Nechce hlídat vlastní vnouče

Možná mne některé z vás po přečtení příběhu označí za sobce, ale já to vidím jinak. I když své mamince samozřejmě rozumím a chápu důvody, proč se najednou chová tak, jak se chová, přetrvává ve mně hořkost, protože si myslím, že mě pěkně podrazila.
Jsem její jediné dítě, víc jich prý nikdy nechtěla. Ani ona, ani táta. Ten bohužel před deseti lety zemřel a máma zůstávala celou tu dobu sama. Navíc onemocněla a už šest roků je v plném invalidním důchodu. Je ovšem zcela soběstačná, žije sama a všechno hladce zvládá.
Když jsem se vdala a čekala miminko, moc se na vnouče těšila. Slíbila mi, že až budu chtít ukončit mateřskou a vrátit se do práce, postará se o hlídání. Po roce jsem její nabídky využila. Mám zajímavou a velmi dobře placenou práci, avšak každý měsíc, který je člověk mimo, je zatraceně znát. Nechtěla jsem ztratit kontakt s profesí, a když byl synovi rok, uskutečnily jsme s mámou náš plán.
Každé ráno vozím Ondráška k babičce a odpoledne při návratu z práce ho vyzvedávám. Půl roku všechno fungovalo, ale teď to vypadá, že se to nějak hroutí. A zrovna v tu nejméně vhodnou chvíli. V práci mi totiž byl nabídnut velice zajímavý postup, který však vyžaduje i občasné několikadenní služební cesty. Je to pro mne velká příležitost.
Když jsem to říkala mámě a ptala se jí, zda by mohla občas pohlídat třeba více dní najednou, její odpověď mě úplně uzemnila. Prý se mnou také chtěla na toto téma mluvit, ale z jiného důvodu. Chtěla by totiž svůj podíl na starání se o Ondráška výrazně omezit. Ne proto, že by ji to vyčerpávalo, ale proto, že se v jejím životě náhle vyskytla jiná priorita.
Maminka se zkrátka zamilovala. Poznala prý příjemného muže, scházejí si asi tři měsíce a jejich vztah se stále prohlubuje. A jelikož jsou oba už poněkud v letech, rozhodli se nemarnit zbytečně čas a užít si, co se dá, dokud na to ještě fyzicky mají. Začala mi nadšeně líčit, kam plánují cestovat, co všechno by chtěli vidět a poznat. První cestu podniknou už teď o Vánocích, takže s ní prý nemáme počítat; budou v Tunisku.
Abych to zbytečně neprodlužovala, výsledek je takový, že si mohu nejenom nechat zajít chuť na pracovní postup, ale rovněž se můžu rozloučit i s prací jako takovou. Máma prý od nového roku hlídat pravidelně nebude, mám si to zařídit jinak.
Jenže jak? Jesle u nás nejsou a najmout si chůvu a svěřit Ondráška někomu cizímu, na to nemám odvahu a vím, že by na to nepřistoupil ani manžel.
Všechno chápu a všemu rozumím. Vím, že maminka má právo na svůj život i na to, aby byla šťastná. Dítě je mé a mého muže, a je tedy naše odpovědnost, jak se o něj postaráme. Moje matka nám není ničím povinována. Přesto si nemůžu pomoci a její náhlé rozhodnutí beru jako podraz.
Je to mezi námi teď trochu napnuté. Já se cítím podvedená a ona má zase pocit, že jí nepřeju štěstí a myslím sobecky jen na to, co a jak je výhodné pro mne samotnou.
Co si o tom myslíte?
15.12.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 180 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nechce hlídat vlastní vnouče
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
jo, rozmazlenej jedináček.
Matka snad má právo se rozmyslet, změnil se jí život, tak dá logicky přednost sobě. Dítě je tvoje, ty se musíš rozhodnout, jestli ono, nebo práce - s placeným hlídáním.

ještě mě dostalo tvrzení, že Janinu maminku hlídání neunavuje, jasně roční dítě na celý den, celá domácnost, uvařit, nakoupit, vyprat, jít ven atd. absolutně nevyčerpává, jen naplňuje život a nabíjí energií ... :-)) Je mi jasné, že jsem jako matka absolutně mimo a naprosto k ničemu, mě to vyčerpává a nedovedu si takový kolotoč představit v padesáti.
.jpg)
Podraz ?
Náhlé rozhodnutí invalidní důchodkyně?
Měla by jsi matce ruce líbat a zároveň jí blahopřát k pracovnímu postupu z přestárlé au-pairky na pozici život si užívající ženy.
TEĎ NEJDŮLEŽITĚJŠÍ RADA : JANO PROKRINDAPÁNA NÉ ABY JSI TO ŘEŠILA PŘE MAMINČINA PŘÍTELE, NEBO NEDEJBOŽE ABY SE NESNAŽILA MAMINKU UVOLNIT NĚJAKOU INTRIKOU ÁLA STEJNĚ JE TO SŇATKOVÝ PODVODNÍK!

Johanka74: To je ono. Maminka je v invalidním důchodu. Kdyby nebyla, tak by pracovala. A co pak s dítětem?? Moje mamka v důchodě už je a už mám slíbeno, že ráda pohlídá. Zatím teda dítko nemám. Ale nehodlám jí v 62 letech hodit dítko na krk.
.gif)
Vše už bylo řečeno..Řešíš maminčiny změněné priority,ale nikoliv svoje..tedy vlastně ano, tvou prioritou je práce
Co bys říkala, kdyby maminka onemocněla nebo nedej Bože umřela - taky by to byl podraz? Pokud máš dobrý výdělek a mamince ses nerevanšovala, být tebou bych jí minimálně tu dovolenou do Tunisu zaplatila.
Jinak se připojuju k ostatním, kterým matka, potažmo babička, i když byla v pohodě, zdravá, v invalidním důchodu, nehlídala. Hlídala 2 x o prázdninách, když nebyla školka, vždy cca týden, a dostala za to asi 1.000,- o které si v podstatě řekla.
Já se docela na svoje vnoučata těším a chci být "hlídací"babička,ale nic se nemá přehánět..a navíc až budu babička,bude mi asi tak 40-45 let, takže budu hákovat jako divá

Nechtěla bych být tvoje maminka.........

A maminka nemá nějakou spolehlivou kamarádku, která by si ráda přivydělala jako chůvička?
Jinak, názor mám úplně stejný jako vy - mít půl roku bezplatnou pečovatelku o dítě a pak se čuřit, že si dovolila po 10-ti letech vdovství se zamilovat a chtít mít nějaký čas pro sebe... Óóó, to je zlá babička, že se nechce obětovat pro rodinu

Jsem také babička, mám vnuky a nechtěla bych je hlídat každý den, když je dcera i zeť v práci. Půjčím si vnuka a zase ho třeba i po týdnu vrátím a pak se z toho ještě další dny musím vzpamatovávat. Denní hlídání by mně přivedlo do hrobu.
Najala bych tu chůvu (byl tady o tom nedávno článek), mámu bych teď nechala užívat života, ono jí to možná dost chybělo. Třeba si chvíli pořádně užije a zase bude hlídat I když třeba nebude fungovat jako jesle zdarma.

takze. podraz to neni... a jak jsi sama napsala mas velmi dobrou a velmi dobre placenou praci.... takze se nabizi reseni - chuva.. nebo partner ze...
takze prekonej svou rozmazlenost a zacni se chovat dospele, maminka ma narok na svuj zivot a hlidat vnoucata neni povinnost!
Podraz je hodně silné a hodně nevhodné slovo. Dítě máte vy a ne maminka. Přejte jí nový život, vždyť je v invalidním důchodě a ten se zadarmo nikomu nedává. Opravdu není povinna řešit vaše problémy se zaměstnáním.

Chybí mi tam pomoc manžela.Třeba má menší plat, tak by on mohl pečovat o dítě.Nevím, jestli by si ještě mohl vzít mateřskou.No a když ne, tak si někoho sežeňte.Jsem možná ve věku Vaší matky a tak vím, že se jí čas krátí a teď ,právě teď, má možná poslední možnost něco krásného prožít.

Maminka ma pravo na svuj zivot, bud vdecna za pul roku hlidani a ted ji nech zit a zarid se jinak..
Byt na Tvem miste tak si bud najmu chuvu, nebo necham prace.. jednou je to Tvoje dite a Tvoje zodpovednost, maminka ma narok na lasku a na to aby si stari uzila

Aja: připadá mi opravdu neskutečné, že mladá paní považuje za samozřejmost, když jí matka supluje celodenní jesle, a ještě by k ní chtěla vrážet dítě na celé dny jako na internát
Chudák kluk, maminku asi moc nezná

Opravdu máš prapodivné názory a hodně sobecké. Co bys dělala kdybys matku neměla?? Rozhodně má právo na svůj vlastní život a ty jí ho chceš kvůli své možné kariéře omezovat. Zamysli se sama nad sebou, srovnej si své priority v životě!!!