Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nessie: Líbí se mi Tvůj optimismus. Ale pokud jde o studium VŠ, trochu jsem pátrala, protože jsem o tom taky přemýšlela a jeden ročník stojí cca 100 000 Kč. To, obávám se, jako žena v domácnosti si nebude moct dovolit.

sharon: Mimochodem, kdybych mela doma plest nebo sit a zavarovat, tak bych se taky tesila do prace
Nic ve zlem, ale to jsou cinnosti, ze kterych by mi regulerne hrablo

kobližka: Ano, to je to, co mi taky pripada usmevne-straseni dopredu katastrofickymi scenari, co budes delat az....! Co budu delat, uvidim, az ta situace nastane, nema smysl se strasit dopredu. Lze vzit tuto eventualitu uvahu, zkusit dopredu udelat nejaka opatreni (treba neco dalkove studovat, rekvalifikace), ale nebudu se tim dopredu stresovat. Resit to budu, az to nastane-a treba to nikdy nenastane.
A predstavy o zene na MD nebo v domacnosti akorat sudlajicich domacnost jsou taky super-jo, to bych vsechno delala, nakonec-od toho bych byla v domacnosti
Ale mimoto bych urcite pilovala AJ a treba zkusila i jiny jazyk, treba zkusila i vystudovat neco, co by me bavilo -konecne bych se mohla venovat sve nejvetsi zalibe-jizde na koni, tak casto jak bych chtela, mohla bych kdykoli podnikat vylety se psem, cist si podle libosti, chodit behat kdykoli....

Tak ono je přece úplně jedno,jestli jste v plném pracovním zápřahu,nebo žena v domácnosti - pokud vás opustí partner,a to nemusí jít jen o rozvod/rozchod,nejste na to nikdy připravená.S tím se přece nedá kalkulovat dopředu.Stačí vteřina nepozornosti a život se rázem změní.A to doslova z hodiny na hodinu.Proč přemýšlet dopředu,co budu dělat jako žena v domácnosti,opustí-li mě manžel?Trochu mě štve ta představa některých jedinců,že žena v domácnosti,nebo maminka na mateřské,se točí jen kolem plotny a kýble a upadá její intelekt...proboha,žijeme v jednadvacátém století,ne v dobách našich babiček


: 11:49 ty budeš pravděpodobně ta zoufalá Pentlička z Ženy-in,nemám pravdu? Tak ono se za ten čas u tebe nic nezměnilo,bohužel....

Nessie: jeden nikdy neví.....ten ohraný argument....nikomu to nepřeji a myslím že to stejně záleží na každém co si vybere a radit je zbytečné....mj ty bolavé klouby může mít ta studovaná dřv než ta z toho PENNY....

sharon: To je porad dokola ten jeden ohrany argument-a co bude delat, kdyz si chlap najde mladsi a odkopne ji?
No co by delala- vsak nikdo netvrdi, ze zena v domacnostj musi akorat solichat domacnost nebo chodit na manikuru. Ma prece spoustu volneho casu, ktery muze vyuzit k nejakemu dalsimu vzdelavani-muze dalkove studovat VS, muze si udelat statnici z ciziho jazyka (jazyku), muze si udelat rekvalifikaci na kucharku nebo kurz manikury....cokoli. Pak bude pripravena i na eventualitu, ze se bude muset zivit sama. A rozhodne se uzivi sama mozna lip nez 55leta sedrena prodavacka v Pennymarketu s bolavymi klouby, kterou ten manzel mimochodem muze opustit uplne stejne.
Takze ja bych do toho sla hned a vubec se toho nebala

Nessie: každá to máme nastavené jinak...na MD 2x jsem se nenudila - za nás se pletlo, šilo, zavařovalo...ale do práce jsem se těšila....
tahle paní bude x let doma , za x let si taky může ten její drahý najít jinou .... a co ? .....každý prostě jak si ustele tak si lehne....

Pentlička: Tak mě baví i ta domácnost - vaření, pečení, péče o děti, nevadí mi ani všeobecně neoblíbené práce - úklid, mytí oken, prádlo. Podmínkou ovšem je, mít na to dost času - což při chození do práce je problém. Moci tak být doma, nemuset se stresovat termínama v práci, nemuset se každé ráno někam honit....to by byla paráda. A na všechno mít dost času - i na domácnost, na dítě, i na svoje koníčky.....
Jak jsem psala - mateřská, to byla pohodička. V životě jsem nepřečetla tolik knížek a neměla tolik volnýho času jako na obou svých MD. To se mi poštětí až v důchodu

Musím říct, že mě taky nebaví chodit do práce, nikdy mě to nebavilo. Vadí mi dlouhá pracovní doba a stresy. Asi si všecko moc beru, ale dělám práci, kde nikdy nevím, jestli to dělám dobře, kdokoli mi může vytknout cokoli a tak se s tím trápím kolikrát i doma, v noci nemůžu spát a vymýšlím řešení, v neděli večer se mi svírá srdce, co tam zas v pondělí na mě čeká za hrůzy. Bohužel mě tedy nebaví ani domácí práce, nerada vařím, uklízím, pečuji o děti. Nejradši bych chodila někam tak na tři-čtyři hodiny denně a dělala nějakou práci, z které bych neměla stresy a zbytek dne bych měla na svoje zájmy a koníčky. To jsem si však celý život nemohla dovolit a jsem ráda, že jsem měla své povolání a možnost vydělat si peníze, když se manžel se mnou rozvedl, jinak bych neměla být z čeho živa. Teď už jen počítám dny do důchodu, už jen necelé dva roky a hurá! Těším se neskutečně, jen doufám, že mě nezradí zdravíčko.

Nessie: Renee: holky plně vás chápu, já měla to štěstí, že jsem si mohla dovolit přestat chodit do práce a dělat jen to co chci, ne, že bychom se topili v penězích, ale prostě ty zvířata nás uživí, na dovolenou stejně jezdit nechceme a děti jsme naučily, že se musí trochu přičinit, tak se s minimem dá zvládnout i studium dětí, ale ten pocit, že "nemusíte nic" je k nezaplacení

Renee: Mluvíš mi přímo z duše - přesně tak to mám taky. Celý život toužím být ženou v domácnosti, nemuset už nikdy chodit do práce - to je můj sen! Bohužel jsem si taky nevybrala v tomto ohledu dobře partnera
Kariéru tedy nedělám, ale jsem odborný pracovník, v práci jsem myslím dobrá, vydělávám docela slušně - ale nenávidím to celý život, nenávidím tu nutnost každý den vstát a odejít do práce a kdyby mi partner nabídl to, co zakladatelce, zůstala bych bez zaváhání doma a po práci bych ani nevzdechla! Užíbvala jsem si mateřskou dovolenou maximálně - vůbec nechápu, že se nějaká žena na MD může nudit a dokonce se těšit do práce???
Naprostý sci fi pro mě I teď, když už mám jedno dítě dospělý a druhý větší, bych okamžitě zůstala doma, pokud bychom na tom byli finančně dobře - mám dost svých zájmů, nemusím chodit do práce se "zabavit"

Šla bych do toho hned, byl to vždycky můj sen. Bohužel jsem si nevybrala dobře a oba moji manželé vydělávali míň než já, takže kdybych nepracovala, jako rodina bychom nejspíš pošli hlady Samozřejmě záleží na povaze každé jednotlivkyně, jak ostatně i vyznívá z diskuze. Já nikdy nechodila do práce ráda, sice jsem udělala kariéru, ale vůbec nechápu jak se to přihodilo, tak nějak to šlo mimo mě Mnohem radši bych se realizovala doma s rodinou, na baráku se zahradou, s domácími zvířaty. Nikdy se to ale nepovedlo a teď už jsem odsouzená k chození do práce dokud nezaklepu bačkorama

sharon: Taky sem chodila do práce ráda, bavila mě. Teď mám na co vzpomínat.

maminka byla doma až než šla moje o skoro pět let mladší ségra do školy.......ale se dalo v pohodě vyžít z tátova platu , byla u babičky zahrada - cibule , brambory , česnek a jiné , pak byla zabíjačka , domácí vejce , králíci, kachny.......
táta zajel a nafasoval...
můj syn byl i v jeslích , oba s dcerou ve školce a mě ani nepřišlo že bych měla být doma x let.......na syna jsem nikdy neměla paragraf kvůli nemoci , na dceru občas, trpěla na průdušky odmala.........je fakt že byla jiná doba , já bývala ale v práci mezi lidma ráda.....

Linda: máš pravdu. Tak mě to přišlo přirozený , další etapa života, že hned po mateřsky sem šla do prace. Neumim si představit, že bych děti dala do školky a sama byla doma. Mě to tak vyhovovalo, žadná honička to nebyla. Teda je pravda, že sem nikam nedojížděla, to byla výhoda.