Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Mám čtrnáctiletou dceru, jejíž puberta mi dává pořádně zabrat. Přišlo to doslova ze dne na den a já mám pocit, že mi někdo vyměnil vlastní dítě. Je hubatá, urážlivá, drzá. Oba dva s manželem se občas musíme pořádně držet, abychom jí nevystřihli jednu výchovnou.

Utěšuji se tím, že to jednou přejde, konec konců, dospíváním musí projít každý, ani se mnou to v té době naši neměli zrovna lehké. Přesto si myslím, že oproti současné generaci jsme byli přece jenom umírněnější.

Zjistila jsem teď totiž něco, z čeho jsem pěkně v šoku, a vůbec nevím, jak se mám zachovat. Nebudu se divit, když mi některé z vás neuvěří, protože i já jsem měla problém to přijmout jako skutečnost.

V sobotu jsem dávala do pračky světlou várku prádla a šla prohlédnout dceřin pokojíček (byla zrovna venku), jestli se jí tam – ostatně jako vždy – něco na vyprání neválí. Našla jsem tam však něco, čemu jsem zpočátku nerozuměla. V igelitovém sáčku s neprodyšným zapínáním byly vloženy jedny dceřiny spodní kalhotky a vedle ležela připravená obálka.

Hned když holka přišla domů, jsem se jí zeptala, co to má znamenat, a po krátké hádce ohledně mého „špehování“ v jejím pokoji se mi z ní podařilo dostat, o co se jedná.

Její šestnáctiletá kamarádka (mimochodem děvče, které dobře znám a nikdy bych do ní něco takového neřekla), prý prodává své použité kalhotky přes internet za 500 korun. A ta naše hloupá cácora se rozhodla, že to taky zkusí a přivydělá si tímhle způsobem nějakou korunu. Dušovala se, že to ještě nikdy neudělala, že to měla v pokojíku připravené úplně poprvé a nemohla se rozhodnout, jestli to má nebo nemá poslat.

No, nevím, věřit jí můžu a nemusím. V každém případě si myslím, že se mi podařilo ji z tohoto způsobu podnikání vyléčit, tentokrát totiž nezůstalo jen u pouhé chuti pořádně ji proplesknout, ale seřezala jsem ji jako žito. Měla jsem tak strašný vztek, že to neumím ani popsat.

Teď přemýšlím, jestli mám jít rodičům té druhé holčiny říct, co jejich dcera provádí, i když mne ta moje pomalu na kolenou prosí, ať to nedělám. Jenže mně tohle nepřipadá jako něco nepodstatného, holky v tomhle věku jsou příšerná telata, mohly by snadno někomu nalítnout. A kdyby se nedej bože něco opravdu stalo, do smrti bych si to vyčítala. Přesto se mi role „práskače“ docela dost příčí.