Dcera chce jít na potrat. Mám šanci jí to rozmluvit?
.jpg)
Řešíme s dcerou velmi těžkou situaci, která je pro nás obě velmi bolestná. Jsem toho plná, nemůžu spát, strašně se trápím. Tím víc, že na konečné rozhodnutí je velmi málo času a já se obávám, že to dopadne špatně.
Jsem rozvedená, jedinou dceru jsem vychovala v podstatě sama, její otec nás opustil když chodila do školky. Já jsem si nikdy žádného stálého partnera ve smyslu že bych ho přivedla domů, nenašla. Občas jsem měla nějakou známost, ale nikdy to nepřerostlo v něco víc.
Dceři je teď třiadvacet let, je moc šikovná, má dobrou práci, která ji baví a dálkově studuje vysokou školu. Mám z ní opravdu radost. Před rokem začala chodit s jedním mladým mužem, hodně se do něj zamilovala a prožívala opravdu krásnou lásku. Přála jsem jí to.
No a teď se stalo něco, co s námi oběma pořádně zacloumalo. Před týdnem se mi dcera svěřila, že je těhotná. Zatím v úplném začátku, u doktora ještě ani nebyla, ale opakovaně si dělala těhotenský test a vždycky jí vyšel jasně pozitivní. Musím přiznat, že v první chvíli mě to zaskočilo, ale hned vzápětí jsem pocítila obrovskou radost. Jenže ta netrvala dlouho.
Pár dní na to přišla dcera domů s pláčem, že se s ní její přítel rozešel, že se prý na dítě ještě necítí a byl by radši, kdyby šla na potrat. A ona o tom začala opravdu uvažovat, i když předtím se na miminko těšila a z těhotenství měla radost. Teď si myslí, že když půjde na interrupci, dají to s přítelem zase dohromady a všechno bude jako dřív. Pořád je do něj moc zamilovaná a rozchod ji hodně zasáhnul.
Dlouho jsme o tom spolu mluvily, říkala jsem jí, že jít na potrat není jen tak, že ji to může psychicky a možná i fyzicky poznamenat, že si myslím, že by jim to pak už stejně neklapalo, dávala by mu za vinu, že ji k tomu donutil. Ptala jsem se jí, co cítí ona při představě potratu a bylo vidět, že jí to jedno není. Ona je teď strašně zmatená, bojí se, jak by sama zvládala dítě, neví, jak s prací, se školou, nejvíc ze všeho ale trpí tím, že ji přítel opustil.
Slíbila jsem jí, že pokud se rozhodne si miminko nechat, budu jí pomáhat jak jen to půjde, že sama s ním nebude a ve mně bude mít vždycky oporu. Ale ona to prý takhle nechce, vždycky chtěla založit rodinu jak se patří, aby mělo její dítě správného tátu.
Já jí rozumím, chápu ji, ale její rozhodnutí dát miminko pryč mi doslova drásá srdce. Je to pro mne něco absolutně nepředstavitelného. Vím, že nutit jí k ničemu nemůžu, je to její život, její rozhodnutí, je dospělá. Ale přesto, jsem její máma, prožila jsem si v životě dost, mám o ni strach. Bojím se, aby svého rozhodnutí nelitovala.
Myslíte, že je nějaká šance že si to ještě rozmyslí? Co bych proto já mohla ještě udělat? Jsem z toho úplně na dně.
21.6.2018 Rubrika: | Komentářů 159 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dcera chce jít na potrat. Mám šanci jí to rozmluvit?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Linda: píšeš v podstatě to, co rychlonožka, a v čem jsem s ní souhlasila. Až na to, že si myslím, že to není 50 na 50, pokud vím, v drtivé většině by mámy to svoje dítě nedaly. Samozřejmě je tu riziko vždycky, znám pár rodin s postiženými dětmi i s dětmi, které se nevyvedly, to dopředu nevíme nikdy, ale rozhodně je to menší procento.
Já nejsem odpůrce potratů a kdyby byla v té situaci moje dcera, taky bychom řešily všechna pro a proti. A ať se Helenina dcera rozhodne jakkoli, život půjde dál. Mně se jen nelíbila ta poznámka o "blbých kecech", protože každý holt není takový tvrďák
.jpg)
Jarča*: ja souhlasim s Arnou, nejake tutunu je mozna dobre v dany okamzik, nicmene do zivota na dlouhou trat je tak na dve veci...miminko je super tutunu na 10 sekund denne, ale setsakra tvrda prace 24/7 na cely zivot
jsou situace (a neni jich malo) kdy dobre reseni proste neexistuje, pouze spatne. A nezbyva nez si vybrat to, ktere je nejmin spatne, to ktere nejmin sazahne me coby hlavniho aktera (v tomto pripade Heleninu dceru) a proste vedet , ze jsem udelala to co bylo v dane situaci pro me nejlepsi a dal se v tom nepatlat. Ano muzu si milionkrat po letech rikat kdyby co by, muzu si predstavovat jak by dneskla kolem me behalo x-lety ditko, ale taky to ditko by nemuselo behat, mohl by to klidne byt lezak, mohl by byt nemocny - narkomam- sedet ve vezeni, je to tak 50:50 a opet jsme v kategorii coby kdyby. Nikdy nevis to jak se dneska rozhodnes ovlivni tebe a nebo nekoho milovaneho zitra, pozitri , za 10 roku, A je jedno jestli je to potrat a nebo jsi se spatne rozhodla na krizovatce a nebo neco jinyho. Coby kdyby nikdy nikomu nepomohlo , jenom ho to citove drasa a vycerpava.
Osobne neresim co bych MOHLA mit, ale jsem rada za to co MAM, i kdyby to byla blbost typu ze rano ta srnka skocila pred auto prede mnou a ja mela cas pribrzdit a neskocila do silnice o 10 sekund pozdeji tesne prede mne.
rychlonožka: hezky jsi to napsala. Každý se občas ocitneme na křižovatce, kde si musíme vybrat jednu cestu, a už nikdy se nedozvíme, jaké by to bylo, kdybychom si vybrali jinou.
Arna: nechci tu zasahovat do vašich dohadů, ale tvá první věta "Psychické či fyzické následky potratu jsou jen blbé kecy" mi připadá hodně necitlivá. Tys to zažila? Nebo kolik znáš těch, které to zažily? A i kdyby, rozhodně bych si netroufla házet všechny do jednoho pytle. Já naopak slyšela už od víc žen, jak je to celý život mrzí. Já vím, že někdy není jiné východisko, ale to přeci neznamená, že je to pro tu dotyčnou úplně jednoduché, a každá se s tím vyrovnává jinak.
.gif)
catcat: mam-ca, Arna... asi tak nejak.
.gif)
Arna: a nemusíme chodit daleko , že......
.gif)
krasaka: O tom kdo je negativní by se dalo diskutovat, ale to sem nepatří, to je na jiné diskuzi.
Santé: Můžeš specifikovat to zlo v mých příspěvcích? Možná píši drsněji, protože nemám ráda žádné ťuťu-ňuňu, nedělám ze sebe svatouška.
Je tu hodně takových co napíší: já bych nikdy... a přitom mají hodně pestrou minulost.
Santé: co na nich vidíš negativního ? ted jsem je prošla a v mnoha věcech má pravdu a zbytek je její názor.......
a stejně si to mladá musí vyřešit sama , tohle je jen diskuze
důležité je že ví kdo je vlastně otcem.......stane se že to některé ani neví........ a pak dělají chytré..........
Santé - 20.6.2018 17:21
Jen poslední dobou ??? je to mnohem častěji - sám negativismus 
kubikm - 19.6.2018 23:30 
Arna: 
Tvé příspěvky jsou poslední dobou plné ZLA.
jasmine: navíc prostě někoho záměrně usmrtit zatěžuje karmu, navíc dnes je tolik možností, jak nepočít....v neposlední řadě i postinor....
vím o několika holkách, co nechtěně potratily....a kolikrát jim uklouzlo...jak by asi....a co by to asi....prostě duši ženy to poznamená...
jinak si ale myslím, že si to musí ta mladá vyřešit sama - matka ji pomoc nabídla, ale je to na ní, jinak bude vyčítat...to ty ty....
hlavně ať se nevrací k tomu šmejdovi...ano, je to šmejd....pro svoje pohodlí obětuje svoje dítě? event. i zdraví partnerky?
jinak si ale myslím - bude mít mateřskou...v práci by ji mohli vyjít vstříc, když by věděli, že...
na mateřské by mohla školu dodělat...
měli jsme spolužačku z gymplu...a ta, když porodila 3. dítě, tak začala studovat vysokou školu...za totáče....takže...pokud je vůle, je i cesta...
přeju dobré 
rozhodnutí
rychlonožka: já bych ji nepodceňovala, práci má dobrou, studuje, tj. má tah n abranku a nějaké dítě ji nezabrzdí. tyhle typy se rychle otřepou. Z obojího teda.
Už má dost věk na to aby měla dítě , ale je těžké ji to rozmluvit , pokud se tak rozhodla. Leč výčitky v ní zůstanou do konce života a to trápí.Já když mě bylo 18 otěhotněla jsem , on mě také nechtěl, tolik jsem své miminko milovala ale rodiče mě donutili na potrat. Byla jsem krutě na dně , po čtyřech letech jsem porodila syna a ač dnes mám dva syny dospělé stále si vyčítám , že jsem nedala šanci žít. Ač ona je dospělá, rozhodně bych se snažila ji přemluvit . Navíc když má od tebe podporu !!!!! Strašně potrat zdrtí
