Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

jsou si podobní, jen najít tu správnou nitku za kterou zatáhnout, aby se zapojily
bylo toho víc, v období jak se nosily bílé ponožky, já stála nad lavorem v umyvadle s namočenýma ponožkama a drbala chodidla i s kartáčkem. Jednou jsem si postěžovala, že mám odřené kloubky - myslela jsem si, že by si té mé snahy mohly vážit a neběhat jen v ponožkách. Zvolila jsem blbý argument, pronesená poznámka - odpověď od prostřední, v každé normální rodině je perou v pračce a bylo.
Jak se člověk umí bránit i když je ,,chyba, na jeho straně, to známe všichni i z pracoviště a třeba jsme to i zkusili také.

sallie: Vzpomněla jsem si, jak jsem synovi vyčitala, že by aspoň drobky na kuchyňské lince mohl po sobě uklidit. S klidem jednim tahem drobky smetl na zem. A bylo uklizeno.
Zabít jsem ho nemohla, už byl skoro o hlavu větší

Arna: já vím.... mě to jen připomnělo jakýsi vtip (tuším od Jiránka), kde bylo "kdo nekrmí ptáky, je idiot" nebo něco takovýho :-)

Ale teď mě napadlo pro Zuzu něco konstruktivního - my jsme kdysi měli na lednici rozpis, co kdo kdy dělá. Ze začátku jsme na něm byli i já a manžel - aby bylo viditelné, že fakt se neválíme na gauči s pivem, zatímco chudáci popeláčci na nás dřou... Takže tam bylo např. že kuchyň uklízí v pondělí dítě A, ve středu dítě B a v pátek matka. Hodně tím opadl takový ten pocit "proč pořád jen já" a "ona/a nic nedělá a jen se fláká" a "já to dělal/a včera, proč mám zase" atd... zkrátka bylo jasně dané kdo má kdy co na starost. Děti tam kromě toho měly taky ještě jednou týdně obývák, popelnice a koupelnu.
A každý pátek se sedlo nad kapesným a strhávala se část kapesného, pokud práce nebyla provedená, nebo byla provedená s držkováním, upomínáním atd... kupodivu to fungovalo a i mě to přišlo lepší než je platit za podíl na domácích pracech...

sallie: Jasně že nejezdí na koni v obýváku, mají hospodářství

Hanča: a kdo nezvládá na koni jezdit doma, tak je prostě blbej, no...

sallie: tak u nás zvládají v pohodě výuku tři v jednom pokoji a někdy se skoro ani nevidíme, binec se mi doma nezvýšil a na koni by u nás jezdit mohli, ale nechce se jim,stačí, že je musí odpoledne chodit krmit

Linda: ty bláho, to je fakt debilní.... držím palce na úspěšný převoz... My jsme auto u nás koupili normálně...

Hanča: jo, tanec se dá doma trénovat... ale fotbal? A co taková jízda na koni? Přivedeme si plňase se 170cm v kohoutku do obýváku? Ona stačí gymnastika - teoreticky se dají domů pořídit žíněnky, ale skutečně má běžné obydlí prostor na metání hvězd a přemetů? Máme relativně velký dům, na dýlku by se tam i gymnastická sestava vešla, ale jaksi máme standardní stropy....

Hanča: ale ono je to i tom, jak se situace změnila. Mám děti v domácí škole pět let - a ten začátek byl hodně krušnej (a to to byla naše volba a měli jsme čas se na to připravit - třeba připravit dětem pracovní místa, mít dostatek počítačů atd.) - a když jsou lidi doma, tak nadělají mnohem víc nepořádku - furt si někdo bere svačiny, dělá čaje a pití atd... nemluvě o školních projektech, laborkách, furt něco tiskneme a skenujeme... a zase věci, které by se daly vyřešit tím, že se to za pět minut přeluxuje, tak se luxovat nemůže protože někdo má schůzi / hodinu atd....
Takže byŤ naše děti byly zvyklé se doma zapojovat, tak tohle byla velká změna a přibylo hodně věcí - a ubylo těch příležitostí, kdy je dělat. Najednou prolíná pracovní prostor do toho domácího a je v tom chaos.

sharon: Já se musim naučit recept do lékárny přes internet. I do té nejbližší musím autem nebo MHD. Dnes jsem vyrazila MHD, lék neměli, že ho objednají. Nechtelo se mi zitra jet znovu, tak jsem jela do jiné a tak objela 4 lékárny, ani v nemocniční lékárně to neměli. Vrátila jsem se do te první nejbližší a zitra tam tedy pojedu pro lék. Tak jsem se pi čase projela cca 6 autobusy a trolejbusy a doufám, že v nich necestoval i nějaký covídek

já nakupuju vše přes eshop....nebaví mě po obchodech a bolí mě kyčel, jedině občas Globus a i ten málo ted když jsem sama.......i jídlo na ROHLÍK.CZ.....super až do bytu , folie minerálek , kdo by to tahal.....oblečení už skoro vůbec , co mám to neunosím....jinak vše, knížky , lékárnu, drogerii.....a super je i www.nemeckyeschop.cz......skoro všude mají i zásilkovny a dcera jednu vlastní takže když to jde tak k ní, zaplatí a doveze.......

illča: i já tak.....ted si i vzala dcera moje snehule , netknuté , ani jednou nepoužité , jedou do Beskyd tak se jí hodí.....a taky z eshopu....

sallie: kdyby ty puberťáci byli zvyklí dělat nějaký domácí práce před tím, tak by jim to nepřišlo, dcera chodila 3x týdně tancovat, tak holt teď trénuje doma, sice se nám klepe strop,ale když chce tak to jde a ač bych já mohla říct, že se flákám doma, tak jsou práce, který dělá ona a bez keců, na běžky ji to netáhně,ač máme vlastního prostoru dost(10 hektarů) a o socíální kontakty se jim postará škola, když jim dávají skupinové práce, zrovna příští týden se musí sejít se spolužačkama nad Karlem IV,prázdniny ne prázdniny

Linda: tak to je opravdu blbý. Kupovala jsem přes e-shop zimní boty, nevěděla jsem přesně velikost, tak jsem vzala velikosti dvě. A tu, co mi neseděla, jsem hned vrátila. Peníze mi pak dorazily na účet během dvou týdnů.

Teď si kupoval boty manžel, ale na eshopu, který má vychytaný, takže věděl, jakou velikost.

Boty na eshopu kupuji pravidelně. Mám dlouhou nohu a než lítat po obchodech a shánět moji velikost, kterou beztak nikde nemají, koupím boty rovnou přes net. Je tam pro mě lepší nabídka..

sharon: moje dite to neni tak to neresim , ale jaksi nelze momentalne vratit zbozi (taky netusim proc) takze v realu objednas si a bud nechas zaslat a nebo vyzvednes na prodejne v dany cas, ovsem pokud ti to nesedne nebo koupilas spatne tak musis pockat az otevre fyzicky obchod a potom vratit - nedovedu si predstavit koupit boty v nekolika velikostech, doma vyzkouset ktere padnou a se zbytkem cekat az jednou otevrou obchody je jit vratit (a to nemluvim o tech frontach jake tam budou na vraceni zbozi )