Názor na výchovu aneb Střet generací
Jsem už dříve narozená, mám dávno dospělé děti a už i tři vnoučata. Moc ráda bych si přečetla názory nejen mých vrstevnic na problém, který mne čím dál víc tíží. Jde totiž o výchovu mých vnoučat, která se mi vůbec nelíbí.
Mám dvě dcery, starší má sedmiletého syna a mladší čtyřletá dvojčata, holčičku a chlapečka. Vždycky jsem si říkala, že svým dětem nebudu nikdy mluvit do života, více méně se mi to snad daří, ale za cenu, že si někdy doslova sedím na jazyku. Respektovala jsem jejich výběr partnerů, vlastně cokoli, k čemu se obě v životě rozhodly. Jejich přístup k výchově dětí mne ale neskutečně vytáčí.
Obě dcery si co se týká výchovy notují ve vzájemné shodě a mé výtky a připomínky vůbec neberou v potaz. Já vím, že doba je dnes jiná, ale nějaké základy by se snad měly dodržovat stále, ne? Vadí mi především přehnaná úzkostlivost.
Týká se především jídla, kdy žádné z dětí nesmí pozřít ani kousek čokolády, bonbónku, když jsou u nás na návštěvě, obě dcery velmi nelibě překousnou, že si děti dají kousek domácího upečeného koláče. Podle mě je to přehnané, neříkám tím děti cpát od rána do večera nebo před jídlem, ale občas si dát nějakou mlsku snad k dětství patří a nikoho to nezabilo.
Další věcí, kterou těžce nesu je jejich tak zvaná volná výchova. Na děti se nekřičí, napomínají se jen velmi výjimečně, zato se s nimi o všem sáhodlouze diskutuje a vysvětluje. Jak jsem byla poučena, je to tak zvaná respektující výchova, nikoli autoritativní, jaké byly vystaveny ony. Dítě prý není podřadná bytost, má svou vlastní osobnost a ta by se v něm neměla potlačovat. Takže v reálu to třeba vypadá tak, že nejstarší vnouček se šprjacne, že s námi nepůjde na společnou procházku a jeho maminka, místo aby mu to dala příkazem, s ním začne diskutovat, proč nechce, co mu vadí, co by dělal raději apod. No, vylítla bych z kůže. Dopadá to na střídačku, někdy se po půlhodinové diskusi klouček rozmyslí a na vycházku s námi jde, jindy ne a to pak zůstane doma i s maminkou.
Taky je mi strašně líto, že jsem ještě žádné vnouče neměla u nás doma třeba na víkend. Tak rádi bychom si je s dědou užili sami, ale není nám dopřáno. Na naše žádosti je nám sděleno, že jsou děti ještě malé (!) a vzhledem k tomu, že můj názor na výchovu a stravování je odlišný, nemůžou mi dcery věřit, že bych respektovala jejich pravidla a děti nezkazila.
Ještě bych měla dodat, že obě dcery jsou vdané, mají manžely a ti se jejich mateřskému diktátu vůči dětem absolutně podřídili. I když na nich na obou vidím, že kolikrát si o tom taky myslí své.
Zajímal by mne názor babiček, ale i maminek malých dětí. Připadá vám takový přístup normální? Já mám totiž pocit, že jde jen o nějakou módní pózu, kterou ale bohužel nejvíc odnesou ty děti, které jsou ochuzeny o čas strávený s prarodiči, o tak samozřejmou věc, jako je nějaká sladkost na smlsnutí apod.
Shodnete se se svými dcerami, snachami či matkami a tchyněmi na výchově svých dětí? Dokážete se respektovat? Já v tom nějak tápu. Tolik jsem se těšila, až budu babičkou a teď si připadám pomalu jako nesvéprávná a neschopná postarat se o malé dítě. Je mi z toho opravdu hodně hořko.
1.9.2015 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 150 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Názor na výchovu aneb Střet generací
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
já měla u dcery nastavené pevné mantinely, ale jak dospívala a rozum brala, tak jsem povolovala....až nakonec jako dospělá mi jen říkala s kým jde nebo kam jde a kdy přijde...pozor, doba bez mobilů
neměly jsme žádné zásadní problémy
když založila svoji rodinu, docela mi potěšilo, že to má podobně...pokud byly děti u mě, tak jsme měly dohodu - co vyloženě nezakázala, je povolené...a když děti něco chtěly, ptala jsem se...co by na to řekla mamka? nebo - máma to dovolila?...děti zkoušej
kluk zlobí s jídlem..tak se ho zeptám...pojď se podívat, dáš si to? Pokud ne, tak dostane chleba s máslem - nebo bez - a sýr, nebo hermelín rozpuštěný v mikro...a máme klid oba
Speedy: alespoň se přesvědčil, že jsi slušná ženská
.gif)
jituna: S tim automatickym reflexem ti to verim. Jednou me v obchode nekdo placnul pres zadek. V druhe vterine ji mel. Ve treti jsem zjistila, ze to byl muj muz, ktery tam na me nahodou narazil a chtel zazertovat
.
jituna: to urcite
. Zajimave, s detmi se az tak neparu(neublizuju, ale nenecham si je skakat po hlave) a presto za mnou z nejakych duvodu spis tahnou 
.
Piafka: no nevím, já kořením míŇ a spíš bylinkama, ale když si vaří 17 letý synek sám, tak koření jako tatínek, takž je to o chuti a ne domácích zvyklostech
.jpg)
sharon: mňam 
Ovocný koláče jsou nejlepší 
Možná,že větší problém je ve výchově. Mám hyperaktivního vnuka a rodiče s ním v jeho deseti letech vše rozebírají, vysvětlují. Každý měsíc nosí několik poznámek ze školy. Jednou mě snacha požádala,jestli bych s ním nešla koupit kalhoty, že už ona na to nemá nervy. Vnuk strašně zlobil, nechtělo se mu nic zkoušet, lítal tam, bylo to úmorné. Jak byl rozjevený chytl mě zezadu za ruku a trhnul. Lekla jsem se tak, že mi druhá ruka vyletěla a dala jsem mu facku. Vnuk neřekl ani slovo a začal se chovat úplně normálně a mám pocit, že od té doby se aspoň u nás chová slušně.Kdysi jsem četla, že je dětem líp, když jsou vedeny nějakou autoritou, tím nemyslím fackovat je, ale ukázat jim mantinely.
sharon: Chci okamzite par tech kolacku. Popijim ranni kavicku a nic k ni :o(
.jpg)
Piafka: 12:49 - ano. čemu na tom nerozumíš? Že jim doma nechutná, nic jiného nedostanou, protože to není zdravé a tak utrácejí kapesné aby se najedly jinde. Prostě podle svých možností.
sharon: čeče mě z toho mekáče vážně moc nechutnají, proto je nejím, ale tvůj koláč bych předložila zcela bez váhání
Podle mého názoru má být jídlo a čas jídla příjemnou záležitostí, není nic špatného a život a výchovu ohrožujícího, když se občas zahřeší něčím příjemným, třeba právě koláčem.
Jídlo by nemělo být provázeno kyselými ksichty, že tohle teda jako nééé a náhle dítě není osobnost bez vůle.
Ono asi jak se to pokaždé zrovna hodí 
.gif)
Petruša: zítra budou se švestkama.....
sharon: 15:20:
Piafka: a je to i v článku.................
Týká se především jídla, kdy žádné z dětí nesmí pozřít ani kousek čokolády, bonbónku, když jsou u nás na návštěvě, obě dcery velmi nelibě překousnou, že si děti dají kousek domácího upečeného koláče. Podle mě je to přehnané, neříkám tím děti cpát od rána do večera nebo před jídlem, ale občas si dát nějakou mlsku snad k dětství patří a nikoho to nezabilo.
Piafka: taky jsou to sladkosti....
A jinak já třeba vidím rozdíl v tom, že dřív nebylo tolik věcí tak snadno dostupných a tak moc se nešidilo. Takže důvod nemusí být, že matka nechce dítěti dávat sladký, ale že mu nechce dávat sladkost plnou náhražek - viz velikonoční a vánoční čokoládové figurky, želé bonbóny, ale i tatranky, čokolády, tyčinky, žvýkačky - nechutná to jako kdysi a je toho v nabídce za nízkou cenu (a bohužel i kvalitu) strašně moc. Tak to některý babičky přehání. Domácí koláč nebo buchta z toho vychází nejlíp.
sharon: však proti koláčům tady nikdo nic nenamítal, ne? :)
