Tajná svatba a rozkol v rodině. Opravdu jsem to přehnala?
Budu stručná. Zajímal by mě váš názor. Dovolila jsem se totiž vdát, aniž bych to předem komukoli oznámila. Neřekli jsme to ani rodičům a sourozencům, pouze svědkům, za které nám šli kamarádi. Náš sňatek jsme oznámili až když už jsme byli svoji, dodatečným rozesláním oznámení.
Je mi osmadvacet, mému, dnes už manželovi, o tři roky víc. Chodili jsme spolu sedm let, z toho většinu té doby jsme spolu i žili. Normálně jsme se stýkali s našimi rodinami, po těch letech jsme už patřili do rodiny a byli bráni jako stabilní vztah. Svatba u nás byla v podstatě jen formalita, nechtěli jsme nic velkého a okázalého, žádné divadélko kolem.
Domluvili jsme se se svědky, po obřadu zašli do lepší restaurace na oběd a tím bylo všemu učiněno zadost. Neřešili jsme žádné oblečení, oblékli jsme se do normálních společenských šatů, které nosíme do divadla a na koncerty, neřešili jsme ani dary, hosty, organizaci… Nic takového. Jen jsme si zablokovali termín, vyřídili formality a absolvovali obřad. Z našeho pohledu ideální stav.
Bohužel, ani jedny rodiče nám to nemůžou odpustit. Cítí s ukřivděně, že jsme jim nestáli ani za to jim oznámit, že se chceme vzít. Prý se něco takového rodičům nedělá, je to vrchol nevychovanosti.
Asi jsme jiná generace, nebo já nevím. Nepřipadá mi na tom nic špatného, svatba je naše soukromá věc a nemyslím, že bychom byli povinni o ní kohokoli, včetně nejbližších příbuzných, informovat. I když to mám takhle zdůvodněné, přesto mě postoj rodičů mrzí, zvlášť, když ti mí se se mnou od té doby skoro nebaví a jsou ke mně dost odtažití. Nevím, jak jim vysvětlit, že to z naší strany nebylo namířeno proti nim.
Co si myslíte vy? Opravdu jsme se tak strašně prohřešili? Najde se tady někdo, kdo měl svatbu uspořádanou stejně, jako my? A když už to ti naši rodiče nemůžou vydýchat, poradíte nám, jak bychom si je mohli udobřit? Možná tak působím, ale žádná „ranařka“ nejsem a ten současný vztah s našima mě hodně trápí.
9.11.2015 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 148 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tajná svatba a rozkol v rodině. Opravdu jsem to přehnala?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Bety: kéž bych měla rodiče, kteří by mě měli aspoň trochu rádi a mohla bych tohle říct. Pro ty mé jsem něco jako nutné zlo, jaderný odpad a podobně. Vztahy máme čistě formální, nezajímalo je ani když jsem ležela v nemocnici se srdeční příhodou. Holt i takhle to chodí.
Tak přesně takhle jsme to udělali my, až na to, že i svědky nám sehnali na úřadě, takže nikdo ze známých nic nevěděl a k obědu jsme měli doma ve dvou zbytky od předchozího dne. Prostě den jako každý jiný s krátkou zastávkou na úřadě ( celý obřad trval asi dvě minuty, protože jsme vypustili vše, co není zákonem dáno). Ono když se to řekne jednomu, rozkecá se to a opravdu si myslím, že svatební den by měl být podle představ těch, co se berou a ne příbuzenstva nebo kamarádů.
V případě Adély, kdy svatba je jen formalita pro překonání nějakých administrativních překážek a to, že spolu chtějí žít bylo všem známo, není důvod dělat ze svatby nějakou zvláštní událost.
Oznámit rodičům to sice možná vhodné je,ale pouze v případě, že jsou ochotnit respektovat přání. Pokud matka okamžitě začně organizovat a zvát příbuzenstvo jen proto, že "oni nás taky pozvali, když se ženil Pepa a urazili by se" pak je lepší oznámit až poté.
Naši rodiče to vzali bez problémů, moje maminka dokonce řekla, že by to udělala stejně. Rodiče se s tím časem smíří. Argumentoval abych buď tím , že to pro vás je jen formalita, svatbu nepovažujete za důležitou, tak ať to tak zkusí brát, nebo bych se zeptala, jestli by zvládli nic neorganizovat a nechat to na vašich představách (to podle situace).
batum: já se nevdávala nikdy. Mám fyzickou vadu a nenašel se nikdo, komu by to nevadilo a teď jsem už stará.
Psala jsem, že takto to chodílo kdysi dávno, tj. dejme tomu v mládí mých babiček, možná trochu i maminek, vesnice je vesnice a maloměsto je maloměsto, má to svoje specifika . Nenapadlo mě, že si to někdo vztáhne na svoje mládí .
Jestli špatnou výchovu považuješ jen za to, že tě někdo nepozval na svatbu, tak to máš poněkud jednuduché uvažování. Horší by bylo, kdybys vychovala špatné lidi.
Podle me jste se pekne sekli. Ano vy jste chteli svatbu pro 4 lidi, z meho pohledu vase svatba = vas zivot = vase rozhodnuti. Jestli by to respektovali vasi rodice netusim, neznam je.
ALE vy jste jim nedali rodicum sanci respektovat vase rozhodnuiti. Rozdil je rici: "mami tati, my chceme na nas zivot papir a stane se to za tech a tech podminek" . Ne vy jste jim rovnou rekli : "mami tati, my chceme na nas zivot papir a vase pritomnost u tohoto aktu je saskarna" .... Adélo vidis ten rozdil????
Ja bych se rodicum (obema, ne jenom tvym) sla omluvit a zkusila si s nimi domluvit nejaka pravidla do budoucnosti. Ano je to vas zivot a vase rozhodnuti, ale jaksi nezijete na vlastni planete jenom vy dva a po nas nic. Jednou zijete ve skupenstvi lidi, kterym sice nemusite zkladat ucty za sva rozhodnuti, ale meli byste aspon v nejmensim respektovat jejich dustojnost a jejich prava. Chovali se tvoji rodice k tobe i priteli vzdycky slusne? Nemaji oni pravo na totez od vas? Kdyz nic jinyho tak aspon obycejnou lidskou slusnost bych od svych deti cekala!!!
magatao: co píšeš je blbost - život dětí je vždycky i životem rodičů, dítě jen tak ze života nevymažeš protože se stalo dospělým! To co udělali, je naprostá neomalenost. Na Slovensku pro to mají krásný název "chrapúňstvo", kdo se takhle chová, je prostě "chrapúň".
Já si myslím, že tady není problém ve velké či malé svatbě, dokonce ani v pozvání či nepozvání na svatbu. Myslím že hlavní problém je v tom, že rodiče jí nestáli ani za to, aby jim řekla "mami tati, budu se vdávat, ale budu mít jen malou svatbu se svědky". To mi přijde jako základní slušnost. Na malé svatbě se svědky nic španého není, ale něco špatného je v rodinných vztazích.
taky by mně to z pohledu matky mrzelo hodně - nejde o to, že nechtějí velké divadlo pro celé široké příbuzenstvo, ale o to, že tohle je fakt velký krok v životě (a´t si říká kdo chce co chce, je to změna) a neříct mi to mé dítě předem, bylo by mi líto, že jim nestojím ani za to, aby mi o tom řekli. A argument, že je to jejich věc, to neberu. Já jsem s dcerou přece sdílela spoustu svých životních událostí, tak proč ne ona se mnou?
Abrasia: ale tys to ve svém příspěvku srovnávala...
Je to jejich svatba, jejích den, oni si ji platili, a bude to jejich život, Ne těch rodičů. Chápu, že jim to líto být může a mají právo jim to i říct, ale nemůžou si to vynucovat a trestat je za to.
magatao - prosím tě, kdy ty jsi se vdávala???
Životním cílem - hlavně se vdát.....co to je....já jsem se vdávala před 42lety protože jsme chtěli být spolu,měli jsme se rádi,ale žádný můj cíl to nebyl.Okolo bylo dost svobodných děvčat,které byly inženýrkami a uživily se,prostě chtěly být samotné, to je blábol co tu píšeš...............ano,byla společnost ..rodina základ státu,tak se dříve žilo,ale né špatně.
K článku mohu říci jen to, že by mě moc mrzelo,kdybych nevěděla,že se mi vdává dcera nebo žení syn,styděla bych se za ně,že jsem je špatně vychovala,hlavně,že kamarádi o tom věděli...ty vám pomohou.
Jak tu děvčata psala,malá svatba a jen tu nejdražší mít kolem sebe
Magatao
Myslím, že rodiče zakladatelky neřeší, jestli si dcera vzala známého nebo cizího, ale mrzí je, že je nepozvala na svatbu. Mě by to mrzelo taky a vysvětlení, že by moje přítomnost pro ně představovala divadlo, by mě mrzela ještě víc.
Mimochodem já ti to taky schvaluju. Kdybych (jenom hypoteticky) našla někoho, kdo by mě měl doopravdy rád a s kým bych chtěla prožít zbytek života, taky bych se vykašlala na nějaké divadlo pro okolí.
Dřív byla svatba takovým životním cílem ("hlavně se vdát!" a být zabezpečená), samotná žena neměla žádné postavení, většinou ani vzdělání, těžko se sama uživila, proto to byla i taková společenská událost. Ale dneska?
Abrasia: s tím, bych souhlasila, kdyby si brala někoho cizího. Ale když její přítel v podstatě patřil do rodiny už několik let, stejně jako ona do jeho, tak potom se tím sňatkem na věci nic nemění a není to srovnatelné s tím, co píšeš, že by našla doma cizí lidi, rodina se přestěhovala bez jejího vědomí atd.. Nikdo nebyl postavený do situace, že v rodině najednou přibyl nový člověk nebo se cokoliv na jejím chodu změnilo. Jen si na stávající situaci pořídili i papír, nic víc.
taky jsem pro menší svatbu, k čemu šaty jak dort..., opilé příbuzenstvo....
ale měli jste to rodině říct s tím, že to podle dohody oslavíte - klidně jindy - obědem nebo večeří s posezením. Taky se dá říct, že zásadně odmítáte svatební dary.
Jako mamince by mi to bylo hodně líto, že mi dcera nic neřekla.
A já se přikloním k těm, co ti to schvalují.
V září jsem ženila syna. Naštěstí měli tolik rozumu, že svatba byla malá. Ale kdyby mi oznámili, že se vzali bez nás, vůbec bych jim to nevyčítala. Vlastně jsem jim to i před tím řekla, že pokud mi to jen oznámí, zlobit se nebudu. Je to jejich den, jejich rozhodnutí.
A u vás to fakt byla jen formalita, v podstatě po tak dlouhé době už je to jen o tom papíru.
Je pravda, že jste jim to možná mohli říct předem, ale je otázka, co by se stalo, kdyby to věděli. Byli by stejně ukřivdění? Okamžitě by začali organizovat svatbu? Nebo by to vzali jako vaše rozhodnutí a schválili by vám to?
Neboj, ono je přejde, stejně už to nevrátíš.
Abrasia - 9.11.2015 8:30 promiň, ale srovnáváš nesrovnatelné. Oni to rodičům nezamlčeli, jen to řekli až následně, ale ne po několik letech.
Abrasia: