Když nás nezlikviduje Covid, zlikvidujeme se sami
.jpg)
Nějak už nedávám současná opatření. Trvá to příliš dlouho a světlo na konci tunelu v nedohlednu. Už skoro rok, pouze s pár přestávkami, jsme izolovaní doma a začíná nám z toho solidně hrabat. Celá rodina na sebe máme už pořádnou ponorku a utéct není kam.
Já pracuji na HO, máme dvě děti na druhém stupni ZŠ, manžel byl zaměstnán ve službách a je bez práce. Bere, co se dá, příležitostné brigády ve skladech apod., ale je z té nejistoty už pořádně vydepaný. V průběhu ledna se rozhodl, že kašle na brigády a na to, kdy se opatření rozvolní a začal si hledat práci na hlavní pracovní poměr. Rozeslal svůj životopis na všechny profese, které by přicházely v úvahu a nacházejí se v dostupné vzdálenosti. Nepřišla mu ani jedna odpověď, nic. Z některé firmy poslali aspoň ten automatický mejl, že děkují za zájem a případně se ozvou. Asi vám nemusím říkat, že je z toho chlap úplně v háji. Není líný, je zvyklý makat a otáčet se a teď je v pozici, kdy má škemrat o práci. Ty brigády ho samozřejmě moc neuspokojují, dělá to čistě kvůli penězům, aspoň něco tam vydělá. Ale je to nejistota, stává se, že mu večer zavolají, aby následující dva dny nechodil.
Já jsem doma, do kanceláře chodím na pár hodin jen jednou v týdnu. Už je to k nepřežití. Děti jsou střídavě na zabití a střídavě v nějaké apatii, kolikrát je přistihnu, jak jen leží na posteli a čumí do blba. Oba dva dělali sport, dcera atletiku a syn fotbal. K tomu měli každý ještě další kroužek. Nic z toho už dlouho nefunguje. Jsou zalezlí doma a jdou si zákonitě na nervy.
Ještě na podzim a kolem Vánoc jsem to psychicky nějak dávala, snažila jsem se jim věnovat, vymýšleli jsme zábavu, občas vyjeli někam za město do lesa, abychom se vyvětrali. Ale už mi to nějak nejde. Mám pocit, že všechno a všichni visí na mně. Já mám zajišťovat komplet chod domácnosti, já jim mám poskytovat podporu a pochopení. Všem, dětem i manželovi. A už se mi na to nějak nedostává sil.
Jdeme si doma na nervy šíleně. Manžel v totální depresi, že pořádně nevydělává a tím pádem nezabezpečuje rodinu, děti z té dlouhodobé izolace a nemožnosti se někde vybít, já z toho, jak každý den vařím, uklízím, peru, rovnám ty dva puboše do latě, koukám na jejich otočené obličeje a poslouchám jejich ustavičné hádky. Když je donutím něco doma dělat, tak vším třískají a dávají najevo, jak je to obtěžuje.
Vlastně ani nevím, proč to píšu, asi mi nikdo neporadí, myslím, že mnoho z nás je na tom stejně nebo podobně. Je mi z toho všeho nějak hodně ouvej. Mám pocit, že se mi moje rodina nějak vzdaluje, už na ně nemám sílu, nejraději bych někam zdrhla. Ale není kam.
Jak snášíte současná omezení vy? Třeba u vás najdu nějakou inspiraci. Já jsem totiž nějaká úplně vyhořelá.
7.2.2021 Rubrika: | Komentářů 196 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Když nás nezlikviduje Covid, zlikvidujeme se sami
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Covid jsem měla, jsem riziková, přesto průběh nebyl výrazně horší než opravdová chřipka, byl ale delší. I po 3 měsících od "uzdravení" nemám čich a částečně chuť, mám častější a silnější migrény. Čich trénuji, a zatím bez úspěchu. Infekčnost nemoci je velká otázka. V domácnosti se nikdo, ani dítě s imunitními problémy, nenakazil a to jsem měla inkubační dobu 9-13 dní.
Za sebe bych vše uvolnila, ale s určitými pravidly (min. RRR) a testováním. Seniorům a ost.ohroženým by měl stát poskytnout dezinfekci a min. 100 respirátorů min.úrovně FFP2 a očkování. I tak by to vyšlo levněji než tato ekonomická sebevražda. A děj se vůle boží.
Paní v článku bych poradila pořídit bič
a puberťáky donutit uklízet a pokud by manžel byl doma, tak by hezky vařil a staral se. Tohle přebírání zodpovědnosti za 2. nebo 3. směnu nechápu, když je zbytek rodiny doma a může přiložit ruku k dílu.
.gif)
vůbec se nedohadujte
, sto lidí sto názorů.....nedá se nic dělat - nařízení se mají dodržovat a vláda tu to svinstvo nedotáhla , kdyby se nedělalo zhola NIC tak budou lidi řvát tuplem.
...dcera je taky živnostník a musí mít zavřeno i když má vysoký nájem , tři vnoučata z pěti se také učí doma a žádný problém s tím nemají.....mě to už také štve ale nezměním to, říkám budme rádi že se venku nestřílí
...no a roušky na obličeji je myslím to nejmenší zlo co nás mohlo potkat.....
držte se , snad bude jednou líp......
.jpg)
Kozoroh18: s tvou teorii souhlasim, problem je v praxi v tom (jak pise Sallie) ze on neni videt rozdil v poctu nemocnych a zemrelych tam kde se tvrde prosazuji pravidla a tam kde je volneji 
JE velice tezke chtit po lidech aby dodrzovali neco, u ceho nejsou videt zadne vysledky
...... porad pises ,ze kdyby lidi dodrzovali pravidla tak uz jsme davno za vodou - kde mas dukaz???? Kde mas dukaz ze tyto pravidla nas opravdu chrani???? Kdyz vezmes zemi kde je vsechno zavreny a zemi kde je zavrenych 10% tak v poctu zemrelych na 100.000 obyvatel je v techto zemich nepatrny rozdil
...... bylo by nadherne mit tvoji duveru v logicnost soucasneho zivota (zavidim ti ji), ale bohuzel nevidim v soucasnych opatrenich absolutne nic co by me ochranilo.
Kdybych to mela prirovnat k necemu mene abstraktnimu tak asi jako stat u silnice a chtit ji prejit. Pokud pojedou auta tak tam nepolezu a budu cekat na zelenyho panacka (=ochranna opatreni, zavirani skol a obchodu atd). Ovsem pokud auta nepojedou a siroko daleko zadny nevidim ,tak tu silnici klidne prejdu i na cervenou (= zeme s mirnejsimi opatrenimi)..... sance v obou pripadech ze preziju je naprosto stejna 

sallie - 16.2.2021 0:45
mne to nebuzeruje, ta opatření jsou pro nás, aby nás ochránila
tu to nevyřešíme
chce to dodržovat a pak budou výsledky a né hledat skuliny
roušky se nemají vytahovat z kapes, kde se nosí několik dní,
já se nebojím a když vidím něco tak upozorním aby se dotyčný srovnal, hrabání rukama v pečivu, stání ve frontě nalepeni na sebe ohradím se.
ten koncentrák mne také nadzvedl, to s touto dobou nesouvisí, ale to, že v době nedávné se lidi bály něco říci a bylo to mnohdy potřeba tak dnes si stěžuje kde kdo a nic neudělá co je prospěšného, jen by chtěl výhody a pohodlí
.gif)
sallie: Souhlasím s mášou, už to opravdu přeháníš. Zatím jsi ale nenavrhla pravidla podle tvých představ, tedy konkrétní. Jak chceš chránit lidi v LDN, domovech důchodců či v nemocnicích? To jako bude personál "uvězněn" v práci, aby nic nepřitáhl z venku či z domova? A co jejich rodiny, děti...? Ty se postaráš o dítě sestry, uklizečky, kuchařky samoživitelky?

sallie: ano, každý máme nárok vyjádřit svůj názor... ale srovnávat nouzový stav s koncentrákem, to už je hodně přes čáru

Kozoroh18: ale tady jde o to, že i místa, která nemají tak přísná pravidla ("nedodržují" pravidla), tak nemají o nic horší výsledky... tak k čemu ta pravidla jsou???? Kromě buzerace lidí?

sallie - 15.2.2021 23:32
píšeš: Ta nařízení NEFUNGUJÍ, nesnižují ty počty mrtvých.
nefungují, protože to lidi nedodržují
tu se to nevyřeší
sáňkující dítě mě nevadí
mě vadí pokud se řeklo, že zavřou školy tak se držkuje, rodiče do práce, ti musí živit rodiny, tak pokud to jde a jsou rozumní tak ať to funguje
ve třídě se sejdou děti z různých prostředí, neumí - nechtějí nosit roušky, stačí jedno nakažené dítě a už se to roznáší, donese se to do rodin a pak na pracoviště a nebo obráceně od rodičů.
Asi to je blbé, ale logické, venku by mělo sáňkovat zdravé dítě, ale v nemocnici se setkáš s nemocným. Proto se nemají tvořit hloučky.
Jsou jedinci co to měli - mají ani to nevědí a tak se to roznáší proto jsou dobrá ta omezení a antigenní testy a hlavně ty roušky

Kozoroh18: jasně, jsem zabíječ babiček a co kdybych tam měla maminku, buuuu, všichni umřeme, uááááá.... honem pod postel ve skafandru.... Absolutně jsi nepochopila, o čem píšu.
Ta nařízení NEFUNGUJÍ, nesnižují ty počty mrtvých.
Chtělo by to něco JINÉHO, co by právě OCHRÁNILO obyvatele LDNek a podobné. Proč není přísný režim právě na rozhraní té LDNky, důchoďáku, nemocnice? Kolik z těch lidí se nakazilo V NEMOCNICI?
A kolik od sáňkujícího dítěte????

sallie - 15.2.2021 16:04
já souhlasím aby se opatření dělala, ale zároveň se musí dodržovat, jinak trestat
zvykli jsme si stále reptat a kecat
nevím proč mají být děti celý den zavřený, neslyšela jsem, že by nesměly ven
v Praze na to v jednom zařízení asi kašlali zemřelo tam 37 obyvatel a i nakažený personál, co kdyby jsi tam měla maminku nebo tatínka, asi by jsi pak mluvila jinak. Řeší to snad i policie
Nezlehčuji situaci podnikatelů
to že jsi měla kovida na jaře, to už ho zase můžeš dostat, ta ochrana je asi tak možná 90 dní a někdy ani to néé.

... je to, jak jít na komáry kanónem... jako jo, možná se nějaký komár trefí, ale zbytku je to šumák a ty ostatní škody jsou naprosto katastrofické...

... proč nejsou třeba doktoři, veterináři, kadeřníci otevření na objednávku na konkrétní hodinu? Jako je to vopruz sedět se zvířetem v autě před ordinací, dokud si nepřijde sestra, ale JE to opatření, které umožní vzít zvíře k vetovi, bez toho, že by člověk seděl v čekárně s x dalšíma lidma... tohle jsou opatření, která by se měla dělat a dodržovat a ne řešit, co si kdo nese v kelímku a jestli někde náhodou nesáňkují děti....

Kozoroh18: aha, takže to byla osobní volba, aby těm lidem zkrachovaly byznysy, aby děti byly zavřený celý dny doma, aby lidi neměli kamarády, sporty, žádnou relaxaci... jen do práce a domů, jak v koncentráku.... ostříhat doma strojkem - taky jak v koncentráku... Kultura - jasně, zahrajte si DOMA piškvorky.... I v tom Terezíně měli školu a divadlo a takovéhle věci...
A znovu opakuju - kdyby ta opatření dávala smysl a fungovala - ale nakonec místa, kde nejsou taková opatření, mají v úmrtnosti stejné výsledky, jako ty koncentráky... A o to mi jde - že to utahování NEDÁVÁ SMYSL, a že to lidi stejně nakonec nejsou schopní (já třeba nevydržím roušku déle než dvacet minut, mám astma, covid jsem měla na jaře, mám ztížené dýchání i bez mokrého hadru na hubě), nebo ochotní podstupovat.
A že CÍLENÁ ochrana - jako fakt tvrdé protokoy v nemocnicích a LDNkách, ubytovávání na doléčení atd. - by pomohly víc, než zákazy kafe do kelímku nebo vyhánění sáňkujících dětí.
.gif)
Hanča: naprostý souhlas....

Kozoroh18: přesně,na jaře se všichni báli,teď se to bere na lehkou váhu a každý se to snaží obejít


