Názor na výchovu aneb Střet generací
Jsem už dříve narozená, mám dávno dospělé děti a už i tři vnoučata. Moc ráda bych si přečetla názory nejen mých vrstevnic na problém, který mne čím dál víc tíží. Jde totiž o výchovu mých vnoučat, která se mi vůbec nelíbí.
Mám dvě dcery, starší má sedmiletého syna a mladší čtyřletá dvojčata, holčičku a chlapečka. Vždycky jsem si říkala, že svým dětem nebudu nikdy mluvit do života, více méně se mi to snad daří, ale za cenu, že si někdy doslova sedím na jazyku. Respektovala jsem jejich výběr partnerů, vlastně cokoli, k čemu se obě v životě rozhodly. Jejich přístup k výchově dětí mne ale neskutečně vytáčí.
Obě dcery si co se týká výchovy notují ve vzájemné shodě a mé výtky a připomínky vůbec neberou v potaz. Já vím, že doba je dnes jiná, ale nějaké základy by se snad měly dodržovat stále, ne? Vadí mi především přehnaná úzkostlivost.
Týká se především jídla, kdy žádné z dětí nesmí pozřít ani kousek čokolády, bonbónku, když jsou u nás na návštěvě, obě dcery velmi nelibě překousnou, že si děti dají kousek domácího upečeného koláče. Podle mě je to přehnané, neříkám tím děti cpát od rána do večera nebo před jídlem, ale občas si dát nějakou mlsku snad k dětství patří a nikoho to nezabilo.
Další věcí, kterou těžce nesu je jejich tak zvaná volná výchova. Na děti se nekřičí, napomínají se jen velmi výjimečně, zato se s nimi o všem sáhodlouze diskutuje a vysvětluje. Jak jsem byla poučena, je to tak zvaná respektující výchova, nikoli autoritativní, jaké byly vystaveny ony. Dítě prý není podřadná bytost, má svou vlastní osobnost a ta by se v něm neměla potlačovat. Takže v reálu to třeba vypadá tak, že nejstarší vnouček se šprjacne, že s námi nepůjde na společnou procházku a jeho maminka, místo aby mu to dala příkazem, s ním začne diskutovat, proč nechce, co mu vadí, co by dělal raději apod. No, vylítla bych z kůže. Dopadá to na střídačku, někdy se po půlhodinové diskusi klouček rozmyslí a na vycházku s námi jde, jindy ne a to pak zůstane doma i s maminkou.
Taky je mi strašně líto, že jsem ještě žádné vnouče neměla u nás doma třeba na víkend. Tak rádi bychom si je s dědou užili sami, ale není nám dopřáno. Na naše žádosti je nám sděleno, že jsou děti ještě malé (!) a vzhledem k tomu, že můj názor na výchovu a stravování je odlišný, nemůžou mi dcery věřit, že bych respektovala jejich pravidla a děti nezkazila.
Ještě bych měla dodat, že obě dcery jsou vdané, mají manžely a ti se jejich mateřskému diktátu vůči dětem absolutně podřídili. I když na nich na obou vidím, že kolikrát si o tom taky myslí své.
Zajímal by mne názor babiček, ale i maminek malých dětí. Připadá vám takový přístup normální? Já mám totiž pocit, že jde jen o nějakou módní pózu, kterou ale bohužel nejvíc odnesou ty děti, které jsou ochuzeny o čas strávený s prarodiči, o tak samozřejmou věc, jako je nějaká sladkost na smlsnutí apod.
Shodnete se se svými dcerami, snachami či matkami a tchyněmi na výchově svých dětí? Dokážete se respektovat? Já v tom nějak tápu. Tolik jsem se těšila, až budu babičkou a teď si připadám pomalu jako nesvéprávná a neschopná postarat se o malé dítě. Je mi z toho opravdu hodně hořko.
1.9.2015 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 150 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Názor na výchovu aneb Střet generací
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Anahir: 10.02..................máš pravdu ..koláč od babičky.....jpg)
.jpg)
nebo borůvkový ......
Anahir: a tušíš jak dobré mají v mekáči hranolky ??? a kafe se zmrzlinou ???
jituna: já mám 5 vnoučat z toho dva už měli 18 let ......jsou naprosto zdrávi, zuby mají krásné - zdravé....a to mlsali sladké od mala to co měli rádi se jim dopřálo........ani jeden z těch 5 není obézní ( asi proto že mají dostatek pohybu) a nestalo se mi aby dcera nebo snacha řekla...babičko to jim nedávej......
myslím že každá doba nese svoje ...dnes jsou maminky hypermoderní ve všem....ale je to každýho věc , ať si každý dělá co chce..............
Já myslím, že si Alena musí rozmyslet co chce, buď bude dcerám vykládat co dělají špatně, bude se s nimi dohadovat a nebude babičkovat nebo se smíří s tím, že své děti vychovala, vykašle se na dokazování své pravdy a pokud děti nejsou ohrožené na životě tak nad tím mávne rukou a pak bude babičkovat a časem až dcery uvidí, že je to v pohodě tak se možná bude konat i nějaký kompromis. Takhle je to spíš boj o o kdo má pravdu, ale to ji k dětem nepřiblíží. Dětem určitě neprospěje babička, která se hádá s maminkou. Já nechápu k čemu Aleně je, když jí tady vysvětlí jak má pravdu, i kdyby měla tak děti ji to nepřiblíží, akorát dcery omezí návštěvy a za chvíli budou velké a za babičkou generálem, kterou díky její pravdě ani pořádně neznají se nepoženou. Takže si Aleno uvědom co chceš a podle toho se chovej, pravd je spousta a většinou se dost přeceňují.
Mám dvě snachy, tudíš jakékoli mé názory jsem hodně vážila říct. Většinou jsem na to šla přes syny. Taky jsme měli období nedávání čokolády, sladkostí, masa, ale když děti přišly do školky, tak se to všechno uvolnilo, možná už dřív. Můj argument byl všeho s mírou a zakázaného největší krajíc.Dnes jsou moderní oslavy narozenin, podle mě je tam dítě jak utržené ze řetězu jak se cpe, protože to pro nej není normální nebo tam jde se zákazem a to je chudák. Podle mě je ten psychycký teror-ty to nesmíš- je horší, než občas nějaká sladkost. Radila bych vám si rozmyslet argumenty a s dcerami si o tom v klidu popovídat a zkusit nějaký kompromis. Ale určitě s každou zvlášť jinak by byly v přesile.
Jde o to, že jaký vytvoříš doma návyk, k takovému se to dítě bude vracet. V tom, že je jídlo méně kořeněné, problém prostě není. Naopak.
Anahir: Ty mluvíš o dětech které disponují kapesným a současně tvrdíš, že ty samé děti jedí doma nesolená a nekořeněná jídla. Stále ti nerozumím.
.jpg)
Piafka: nemluvím o dětech do 1 roku. To si těžko koupí sušenku.
Občasný koláč od babičky není tláskání sladkým.
A je pořád dost lidí, který uvařit neumí, stačí se podívat na recepty na mimibazaru, to je strašný, to bych si vážně i já sama radši dala ty hranolky a hamburgra, ale i já bych nešla do mekáče, ale tam, kde ho umí udělat z dobrých surovin.
Takže každá mluvíme o něčem úplně jiném.
Anahir: Jinak moc nechápu tu úvahu o domácích blafech, neznám moc lidí, kteří by raději jedli denně na ulici hamburgra a hranolky než doma vařené, mnohem lepší jídlo.
Anahir: Dětem se nemá solit a kořenit do roka věku, nehledě na to, že tohle pravidlo funguje spíš obráceně než jak popisuješ.
Pokud si během věku od 6 měsíců do 1 roku dítě zvykne na málo kořeněné, nesolené nebo jen mírně solené jídlo, ale pestré jídlo, chutě se mu rozvinou mnohem líp než dítěti, které od malinka má k dispozici chutě velmi silné (čokoládu, přesolená a přeslazená jídla, dochucovadla). Takže to funguje spíš opačně, když jíš dietněji, začneš líp vnímat chuť samotné potraviny, protože není přebitá nadměrným množstvím tuku, soli nebo cukru. Od roka se dětem střídmě solí a lze používat koření i spoustu bylinek, cibuli, česnek, cokoliv, s mírou a rozumem. A jinak celkově: když se mírně kořeněné vaří doma a z kvalitních surovin a s jídlem se nedělají cavyky, tak jí děti pěkně. Naopak, když si dítě hodně brzo zvykne na sladké, tak se natláská tím a často už nic jiného nechce (a tudíž i z toho může být velmi hubené - cukry rychle spálí a jede dál, nemá dostatek živin ani sytících složek potravy). Takže já začínala se sladkým u dětí právě až v době, kdy jedly pěkně všechno ostatní. Je jasné, že když to uděláš naopak, už se ti k méně výrazným, ale kvalitním pokrmům budou děti těžko vracet. Já byla jako dítě hodně hubená právě proto, že jsem byla jen na sladké a babičky vždycky rády něco takového připravily. U svých dětí jsem tomu chtěla předejít a naštěstí je celkový trend stejný, tak má člověk hodně inspirace všude kolem a není tak těžký to dokázat.
Většinou co jsem si tak všimla, tak odříkaného je pak největší krajíc.
Viděla jsem děcka vychrtlá až běda a to všechno jen proto, že dětem se nemá dávat nic kořeněné, všechno neslané, prostě neochucené. Samozřejmě to kolikrát ani pes nežral, natož ty děcka. Ale prý se stravovaly zdravě. A jak se dostaly k penězům, tak je poutrácely za všechno k čemu byly schopné se dostat - sladkosti, hamburgry, sušenky.
Za co jinýho, když to muselo být tajně, jim to po těch blafech doma chutnalo a k ničemu jinému se nedostaly.
Jinak opravdu taky netuším, co je závadného na domácím koláči, obvzlášť je - li z ovoce třeba z vlastní zahrady, případně jiné mouky než bílé a podobně. Ne všechny potraviny jsou špatné a pančované či jak to tu zaznělo.
Můj osobní názor je, že jídlo by mělo být především příjemná záležitost a k tomu patří sem tam i nějaké ty neřesti, jako je třeba občas domácí koláč od babičky. Rozhodně by nemělo být otrockým předpisem, protože ten akorát tak povede k tomu, že se to, co je přísně zakázáno bez možnosti aspoň nějaké volby (když už tedy dítě není ta podřadná bytost, že - asi jak v čem, že 
) tak se bude konzumovat tajně a jíst potajmu aby nikdo nevěděl, to je snad ten nejškodlivější stravovací návyk, když si uvědomíte jeho skutečné psychické následky.
.JPG)
Jak to tady tak čtu, myslím, že jsem taky stará generace 
Dcery prostě poslouchat, doma sice o věcech diskutujeme, ale jen v rámci nějakých mezí.
Ve společnosti se musejí chovat slušně.
Zrovna ta diskuse o procházce mě hrozně "bavila", když jsme šly ven s kamarádkou a dětmi. Moje holky sice házely ksichty, ale šly bez řečí, a s kamarádčinou dcerou jsme se asi na dvacet minut všichni zasekli u vyhlídkové věže kvůli diskusi o tom, že už tam znovu nepůjdeme, když jsme tam byli 
Co se týče babičky, máme to tak, že prarodiče mají doma svá pravidla a já do toho nekecám, a doma si pak dcery srovnám. Myslím, že idylka u babičky je daleko důležitější pro obě strany, než to, jestli se dítě naučí jíst čokoládu.
.jpg)
Speedy: ani já :-(
.gif)
Petruša: Skoda, ze jsem ji nestihla rici, jak moc pro me znamenala
Speedy: ani já na svou 
