Názor na výchovu aneb Střet generací
Jsem už dříve narozená, mám dávno dospělé děti a už i tři vnoučata. Moc ráda bych si přečetla názory nejen mých vrstevnic na problém, který mne čím dál víc tíží. Jde totiž o výchovu mých vnoučat, která se mi vůbec nelíbí.
Mám dvě dcery, starší má sedmiletého syna a mladší čtyřletá dvojčata, holčičku a chlapečka. Vždycky jsem si říkala, že svým dětem nebudu nikdy mluvit do života, více méně se mi to snad daří, ale za cenu, že si někdy doslova sedím na jazyku. Respektovala jsem jejich výběr partnerů, vlastně cokoli, k čemu se obě v životě rozhodly. Jejich přístup k výchově dětí mne ale neskutečně vytáčí.
Obě dcery si co se týká výchovy notují ve vzájemné shodě a mé výtky a připomínky vůbec neberou v potaz. Já vím, že doba je dnes jiná, ale nějaké základy by se snad měly dodržovat stále, ne? Vadí mi především přehnaná úzkostlivost.
Týká se především jídla, kdy žádné z dětí nesmí pozřít ani kousek čokolády, bonbónku, když jsou u nás na návštěvě, obě dcery velmi nelibě překousnou, že si děti dají kousek domácího upečeného koláče. Podle mě je to přehnané, neříkám tím děti cpát od rána do večera nebo před jídlem, ale občas si dát nějakou mlsku snad k dětství patří a nikoho to nezabilo.
Další věcí, kterou těžce nesu je jejich tak zvaná volná výchova. Na děti se nekřičí, napomínají se jen velmi výjimečně, zato se s nimi o všem sáhodlouze diskutuje a vysvětluje. Jak jsem byla poučena, je to tak zvaná respektující výchova, nikoli autoritativní, jaké byly vystaveny ony. Dítě prý není podřadná bytost, má svou vlastní osobnost a ta by se v něm neměla potlačovat. Takže v reálu to třeba vypadá tak, že nejstarší vnouček se šprjacne, že s námi nepůjde na společnou procházku a jeho maminka, místo aby mu to dala příkazem, s ním začne diskutovat, proč nechce, co mu vadí, co by dělal raději apod. No, vylítla bych z kůže. Dopadá to na střídačku, někdy se po půlhodinové diskusi klouček rozmyslí a na vycházku s námi jde, jindy ne a to pak zůstane doma i s maminkou.
Taky je mi strašně líto, že jsem ještě žádné vnouče neměla u nás doma třeba na víkend. Tak rádi bychom si je s dědou užili sami, ale není nám dopřáno. Na naše žádosti je nám sděleno, že jsou děti ještě malé (!) a vzhledem k tomu, že můj názor na výchovu a stravování je odlišný, nemůžou mi dcery věřit, že bych respektovala jejich pravidla a děti nezkazila.
Ještě bych měla dodat, že obě dcery jsou vdané, mají manžely a ti se jejich mateřskému diktátu vůči dětem absolutně podřídili. I když na nich na obou vidím, že kolikrát si o tom taky myslí své.
Zajímal by mne názor babiček, ale i maminek malých dětí. Připadá vám takový přístup normální? Já mám totiž pocit, že jde jen o nějakou módní pózu, kterou ale bohužel nejvíc odnesou ty děti, které jsou ochuzeny o čas strávený s prarodiči, o tak samozřejmou věc, jako je nějaká sladkost na smlsnutí apod.
Shodnete se se svými dcerami, snachami či matkami a tchyněmi na výchově svých dětí? Dokážete se respektovat? Já v tom nějak tápu. Tolik jsem se těšila, až budu babičkou a teď si připadám pomalu jako nesvéprávná a neschopná postarat se o malé dítě. Je mi z toho opravdu hodně hořko.
1.9.2015 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 150 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Názor na výchovu aneb Střet generací
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Obávám se, že mám stejný názor jako dcery babičky Aleny. Paní Aleno, četla jste někdy složení těch mlsek, které chcete mermomocí cpát dětem? Ona už tatranka není ta tatranka před 30ti lety atd. Kdybyste respektovala své dcery, děti by Vám na hlídání nechávaly. Ony existují i zdravější mlsky, ale ty holt nestojí ve slevě 5 Kč. Třeba v DM z biopekárny Zemanka atd. nebo se jít podívat do nějaké zdravé výživy. Ano, dětem se dnes vše dost vysvětluje, když jsem byla malá, tak mě jen mlátili a chtěli tu vzpurnou osůbku zlomit, což se jim bohužel jakž takž podařilo. V otázce procházky bych vysvětlila, proč se jde na procházku (zdraví, láska k rodině) a šlo by i když by bylo nafučené nebo bych s ním 1 zůstala doma, ale dělala by se nějaká méně oblíbená činnost (úklid, učení). Já bohužel své dítě taky nebudu moci nechat u tchánovců, nyní v jeho ani ne 3 měsících mu nabízí dudlík s pivem nebo dortem. A to prosím trpí kolikami. Tak bohužel pro obě strany.
Dokonce mi ta babička z článku přijde docela zákeřná. Děti obou dcer jsou vychovávané stejně, není to o tom, že by děti jedné jedly čokoládu a děti druhé na ně smutně hleděly. Takže nevím, kde je problém. Při první návštěvě mi dcera řekne, že si nepřeje, abych děti krmila sladkostma, tak jim při další návštěvě jako dezert (svačinu) nachystám ovoce s bílým jogurtem. Hotovo, pokud chci vnoučata vídat častěji, tak děláním naschválů situaci neusnadním.
Bellana: Jenomže z mojí zkušenosti je to spíš tak, že kdo to sladké (mastné, alkohol...) nekonzumuje, nemá naň ani chuť. Ono ty chuťové pohárky lze obelstít, tak že si na tu méně sladkou (slanou, mastnou) chuť postupně zvykne. Jako já osobně taky nemám nic proti bábovce ke snídani, ale nějak nevidím důvod proč účelově učit děti na bonbonky, čokoládky apod.
Jako upřímně, když si ten dopis přečtu znovu, tak si myslím, že babička z článku má s dcerami hlubší problém než je v dopise popsáno. - Dvě vlastní dcery (ne snachy) a ani jedna jí za 7 a 4 roky nepůjčila vnouče ani přes víkend?
Jsem jen babička teoretik, protože moje děti si dávají načas ještě víc než my. Osobně se domnívám, že nic se nemá přehánět, ale hodlám respektovat dceru a snachu, když budou mít pocit, že bábovka k snídani by mohla jejich děti zabít. Pravda, bude to těžké, protože podle mého manžela je to naopak ta nejlepší snídaně. Jen pokud budou provozovat nějaký hodně alternativní způsob stravování, tak já ho dodržovat nebudu. Tedy jejich dětem dám k jídlu to, co jim matka připraví, ale my s manželem budeme jíst to, co chceme my. Žádné raw nebo veganské stravování ani do budoucna provozovat nehodlám.
Pokud se týká diskuzí, tam jsem jednoznačně pro, ale tak, jak to dělala Linda. Mně se to ostatně taky osvědčilo. Když pak trochu povyrostli, tedy asi tak v pěti letech, už pochopili, že když výjimečně na něčem trvám, tak to myslím smrtelně vážně a je to důležité. A v pubertě už jsem vůbec nemusela nic řešit. Mohli si v daných mantinelech dělat, co chtěli a nikdy je nepřekročili.
ax: Já znám spíš ty, kteří pak to zakázané ovoce vyhledávali v míře větší než ti, které matky neomezovaly, a to jak v jídle, tak v zábavě a alkoholu.
ax: Já znám spíš ty, kteří pak to zakázané ovoce vyhledávali v míře větší než ti, které matky neomezovaly, a to jak v jídle, tak v zábavě a alkoholu.
Ona je otázka, jestli to, že se doma nekonzumuje sladké vede k tomu, že dítě nebude závislé na cukru nebo k tomu, že toto zakázané ovoce bude mimo domov vyhledávat. Já se přikláním spíše k první možnosti - na chuť cukru si nenavykne, takže nebude mít potřebu jej vyhledávat. Jinak k těm automatům a bufetům - nevím, jaké kapesné děti dostávají, ale já jsem na ZŠ nikdy neměla tolik peněz, abych si mohla denně kupovat sladkosti v bufetu. Resp. pokud někdo malému dítěti kapesné dává, tak je jasné, že se jedná o peníze na sladkosti, za co jiného by desetileté dítě asi tak mohlo jinak utrácet?
Ano, děti do školky nosí bonbóny, atp., ale třeba v naší školce je to zařízeno tak, že dítě sladkost dostane, dá se na poličku v šatně a teprve až rodič dítě vyzvedne, tak rozhodne, jestli a kdy dítěti sladkost dá. Podotýkám, že mé dítě sladkosti jí.
Školní bufety a automaty jsou věc jiná, tam se to nedá nijak uhlídat, ale tady jde o to, že pisatelka článku svým vnoučatům dává, i když rodiče dětí to odmítají. To mi přijde od ní přinejmenším podivné, že to nerespektuje. Proč to dělá? Co tím sleduje? To jí to nedochází, že se chová nesmyslně.
Megí: no právě, podle mně pokud to dostanou občas doma, tak pak nemají potřebu to vyhledávat, ale pokud je to doma zakázaný, tak o to víc to láká
Anakolut: k obědu není, ale ve školách, bohužel, běžně jsou automaty nebo dokonce bufet, kde nabízí sladkosti, brambůrky apod.
Když jsme na rodičovské schůzce požadovali zákaz prodeje těchto nezdravých věcí, vzkázal nám ředitel, že bufet je tam v nájmu a není možné předepsat nájemci, co smí a nesmí prodávat. A že kdyby mu zakázali prodávat tyto věci, na čem by pak asi vydělal? Moje děti jsou rozumné, ale netvrdím, že si občas něco nedají nebo nekoupí. A i s dětmi, které nenosí peníze, se spolužáci občas podělí.... Není možné děti od těchto věcí izolovat, dřív nebo později je objeví. Vždycky jsem byla pro konzumaci takových věcí v rozumné míře, ale nezakazovat úplně. To je podle mě kontraproduktivní
Hanča: Anakolut: orinka: to se da jeste jakz takz ohlidat, ale starsi skolak s kapesnym a bez druziny - copak asi tak dela odpoledne??? Netvrdim ze kazdy den, ale obcas si koupi zakazane a sezere na posezeni. Nebo odpoledne na navsteve u kamosu? A co takove automaty na sladkosti? A muzes zakazovat, nakazovat, vysvetlovat, diskutovat do nekonecna, jsi v praci a nic nezmuzes a muze ti slibit cokoliv, kdyz ho chytne mlsna a nebo jde s kamosema - v tom okamziku domaci kolac u babicky je posledni problem
Anakolut: no ale do školky a i do školy nosí děti bonbony třeba v den narozenin, u nás ve školce občas i nějaký "zdravý" sladkosti dostávaly ke svačině
orinka: No, tak ve školní jídelně snad není k obědu čokoláda nebo bonbony, ne?
Ráda bych věděla, jak budou stravování řešit ve školní jídelně
teda když to tak čtu, tak u nás jsem Herodes já a ne maminka, co se týká sladkostí, tak ty jsou u nás za odměnu a třeba jen jeden bonbon za týden, ale občas něco upeču ke svačině nebo vařím sladký oběd
naopak já mám špatný zkušenosti se svou sestrou, kde děti měly volný přístup ke sladkostem a výchovu dost benevoletní, takže se třeba stalo, že když synovec nakopl dědu, tak vyletěl můj manžel a odvedl ho pryč, od tý doby kdykoliv jsme přijeli, tak synovec hlásil "já jsem hodný,strejdo"