Nechce hlídat vlastní vnouče
Možná mne některé z vás po přečtení příběhu označí za sobce, ale já to vidím jinak. I když své mamince samozřejmě rozumím a chápu důvody, proč se najednou chová tak, jak se chová, přetrvává ve mně hořkost, protože si myslím, že mě pěkně podrazila.
Jsem její jediné dítě, víc jich prý nikdy nechtěla. Ani ona, ani táta. Ten bohužel před deseti lety zemřel a máma zůstávala celou tu dobu sama. Navíc onemocněla a už šest roků je v plném invalidním důchodu. Je ovšem zcela soběstačná, žije sama a všechno hladce zvládá.
Když jsem se vdala a čekala miminko, moc se na vnouče těšila. Slíbila mi, že až budu chtít ukončit mateřskou a vrátit se do práce, postará se o hlídání. Po roce jsem její nabídky využila. Mám zajímavou a velmi dobře placenou práci, avšak každý měsíc, který je člověk mimo, je zatraceně znát. Nechtěla jsem ztratit kontakt s profesí, a když byl synovi rok, uskutečnily jsme s mámou náš plán.
Každé ráno vozím Ondráška k babičce a odpoledne při návratu z práce ho vyzvedávám. Půl roku všechno fungovalo, ale teď to vypadá, že se to nějak hroutí. A zrovna v tu nejméně vhodnou chvíli. V práci mi totiž byl nabídnut velice zajímavý postup, který však vyžaduje i občasné několikadenní služební cesty. Je to pro mne velká příležitost.
Když jsem to říkala mámě a ptala se jí, zda by mohla občas pohlídat třeba více dní najednou, její odpověď mě úplně uzemnila. Prý se mnou také chtěla na toto téma mluvit, ale z jiného důvodu. Chtěla by totiž svůj podíl na starání se o Ondráška výrazně omezit. Ne proto, že by ji to vyčerpávalo, ale proto, že se v jejím životě náhle vyskytla jiná priorita.
Maminka se zkrátka zamilovala. Poznala prý příjemného muže, scházejí si asi tři měsíce a jejich vztah se stále prohlubuje. A jelikož jsou oba už poněkud v letech, rozhodli se nemarnit zbytečně čas a užít si, co se dá, dokud na to ještě fyzicky mají. Začala mi nadšeně líčit, kam plánují cestovat, co všechno by chtěli vidět a poznat. První cestu podniknou už teď o Vánocích, takže s ní prý nemáme počítat; budou v Tunisku.
Abych to zbytečně neprodlužovala, výsledek je takový, že si mohu nejenom nechat zajít chuť na pracovní postup, ale rovněž se můžu rozloučit i s prací jako takovou. Máma prý od nového roku hlídat pravidelně nebude, mám si to zařídit jinak.
Jenže jak? Jesle u nás nejsou a najmout si chůvu a svěřit Ondráška někomu cizímu, na to nemám odvahu a vím, že by na to nepřistoupil ani manžel.
Všechno chápu a všemu rozumím. Vím, že maminka má právo na svůj život i na to, aby byla šťastná. Dítě je mé a mého muže, a je tedy naše odpovědnost, jak se o něj postaráme. Moje matka nám není ničím povinována. Přesto si nemůžu pomoci a její náhlé rozhodnutí beru jako podraz.
Je to mezi námi teď trochu napnuté. Já se cítím podvedená a ona má zase pocit, že jí nepřeju štěstí a myslím sobecky jen na to, co a jak je výhodné pro mne samotnou.
Co si o tom myslíte?
15.12.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 180 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechce hlídat vlastní vnouče
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
snad se některé neurazíte, ale některé mladé maminky jsou dnes skoro k ničemu, s ničím si neporadí,nepraktické,líné....snacha mojí kamarádky doma uklízí jen když ta moje kámoška hlídá a to má to dítě jediné.....nebejt "babky" tak by doma asi shnily ve špíně...
Jsem zcela při Janině mamince.
JADVINA: Máš plnou pravdu. Dětský věk tak rychle uteče, že by mně bylo líto, že pořád někam spěchám a dětí si neužiju.
dadka: přesně s tebou souhlasím......a jsem plně při Janině mamince....!
Ani jsem nedočetla do konce....Jano, máma má právo na svůj vlastní život,dítě je tvoje, tak se starej..máš dobrou práci, tak co si takhle najmout paní na hlídání...? Tohle není maminčina "povinnost" a o jakém podrazu to píšeš ? Já mám vnoučata 4 , a zaplať bůh za dceru a snachu....!Taky hlídám, ale holky to neberou jako moji "povinnost".....a jakpak se Ty mamince odvděčíš za to hlídání ? Zamysli se laskavě nad sebou, dost mě tvůj dopis nadzvedl ze židle!!!!!
Johanka74: Určitě ale chceš být hlídací babička jen občas. Kdybys musela každý den hlídat, vstávat pravidelně třeba v šest hodin, vařit, hrát si s dítětem, chodit na procházky, tak toho budeš mít za chvilku plný kecky. A když bys jednou nemohla, tak bys slyšela, jaká jsi nemožná, co si dcera teď s dítětem počne, když s tvojí nemocí nepočítala? To bys určitě nechtěla!
.gif)
Neuvěřitelný 
Už jen to, že jsi s klidným svědomím své dítě hodila na krk mamince na celý úvazek je s podivem, že si přitom dokázala najít přítele, za to mamince patří můj obdiv 
Chápu občasnou výpomoc prarodičů (jak moc by se mi někdy šikla ), dovedu i pochopit, že hlídají pravidelně třeba jednou dvakrát do týdne, ale tohle už mi přijde fakt moc...
Žádná práce mi nestojí za to, abych zneužívala lidi kolem sebe ...
A to prosím pěkně jsem to já, kdo tady tu chůvu tak vychvaloval a kdo si dnes mohl v klidu dovolit dát kafe s kamarádem a teď v klidu pracovat, protože dnes, dnes je můj den, kdy tu je chůva
Přestaň být pokrytecká - babička nebo chůva, není v tom rozdíl, důležitý je, že na dítě bude mít čas a bude ochotná mu svůj čas věnovat ...
A jestli nechceš chůvu, tak nepracuj, nebo to dělej jako jsem to donedávna dělala já ... dělej po nocích, jednej s dítětem na ruce, obrážej úřady s kočárkem... ono to totiž, světe div se, kupodivu jde 
není to tak prestižní, není to tak dobře placený, ale není to nemožný...
Máme 3 vnoučata, dvě bydlí kousek od nás. Taky jsem hlídala, ale ne pravidelně a jen občas. Celý víkend nebo i déle mně dal opravdu zabrat. Ale abych hlídala celé dny, k tomu nakupovala, starala se o děti, domácnost a manžela, tak to ne. Naštěstí jsou naše dcery v tomhle rozumné.
Jano, život je změna..dítě je tvoje, ne maminky..stejně pro tebe udělala mnohem víc, než většina babiček, které znám..nevnímám to jako podraz, ale prostě jako tu změnu, kterou nese život, bylo by od tebe velmi sobecké, chtít po matce, aby se vzdala svého vztahu..
Podle mě je chůva dobré řešení, pokud si ale postavíte hlavu, jako že chůva nee, zbývá ti jen zůstat doma (pokud doma nezůstane otec dítěte)..
Chápu, že je to šok, naštvalo by to jistě každého, ale vyrovnat se s tím musíš sama..vinu nenese nikdo.
to dite nema otce?
pridavam se k vetsine, pres den chuvu a pomoc od tatinka. snad se proboha dokaze pres noc postarat o vlastni dite.
Zaffira: no vidis, a ja si rekla, ze budu hodna, kdyz jsou ty vanoce :-)))))
Stanik: já si dnes prostě neberu servítky 
.gif)
evelyn: je vidět ,že máš stejný názor.
co na to říci-jsem taky babička mám vnučky každý druhý víkend a vždy se moc těším až si spolu užijeme.Ale zbytek v měsíci SE O NĚ STARAJÍ JEJICH RODIČE.i když jsou pracovně velmi vytíženi.Prostě si to zařídili spolu tak aby to zvládli.A kdyby to nešlo tak by prostě museli ze svých nároků slevit.
Je vidět ,že jsi jedináček a že si byla zvyklá ,že se svět točil jen kolem tebe.Z toho co píšeš je cítit velké sobectví.Tvoje mamka má právo si žít svůj život po svém!!!!
A navíc to nemluvím teď jen k tobě-proč si pořizujete miminka ,když chcete dělat karieru.Připadá mi jako by vám pak byly spíš na obtíž.Vždyť to co prožijete se svými dětmi už se nikdy opakovat nebude - je to to nejkrásnější v životě.Ale to jen můj názor.
Zaffira: taky me to napadlo, ale nechtela jsme to rikat tak naplno.. navic sama mam muze, ktery je jedinacek, ale takhle rozfrfňanej nikdy nebyl...
