi vám nemusím říkat, že je z toho chlap úplně v háji. Není líný, je zvyklý makat a otáčet se a teď je v pozici, kdy má škemrat o práci. Ty brigády ho samozřejmě moc neuspokojují, dělá to čistě kvůli penězům, aspoň něco tam vydělá. Ale je to nejistota, stává se, že mu večer zavolají, aby následující dva dny nechodil.
Já jsem doma, do kanceláře chodím na pár hodin jen jednou v týdnu. Už je to k nepřežití. Děti jsou střídavě na zabití a střídavě v nějaké apatii, kolikrát je přistihnu, jak jen leží na posteli a čumí do blba. Oba dva dělali sport, dcera atletiku a syn fotbal. K tomu měli každý ještě další kroužek. Nic z toho už dlouho nefunguje. Jsou zalezlí doma a jdou si zákonitě na nervy.
Ještě na podzim a kolem Vánoc jsem to psychicky nějak dávala, snažila jsem se jim věnovat, vymýšleli jsme zábavu, občas vyjeli někam za město do lesa, abychom se vyvětrali. Ale už mi to nějak nejde. Mám pocit, že všechno a všichni visí na mně. Já mám zajišťovat komplet chod domácnosti, já jim mám poskytovat podporu a pochopení. Všem, dětem i manželovi. A už se mi na to nějak nedostává sil.
Jdeme si doma na nervy šíleně. Manžel v totální depresi, že pořádně nevydělává a tím pádem nezabezpečuje rodinu, děti z té dlouhodobé izolace a nemožnosti se někde vybít, já z toho, jak každý den vařím, uklízím, peru, rovnám ty dva puboše do latě, koukám na jejich otočené obličeje a poslouchám jejich ustavičné hádky. Když je donutím něco doma dělat, tak vším třískají a dávají najevo, jak je to obtěžuje.
Vlastně ani nevím, proč to píšu, asi mi nikdo neporadí, myslím, že mnoho z nás je na tom stejně nebo podobně. Je mi z toho všeho nějak hodně ouvej. Mám pocit, že se mi moje rodina nějak vzdaluje, už na ně nemám sílu, nejraději bych někam zdrhla. Ale není kam.
Jak snášíte současná omezení vy? Třeba u vás najdu nějakou inspiraci. Já jsem totiž nějaká úplně vyhořelá.
7.2.2021 Rubrika: | Komentářů 155 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Když nás nezlikviduje Covid, zlikvidujeme se sami
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Arna: nikdo ji nic neřekl a z covid oddělení ji poslali domů autobusem, že to má pár stanic a na sanitku nemá nárok, ještě, že byl synek doma a dojel pro ni....
no a ruku dál nikdo neřeší, proto jsem se ptala, jestli náhodou netušíš....
tak hezký večer
.gif)
kubikm: Promiň, ale je ta tvá známá vůbec svéprávná? Že se nezeptala proč? Ostatně, v prppouštěcí zprávě vše musí být napsané. Ale než si zjistit, to radši vykřikuje a vypisuje do světa blaboly.
Je to jak na fb. Co je na fb, to je zaručená zpráva a přes to vlak nejede
Arna: nikdo ji nic neřekl, proč to odsouvali...ji nic nebylo a ani teď ji nic není
tohle píše
hale co se týká covidu - tak nemám kašel, nemám horečku , nic mě nebolí, nemám rýmu,
mám čich chuť ...
no a jelikož opravdu nikam nechodím tak na mě bacil asi skočil v thomayerce pač tam běžně běháš na rtg mezi covidákama a pochybuju že by stihli něco vydesinfikovat ... noo
antigenní testy mi dělali 2x a vše bylo v pohodě
no nastoupila jsem ve středu dopoledne udělali všechny vyšetření a ve čtvrtek jsem měla jít na oper - rano mi všechno napíchali dali prášek oblbovák a čekala jsem a nic
a večer mi řekli že test pcr je pozitivní a že mě převezou na covid odd ale nic prý operaci nebrání
takže mě převezli - ráno kapačka injekce na řed krve a vše ostatní prášky oblbováky dokonce 2 - a vzápětí mi přinesli snídani a řekli že jdu domů operace se odkládá
kubikm: Je to jeden připad. Může jich být i víc. Ale nepíšeš proč byla vždy odložena. Nemyslíš, že je to třeba tím, že je nedostatek lékarů či sester, že jsou pozitivní nebo jsou v karanténě( aby neprenášeli nákazu z rodiny do nemocnice!!!!) Nebo jsou už opravdu přepracovaní a potřebují pár dní odpočinku, protože kdyby udělali chybu, zas by se do nich kde kdo trefoval a obviňoval? A že jsou tam Ukrajinky či jiné narodnosti? A kde brát sestry, když nejsou? Co kdyby misto nich nastoupila Čáková či Basiková? To už přeháním, ale vše je jen odraz současné situace a hlavně nezodpovědnosti lidí.
.jpg)
Arna: 
illča: V tom připadě je ta doktorka pěkná blbka. Jen vyvolává paniku a lidé pak zanedbají závazné onemocnění.
Arna: no,to jsou slova jedné zdejší doktorky....do nemocnice raději vůbec nechoďte, tam se teď akorát nakazite covidem. Když už tam pak člověk opravdu musí jít, na dobrém pocitu mu tato slova nepřidají.
Arna: pokud to tak je, tak nastupovala na lačno a s potvrzením, že není nakažená
dali ji premedikaci...a nic se nedělo
tak dostala nějaké jídlo
druhý den na lačno, premedikace....a zase nic
totéž třetí den
to ji řekli, že je pozitivní
dali ji jídlo a rodina ji odvezla domů.....
jinak mi říkala, že ji nic není, akorát ta ruka musí být operovaná...
Thomayerova nemocnice Praha 4
sestřičky moc nerozumí česky, nějaké Ukrajinky...4x napichuje žílu, než se trefí....
pokoje jsou velké, ale na každém jen 2 lidi....
víc nevím
a ona má hlavně strach o tu pravačku a jestli to budou lámat....
kubikm: A kde se tedy nakazila? Nepřišla už do nemocnice pozitivní? A co kdyby ji operovali a nakazili se lékaři a sestry v nemocnici a od nich další pacienti, co pak?
Arna: sharon: otázky ale zní
co bude dál s její rukou? kosti se tam posunuly, operace je nutná....
do špitálu nastupovala zdravá......kdo ví...ale před operaci ještě dělali test a ten nedopadl...ona mi ale říkala, že ji nic není - teplotu nemá, nic ji nebolí...krom té ruky....má čich i chuť....
já si říkám, jestli to tedy blbě sroste...co dál? je to zápěstí pravé ruky, je pravačka....
.gif)
Arna: přesně tak..
.........
kubikm: Takové zprávy jsou velmi zavádějící a hlavně nebezpečné. "Nechoďte do nemocnice, dostanete tam covid!!!!"
Ano, občas se stane že se člověk nakazí i v nemocnici. Ale rozhodně je to ojedinělé, mnohem víc lidí se nakazí v práci, na oslavě, doma od partnera. Nebezpečnějši jsou blbci typu Klaus či Landa, kterí vyřvávají na demostracích plných lidí bez roušek stojicí vedle sebe.
volala mi kámoška
zlomila si před časem pravou ruku v zápěstí
furt ji honili na rtg....nakonec šla do Thomayerky na operaci
tam ji nechali 3 dny ležet, až se tam nakazila covidem
tak šla zase domů....bez operace....
YXH: přesně , člověk by nevěřil že je na světě tolika blbců.....
Kozoroh18: asi to nebude tak jednoduché, jak si pečovatelky myslí. Nevím, tohle je těžké rozhodování. Spíš bych to nechala na doktorech.
