Názor na výchovu aneb Střet generací
Jsem už dříve narozená, mám dávno dospělé děti a už i tři vnoučata. Moc ráda bych si přečetla názory nejen mých vrstevnic na problém, který mne čím dál víc tíží. Jde totiž o výchovu mých vnoučat, která se mi vůbec nelíbí.
Mám dvě dcery, starší má sedmiletého syna a mladší čtyřletá dvojčata, holčičku a chlapečka. Vždycky jsem si říkala, že svým dětem nebudu nikdy mluvit do života, více méně se mi to snad daří, ale za cenu, že si někdy doslova sedím na jazyku. Respektovala jsem jejich výběr partnerů, vlastně cokoli, k čemu se obě v životě rozhodly. Jejich přístup k výchově dětí mne ale neskutečně vytáčí.
Obě dcery si co se týká výchovy notují ve vzájemné shodě a mé výtky a připomínky vůbec neberou v potaz. Já vím, že doba je dnes jiná, ale nějaké základy by se snad měly dodržovat stále, ne? Vadí mi především přehnaná úzkostlivost.
Týká se především jídla, kdy žádné z dětí nesmí pozřít ani kousek čokolády, bonbónku, když jsou u nás na návštěvě, obě dcery velmi nelibě překousnou, že si děti dají kousek domácího upečeného koláče. Podle mě je to přehnané, neříkám tím děti cpát od rána do večera nebo před jídlem, ale občas si dát nějakou mlsku snad k dětství patří a nikoho to nezabilo.
Další věcí, kterou těžce nesu je jejich tak zvaná volná výchova. Na děti se nekřičí, napomínají se jen velmi výjimečně, zato se s nimi o všem sáhodlouze diskutuje a vysvětluje. Jak jsem byla poučena, je to tak zvaná respektující výchova, nikoli autoritativní, jaké byly vystaveny ony. Dítě prý není podřadná bytost, má svou vlastní osobnost a ta by se v něm neměla potlačovat. Takže v reálu to třeba vypadá tak, že nejstarší vnouček se šprjacne, že s námi nepůjde na společnou procházku a jeho maminka, místo aby mu to dala příkazem, s ním začne diskutovat, proč nechce, co mu vadí, co by dělal raději apod. No, vylítla bych z kůže. Dopadá to na střídačku, někdy se po půlhodinové diskusi klouček rozmyslí a na vycházku s námi jde, jindy ne a to pak zůstane doma i s maminkou.
Taky je mi strašně líto, že jsem ještě žádné vnouče neměla u nás doma třeba na víkend. Tak rádi bychom si je s dědou užili sami, ale není nám dopřáno. Na naše žádosti je nám sděleno, že jsou děti ještě malé (!) a vzhledem k tomu, že můj názor na výchovu a stravování je odlišný, nemůžou mi dcery věřit, že bych respektovala jejich pravidla a děti nezkazila.
Ještě bych měla dodat, že obě dcery jsou vdané, mají manžely a ti se jejich mateřskému diktátu vůči dětem absolutně podřídili. I když na nich na obou vidím, že kolikrát si o tom taky myslí své.
Zajímal by mne názor babiček, ale i maminek malých dětí. Připadá vám takový přístup normální? Já mám totiž pocit, že jde jen o nějakou módní pózu, kterou ale bohužel nejvíc odnesou ty děti, které jsou ochuzeny o čas strávený s prarodiči, o tak samozřejmou věc, jako je nějaká sladkost na smlsnutí apod.
Shodnete se se svými dcerami, snachami či matkami a tchyněmi na výchově svých dětí? Dokážete se respektovat? Já v tom nějak tápu. Tolik jsem se těšila, až budu babičkou a teď si připadám pomalu jako nesvéprávná a neschopná postarat se o malé dítě. Je mi z toho opravdu hodně hořko.
1.9.2015 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 150 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Názor na výchovu aneb Střet generací
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.magatao: no nevím, jak který dítě je ochotno diskutovat, můj 17 letý syn na mně většinou kouká jako tele a nereaguje na moje otázky tyu "jak to teda chceš řešit" nebo "co s tím budeme dělat", takže pak přijde zákonitě můj příkaz
co se týče vnoučat mám sice 3, ale půjováno je mi jen jedno(od mé dcery),vnoučata od manželových dětí vídáme tak 3x do roka a na FB, s dcerou o výchově raději moc nediskutuji, ale pokud je vnuček u nás, tak platí moje přísná pravidla a asi mu t vyhovuje, když z letošních 9týdnů prázdnin trávil u nás plných 6 týdnů
Přesně tak všeho s mírou....kdyz ale vidím děti jak chroupou ty obrovské ,dusive ,kukuřičné křupky ,pač všechno ostatní je nezdravé ,naordinovala bych je mamince 3krat denně
J
Jako dítě jsem prošla toutéž autoritářskou výchovou, jakou propaguje paní Alena. Někdy byla na místě, ale kolikrát mi bylo líto, že mě rodiče nebo příbuzní alespoň trochu nerespektují a můj názor nebo moje pocity považují za zbytné a méněcenné.
Sama děti nemám, ale kdybych je měla, volila bych zřejmě nějaký střed mezi těmito výchovami. Jsou věci, které to dítě samo vyhodnotit neumí, a ať má na to názor jakýkoliv, musí se prostě podřídit. A potom jsou věci, kde má právo se vyjádřit a ta rodina by jej měla nějak respektovat. Třeba ta vycházka. Účelem je dostat dítě ven. Dobře, ale šlapání v parku ho zřejmě otráví a naštve, tak proč ho nevyslyšet a nejít třeba do bazénu, na prolézačky nebo vymyslet jinou nebo kompromisní činnost, aby z toho každý měl aspoň něco? Mě taky procházky s prarodiči ukrutně nebavily. Oni chodili třikrát pomaleji než já, běhat jsem u toho nesměla, na žádné zajímavé místo jsme nešli, jen se vléct za nima po ulici. Bylo to utrpení.
Ohledně sladkostí - to si každý musí rozhodnout sám. Cpát se tím pravidelně je špatně, ale zas hnát to do extrému, že si jednou za čas nesmí dát ani kousek koláče od babičky... no ale je to jejich výchova. Až ta děcka budou mít svůj rozum, třeba si dají sama od sebe. Třeba taky ne. Nech to plavat.
On častý argument babiček ohledně sladkostí je - vy jste to taky jedli a nic se vám nestalo. Jenomže většina dětí měla před třiceti lety více pohybu než děti dnešní. Dneska málokteré dítě běhá denně čtyři hodiny po ulici, aby bylo jeho tělo schopné všechny kalorie spálit. Jako největší průšvih je, když se dítě porýpe v obědě a pak se dojídá sladkostma a nikdo mu nic neřekne. Já to vidím sama na sobě, jak těžké je zhubnout či si váhu udržet, takže bych taky nebyla zvědavá, aby mi do dětí někdo cpal sladkosti. A jak už tu napsala Kareta - je smutné, že si prarodiče nejsou schopni děti získat třeba hrou či výletem a vše se musí točit kolem žrádla.
Na druhou stranu si myslím, že určitě by se měla respektovat výchova rodičů, ať už si o ní myslíme cokoliv. Jsou to jejich děti. Vůbec kecání okolí ostatním do života považuju za drzost. Ale musí to být pro tebe masakr.
rychenza: nelžou. Učím je držet tajemství a hned vše nevyblijí. Navíc moje děti se jich ani nikdy neptají, co u nás jedly Možná to i vědí
P.S.: S tím jídlem si myslim, že je super v dětech od malička pěstovat zdravé stravovací návyky, ale odsaď pocaď, jako se všim.
Aleno nevím jestli vás zajímá i názor ženy co děti nemá a možná mít ani nebude, ale na výchovu případných dětí mám názor jasnej a neměnej. Budu je vychovávat stejně jako moje máma mě, tj. pěkně postaru. Udržovat smysluplná pravidla, jednu přes prdel v případě potřeby a hlavně dát jim pocit bezpečí a porozumění. Když vidím jaký jsme měly vztah v dětství a dospívání a jaký máme vztah teď, když je mi 34, jaké mám vlastnosti, které mi ona vštípila, tak nemůžu jinak. Tuhle moderní výchovu nechápu. Když se setkám s nějakým už odrostlejším dítětem z volnou výchovou, je to většinou rozmazlenej fracek, co si myslím, že je středobodem vesmíru, naprosto neumějí jednat s okolím, jsou takový asociální. Chci vidět ten masakr, až se tyhle generace začnou scházet ve školách a na pracovištích a všichni si budou myslet, že jenom oni jsou mistři světa, to bude sranda
taky nesouhlasím s kupováním si dětí sladkostma, je to návykové a nic moc zdravé, dokud děti jsou zvyklé na ovoce a zeleninu, není snad problém jim místo čokolády strčit jablko nebo mrkev. Snad dokážou prarodiče zaujmout děti jinak než kokinama..pokud se ale v rodině všechno točí kolem žrádla, tak se nedivím, že tam dcery nechtějí děcka pouštět. Určitě by jim nevadili prarodiče, co jezdí s dětm apo výletech, učí je nové věci nebo si s nima užívají. Ale představa, že s nima sedí doma, nebo jdou do cukrárny a nic jiného se neděje...to bych taky nejásala.
To s tím vysvětlováním místo příkazů...funguje to. Ale je to zdlouhavé.
Megí - 1.9.2015 9:12
Chápu sladkosti, nechápu domácí koláč. Tak co ty děti jedí? Co je dneska zdravého? Přesně jak píšeš, ovoce se trhá nedozrálé, všechno je stejně plné éček a bohužel mnohdy i plísní.
Megí: Souhlas něco mezi
hlídám vnoučata a u babičky a dědy se rozmazluje (ale jsou meze ) děti opravdu ví co si můžou dovolit u koho u jedné babičky to a u druhé zase ono
já ten problém vidím úplně někde jinde. Alena z reakcí svých dcer (naprosto logicky) vyvodila, že to, jak je ona vychovala, bylo špatně... proto jí vadí, jak se k tomu dcery staví, to, že jí nevěří a že jí děti nechtějí svěřit na hlídání.
Ty sladkosti nebo diskuze na téma procházek apod. jsou jen způsob, který v tom Alenu utvrzuje. Mám dvě dcery (13 a 7 let) a protože vím, že mě naši vychovali dobře, nemám problém naše děti jim svěřit. Nejsem zastáncem tzv. volné výchovy, ani slepé poslušnosti. Prostě taková zlatá střední cesta. Jsou věci, o kterých se dá mluvit, jsou věci, přes které prostě vlak nejede, které jsou povinnosti. S jídlem totéž. Upeču klidně domácí buchtu, vím, co jsem do ní dala a nevadí, když si jí dají ke svačině. Při tom, jak pořád někde běhají, lezou apod. jim to rozhodně neuškodí. Na druhou stranu jsem měla kolegu, kteří dbali právě na tu "zdravou" stravu a vysvětloval mi, jak místo sladkosti radši udělají malému pomazánku z avokáda Něco, co ani není z našich zeměpisných šířek, něco, co se nezralé utrhne a pak se to nechá dozrávat uměle... bylo podle jeho názoru lepší, než kousek koláče se švestkama ze zahrádky
Nemám vnoučata a děti už dávno dospělé, vychovávané v jiné době. S volnou výchovou moc nesouhlasím, dítě není hotová osobnost, takže diskutovat s ním o samozřejmostech je podle mě blbost. Nejsem samozřejmě pro vyžadování slepé poslušnosti případně bití. Na druhé straně to s těmi sladkostmi není nic špatného. Tady bych byla i na straně rodičů a nedivím se jim, že vám vnoučata nepůjčují, protože vědí, že byste jejich nařízení ohledně sladkostí nedodržela. To vyplývá i z vašeho článku. Nemyslím si, že pár bonbónů, sušenek nebo domácí buchta je tragédie, ale pokud si rodiče nepřejí, aby to děti jedly, respektovala bych to. Není to nic, bez čeho by se děti neobešly.
Léthé: ucis ty ubohe deti lhat?
Když si popisovala tu jejich výchovu, měla jsem dojem, jako kdybys psala o mém synovi, co se výchovy týče. Je to jako přes kopírák. Nebudu se rozepisovat, jen stručně. Podobně pindali rodiče mé snachy, že je to všechno špatně, jak s tím jídlem, tak to s tou volnou výchovou a diskutováním, atd. Výsledek ? nakonec jim začali kecat i do života a s*ali se do nich tak dlouho, že mám pocit že na 50% mohou za jejich rozvod.
Že ti děti nepůjčí ? S tvým názorem se jim nedivím, mají pocit, že bys jim narušila jejich výchovu. Poradím….MLČ. Babička je pouze od toho aby rozmazlovala, takže když budou vnoučata u tebe, tak jim dej co chceš a ponechejte si to jako vaše tajemství. Dělám to tak taky. Jídlo třeba v posteli, koupím jim na co mají zrovna chuť, prostě u mě si mohou dělat vnoučata co chtějí. Faktem je, že tu nejsou až tak často, že by je to „poznamenalo“, ale vědí, že u babičky je ráj. A ještě mě nikdy nepráskly, co u mě jedly.