Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Řeším dilema a ráda bych vás poprosila o názory a zkušenosti. Máme dvě děti, za půl roku mi končí rodičovská dovolená a měla bych se vrátit do práce. Manžel přišel s nápadem, že bych mohla zůstat v domácnosti, že by to pro děti, minimálně dokud budou chodit do školky a na první stupeň základky, bylo fajn.

Mně se ta představa na jednu stranu zamlouvá. Manžel pracuje na vysokém manažerském postu a co se financí týká, zabezpečí nás velmi dobře. Svou výplatu bere jako „rodinnou“, takže si nic neškudlí bokem, ani mi nedává peníze na příděl. V tomto směru je vše v pořádku a nebyl by žádný problém. Já navíc nejsem zrovna kariérní typ, moje profese je obyčejná, úřednická, vracela bych se na stejné místo jako státní zaměstnanec. Možná by šla i zařídit zkrácená pracovní doba, abych mohla v pohodě zajistit děti a odpoledne se jim věnovat.

Když si představím, že jsem doma, tak si říkám, co by mi chybělo. Všechno bych zvládala, neřešila nemocné děti a omlouvání v práci, návštěvy doktorů, později i rozvoz na různé zájmové činnosti. Za dopoledne, když by byly ve školce a pak ve škole bych obstarala domácnost, uvařila, nakoupila. Žádná honička ani nervozita po ránu, abychom se stihli včas vypravit, všechno by bylo pěkně v poklidu, děti bych vyzvedávala po obědě a celé odpoledne bych na ně měla čas. Jo, láká mě to.

A pak si vždycky představím tu odvrácenou stranu: točit se pořád jen kolem plotny, pračky a kýble, nepřijít pořádně nikam mezi lidi, mít v hlavě čistě jen zajišťování servisu manželovi a dětem. Říkám si, jak dlouho mě to asi bude stačit, než mi z toho začne hrabat? Zatím jsem na rodičovské a nějak mi to nepřijde, ale děti jsou ještě malé a potřebují mě. Jak porostou, budou samostatnější, pak ve škole přijdou kamarádi, zájmy.

Je to pro mě dilema, monetárně takové to buď a nebo. Pokud se rozhodnu zůstat doma, o svou práci přijdu a kdoví, jestli bych podobnou, v případě, že by mi pozice ženy v domácnosti nevyhovovala, zase našla.  Opravdu nevím.

Manžel na mě nenaléhá, myslí to dobře. Sám je pracovně vytížený maximálně, ví, že jakmile nastoupím do práce, bude vodění a vyzvedávání dětí a všechno ostatní jen na mně.

Mám ještě nějakou dobu na rozmyšlení, tak o tom přemítám ze všech stran. Co si myslíte vy? Byla některá z vás nějakou dobu čistě ženou v domácnosti? Vyhovovalo vám to, nebo jste si připadala nedoceněná? A nehrabalo vám z toho? Nezakrněla jste?