Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Santé: Jo, o tom sem taky přemýslela to fakt nevim, manžel zemřel a ona jestě dost dlouho žila. Nevim, jestli nedostala pak cely jeho. To bylo jestě před sametovkou.
Ale myslim si, že paní Martina celý život doma nebude. No i když zase znam pani, ta byla asi 12 let doma a pak měla problém se zařadit do kolektivu. No, nezařadila se.

denkas: tak to driv proste bylo t... moje babicka taky, vdala se a prestala pracovat, casem prisly deti , deda zivil rodinu a proste se uskrovnili a z jednoho platu vyzili vice mene bez problemu - to se proste tak delalo...... prusvih nastal kdyz sel deda do penze, musel chudak 10 roku si privydelat k duchodu aby vyzili. A kdyz deda zemrel a babicka dostala v 80. letech necelych 8stovek vdovskyho duchodu a rok na to byla revoluce a behem par roku se vsechno zvedlo na dvojnasobek a ji pridaly k duchodu par korun - to byl najednou pekne velky pruser..... ne dekuji nechci! Nerikam jit do prace rovnou z porodnice, ale uprimne ja taky chodila do jesli od roku a pul, moji sourozenci jeste drive a svete div se nepoznamenalo nas to nijak.
Ano je to prijemny byt doma s detmi, ale uprimne ja osobne to povazuji za luxus. A nikdo nevi kdy ten luxus najendou skonci a pak nema zenska dneska zadnou sanci hledat praci po x letech doma.....

denkas: a důchod ta paní měla jaký?

Ted se moc o všem přemýšlí. A hlavně se o všem moc píše. Ošklivé zažitky se přehání, o hezkých se píše méně. Chceš byt doma /a můžes si to dovolit/ tak prostě buď doma. Až tě to přestane bavit, tak jdi do práce. No a co víc řesit. Však ono to nějak dopadne. Znala sem pani, ta co se vdala, tak zůstala doma, už nikdy do prace nešla a to neměla děti. A v ty době a jestě na vesnici nebylo moc vyžití. Prý hodně četla.

PEGG: A monotónní kancelářská práce /zvláště s čísly/ může dát pěkně zabrat a doma vše zůstane na víkendy /někdy je nutno část papírování dodělat doma/ a pokud je nutno ve vyšší funkci i absolvovat služební cesty, to je pak nápor na klidné manželství

O nějakém zakrnění snad nemůže být ani řeči, nabytá praxe z mozkových hemisfér sama neodejde a při částečné práci z domu nebo jen při péči o domácnost a děti není nutno zblbnout???
Dodnes lituji toho,že má tři sladká batolátka se musela různě protloukat jeslemi, sousedkou na hlídání a pak školkou a já se vracela do práce nejdříve u dvou v jednom roce a třetí, benjamínek - ten už cestoval od půl roku,naštěstí nejprve jen k sousedce!! Byl velký věkový rozdíl, tudíž dcerky u třetího vydatně pomáhaly a já už byla vdovou, tudíž peněz bylo zapotřebí a těch ubohých 500-kč bylo málo-já vydělala 10x více! A přece jen,když jsem kvůli nemoci obdržela plný inval.důchod-jaká to byla nádhera!Přestěhovali jsme se na venkov,já prostudovala teoreticky vše o zvířátkách a pořídila si drobotinu až po pašíka,ovečky a berana -děti nemusely chodit do družiny,doma je vždy čekal oběd-psací stroj doma nezahálel, opisovala jsem studentům diplomky a oprášila dva jazyky. Naučila jsem se sekat kosou, oškubávat husy i pomáhat při stříhání ovcí a byla to nejkrásnější léta mého života,snad i proto neměli ti mladší možnost se ve městě chytit party a studovali úspěšně i puberta bez problémů.Kéž bych měla tu možnost zůstat doma, když byly děti ještě batolátka a více si je užila

sallie - 25.3.2019 5:28
Já si živě pamatuji, jak strašně jsem byla unavená Takže pokud bych měla volit mezi domácí pohodou a nebo pracovním stresem, tak určitě to první. Dneska tě nikde nezaměstnají na nějakou pohodičku, dneska se musí všude makat.

sallie: plný souhlas

tak na to, abys nezakrněla, se dá studovat, nebo si najít nějakou práci buď nárazovou nebo na nějaký minimální úvazek.
Já jsem více méně (nárazové práce nebo minimální úvazky) doma patnáct let, manžel se se mnou nerozvedl, kolegyně žádné nenahání - mám koníčků až na půdu a když přišel průšvih, tak jsem mohla minimální úvazek prostě zrušit a být doma několik měsíců s nemocným dítětem.
Koníčků mám až na půdu, práce v domácnosti dělím .
A máme prostor pro víkendové výlety a cestovní dovolené, protože "se" nakoupí a sbalí předem, protože "se" nemusí o víkendech uklízet a nakupovat a řešit, že děti zase vyrostly z bot, a protože o víkendu nepadáme všichni na ústa únavou z týdne, v kterém jsme všichni jeli na dva úvazky (pracovní a domácí / kroužkorozvážecí).

Hlavně si nenech nakukat, že jakožto žena v domácnosti "zblbneš" nebo budeš méněcenná....doby soudružek údernic u soustruhu jsou už - doufám - za námi....

no já osobně jsem doma od svých 32, desetlet jsem dělala na 3 hodiny denně , ale ve vesnici kde bydlím, teď jsem řešila, zda jít do práce, po návštěvě úřadu práce a jedné nabídky jsem se okamžitěrozhodla pro variantu OSVČ, už bych se asi nedokázala zapojit do procesu na 8 hodin,takže se starám doma o zvířátka a občas nějakou brigádičku pro zpestření

Já bych byla zůstala klidně s dětmi do určitého jejich věku,ale měli jsme tak málo peněz,že bylo nutné jít do práce a vydělávat.

Několik mých kolegů se holedbalo, že ženu v domácnosti uživí a že jejich děti nebudou přece chodit do školky ani do družiny. Všichni se rozvedli, když jejich nejmladší dítě začalo chodit do školy. U všech byl stejný důvod - kolegyně, se kterou měli o čem mluvit, zatímco s manželkou je to přestalo bavit. Dokonce to ani nebyly ženy hezčí, než byly jejich manželky. A pak začal boj o majetek a o výživné.
Já bych závislost na manželovi neriskovala. Kdyby to šlo, šla bych do práce na zkrácený úvazek. Při mé profesi je navíc i možnost práce z domu, když je člověk nastydlý nebo jsou děti nemocné.

Kozoroh18: tvoje plané řeči jistě , šťouro.....

Tak takové starosti bych chtěla řešit, když jsem byla mladá. Vůbec bych nezaváhala a zů§stala doma s dětmi. Já jsem šla do práce po obou dvou dětech po třech letech a kdybych mohla, tak bych zůstala doma pořád. Vůbec mně nevadil ten kolotoč a stereotyp, ten budeš mít stějně tak, jenom ve větším časovém tempu. A děti tak rychle vyrostou, že by bylo škoda té příležitosti nevyužít a nezůstat doma. A co se týká práce, nestahuj kalhoty, když je brod ještě daleko. Nikdo neví, co bude zítra, natož za pár let, kdy bys chtěla jít zase do práce.

já bych doma zůstala. Jasně, že se všechno zvládne i při chození do práce. Ono se zvykne i na šibenici... Proč ale hrotit situaci. Já byla doma ráda, i když jsem si užila jen roka půl. Pak už jsem byla jako štvanec až do doby, než dcera povyrostla k samostatnosti.
Jestliže je tu alespoň trochu možnost zařídit pohodový život celé rodině, brala bych to. V současné době je spousta možností realizovat se i doma. Uvahy, že se m,ůže něco stát, neberu. Stát se může kdykoliv cokoliv a furt s tím počítat, chodím bez kalhot, abych se náhodou nepos....