Když nás nezlikviduje Covid, zlikvidujeme se sami
.jpg)
Nějak už nedávám současná opatření. Trvá to příliš dlouho a světlo na konci tunelu v nedohlednu. Už skoro rok, pouze s pár přestávkami, jsme izolovaní doma a začíná nám z toho solidně hrabat. Celá rodina na sebe máme už pořádnou ponorku a utéct není kam.
Já pracuji na HO, máme dvě děti na druhém stupni ZŠ, manžel byl zaměstnán ve službách a je bez práce. Bere, co se dá, příležitostné brigády ve skladech apod., ale je z té nejistoty už pořádně vydepaný. V průběhu ledna se rozhodl, že kašle na brigády a na to, kdy se opatření rozvolní a začal si hledat práci na hlavní pracovní poměr. Rozeslal svůj životopis na všechny profese, které by přicházely v úvahu a nacházejí se v dostupné vzdálenosti. Nepřišla mu ani jedna odpověď, nic. Z některé firmy poslali aspoň ten automatický mejl, že děkují za zájem a případně se ozvou. Asi vám nemusím říkat, že je z toho chlap úplně v háji. Není líný, je zvyklý makat a otáčet se a teď je v pozici, kdy má škemrat o práci. Ty brigády ho samozřejmě moc neuspokojují, dělá to čistě kvůli penězům, aspoň něco tam vydělá. Ale je to nejistota, stává se, že mu večer zavolají, aby následující dva dny nechodil.
Já jsem doma, do kanceláře chodím na pár hodin jen jednou v týdnu. Už je to k nepřežití. Děti jsou střídavě na zabití a střídavě v nějaké apatii, kolikrát je přistihnu, jak jen leží na posteli a čumí do blba. Oba dva dělali sport, dcera atletiku a syn fotbal. K tomu měli každý ještě další kroužek. Nic z toho už dlouho nefunguje. Jsou zalezlí doma a jdou si zákonitě na nervy.
Ještě na podzim a kolem Vánoc jsem to psychicky nějak dávala, snažila jsem se jim věnovat, vymýšleli jsme zábavu, občas vyjeli někam za město do lesa, abychom se vyvětrali. Ale už mi to nějak nejde. Mám pocit, že všechno a všichni visí na mně. Já mám zajišťovat komplet chod domácnosti, já jim mám poskytovat podporu a pochopení. Všem, dětem i manželovi. A už se mi na to nějak nedostává sil.
Jdeme si doma na nervy šíleně. Manžel v totální depresi, že pořádně nevydělává a tím pádem nezabezpečuje rodinu, děti z té dlouhodobé izolace a nemožnosti se někde vybít, já z toho, jak každý den vařím, uklízím, peru, rovnám ty dva puboše do latě, koukám na jejich otočené obličeje a poslouchám jejich ustavičné hádky. Když je donutím něco doma dělat, tak vším třískají a dávají najevo, jak je to obtěžuje.
Vlastně ani nevím, proč to píšu, asi mi nikdo neporadí, myslím, že mnoho z nás je na tom stejně nebo podobně. Je mi z toho všeho nějak hodně ouvej. Mám pocit, že se mi moje rodina nějak vzdaluje, už na ně nemám sílu, nejraději bych někam zdrhla. Ale není kam.
Jak snášíte současná omezení vy? Třeba u vás najdu nějakou inspiraci. Já jsem totiž nějaká úplně vyhořelá.
7.2.2021 Rubrika: | Komentářů 200 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Když nás nezlikviduje Covid, zlikvidujeme se sami
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Arna - 8.2.2021 19:51
myslíš, že to umí vzít do ruky, na PC to zvládají určitě skvěle, nemohu teda všechny házet do jednoho pytle
byli by vyvětraní, příjemně unavení
Jarča* - 9.2.2021 7:27
jak píšeš s Almega, domluva, ale ona Zuza dělala asi vždy vše a oni chodili z koníčkama nyní jsou doma, ale nenapadne je, že by mohli pomoci a Zůza má práce více a ještě se ji tam ,,motají,,
mě docela zarazilo ve zprávách kolik lidí se přiznává - stěžuje, že jsou na antidepresivech. To jsem nikdy dříve nezaznamenávala.
Hanča - 8.2.2021 18:30: ono je to Hani asi jiné u vás, když máte hospodářství, zvířata, svůj pozemek, kde se můžete volně pohybovat a nadýchnout se. Zuza sice nepíše, jestli jsou v bytě nebo v domku, ale dovedu si představit, že ten byt je pro puboše jako klec, zvlášť, když byli zvyklí mít různé kroužky, sportovat, být v partě vrstevníků. Určitě máš pravdu v tom, že by se mohli zapojit v domácnosti, pomoci při vaření a úklidu, ale jestli na to nebyli doteď zvyklí, půjde to ztuha. Znovu se vracím k tomu, co psala na začátku Almega, že by si všichni měli sednout ke stolu a říct si co a jak, protože uštvaná máma atmosféře doma taky neprospěje.
.gif)
sharon: Když jsem bydlela v paneláku, lopata, hrablo i koště jsme měli v kumbálku, aby se nikdo nemohl vymlouvat.
Ostatně, lopatku na smetí má doma každý, o to to bude zábavnější a zaměstnají se na delší dobu
.gif)
Arna: leda že bych před dům hodila robotickej vysavač....
Arna: ale kde na tom sídlišti ty lopaty, koštata a hrablata vzít ?.....tam cesty protahují technické služby....
Arna: já navrhla dneska mladýmu, aby vzal frézu a projel to, no pravil,že se to prošlápne ,ale dcera posílala foto skoro čleťáka s lopatouten pracoval ještě ochotně s radostí
Teď koukám na zprávy v tv a hned vím, čím děti a mládež zaměstnat. Sněhu je všude dost a technické služby nestihají. Tak honem lopaty a hrabla, košťata... Určitě to nikomu nebude vadit, když mu odhrabou kolem baráku a na sidlištích budou mít ty malé děti materiál na sněhuláky
mně spíš překvapuje, že ty puboši neměli asi doposud neměli žádný povinnosti a matka dělá všechno doma sama, já vedla děti k práci od mala a nemám problém, aby něco dělali, já už mám teda větší mládež, synek si v rámci distanční výuky nastěhoval domů slečnu(původně spolu měli bydlet na koleji),takže ve vaření se střídáme a jelikož s manželem doma pracu´jeme už 23 let, tak ponorkou netrpíme, ba naopak si nemůžu zvyknout, že teď začal chodit dělat i jinam a já mám celý den jen pro sebe, už aby se dalo dělat na zahradě
nezlehčujme situaci
kdyby to byla jen chřipka bylo by to asi jiné
dcera to zřejmě chytila ve službě - někdo by mohl oponovat - asi se to nedá tvrdit, třeba na ni kýchl někdo v autobuse. Smutné je, že to měla malá jsou ji tři a i přítel. Pacienti s kovidem se jim tam občas dostanou pak se překládají, jak přijdou výsledky z testu.
Arna: 20:04......přesně,byla jsem v tom špitálu v listopadu dvakrát a můžu potvrdit......Zuzo , uvědomte si že v tom nejste jen vy , vaše rodina, je v tom celá evropa potažmo svět......sedět jen doma přece nemusíte,naši mladí jedou do lesa , chodí na delší procházky se psem , do potravin jít také můžete.....chápu že chybí peníze ale ty chybí spoustě lidem....já jsem sice v důchodu a také mě to štve ale říkám si že může být i hůř.....snad to tak nějak brzy skončí.....
Já se tu nechci pouštět do debat, jestli jsou všechna ta opatření nutná, nerozumím tomu a nevím, co by se stalo, kdyby nebyla. Každopádně situace je taková, jaká je, a nic s tím nenaděláme. Jen bych chtěla napsat, že všem ženským, jako je Zuza, bych dala metál - zvládat svojí práci na home office, k tomu suplopvat dětem kantory ve škole a ještě denně vařit a zvládat domácnost, to mi připadá jako nadlidský výkon. Ještě na jaře, když to trvalo pár měsíců, tak si drtivá většina řekla, že to vydrží. Ale jak píše Zuza, už je to dlouhé, a světlo na konci tunelu nejisté.
Líbí se mi, co píše Almega - že jednou za čas by si mohl vzít děti na starost tatínek, třebas si naplánovat nějakou delší túru v přírodě nebo tak. Nevím tedy, na co jsou puboši zvyklí a jak se na rodinné výlety tváří.
Já sama se vůbec do téhle situace neumím vžít, jsem snad prvně ráda, že děti už jsou dospělé. Ale slyšela jsem, že už snad funguje i nějaká psychologická poradna pro tyhle případy, nevím, jestli by tam poradili něco smysluplného
Arna: já vím, kde pracuješ, tak ti tohle věřím...já jsem jen laik
pokud tedy platí i zde logika
jak chřipku, tak covid vyvolávají viry
jeden přírodní, jiný - podle teorií - uměle vytvořený
ale
víme, že přírodní viry za rok zmutují, proto se očkování proti chřipce každým rokem dělá novou vakcínou
takže by podle tohoto pravidla i vakcína proti covidu by měla být jen na rok...a už se hlásí , že covid zmutoval....
jsem laik a použila jsem jen logiku....
a ještě jiná věta - všimni si, že se lidé dožívají mnohem vyššího věku...Vrchlický byl v 50 letech nazývaný velebným kmetem.....
kubikm: Ano, máš pravdu, ale neumiralo tolik lidí. A rozhodně ty chřipkové epidemie netrvaly tak dlouho. Nenakazilo se od nich tolik zdravotníků A to se nemuseli oblékat do těch "skafandrů" a být v nich celou směnu.
A po ní neměli následky, potíže s dýcháním. Denně chodí na plicní ambulanci noví pacienti po covidu a ani nemuseli mít těžký průběh, ale po pár týdnech se jim zhoršilo dýchání. Nemusíš mi věřit, ale já to na plicní oddělení vidím, často tam zastupuji.
Linda: já pamatuju, že na jaře bývaly epidemie chřipky...a staří lidé na ni i umírali....jako příčina se psal
zápal plic
dnes se holt píše covid....
.jpg)
Musim se priznat, ze poprve v zivote se pomalu nachyluji ke konspiracnim teoriim...... ano covid je mezi nami, ano lide umiraji, ALE je to virove onemocneni ja jako takove se chova. Proc se my lide misto toho, abychom ho brali jako virove onemocneni se chovame, jako kdyby to byla napr Ebola s 90% umrtnosti????? Zakazme navstevy u ohrozenych jedincu typu DD, LBNky, nemocnice apod, jako kazdou zimu v obdobi chripek a nechte zbytek planety zit. Vsak my nejak prezijeme!!!
Ano chapu ze lide umiraji nebo maji vazne dozivotni nasledky, ale ukazte mi nemoc v prubehu lidstva, na kterou nekdo nekdy nezemrel? Jsou lide, kteri zemreli i na blbou skytavku. Statisticky mam vetsi moznost zemrit cestou do prace (dojizdim 46km kadou cestu) - zvlast ted v zime - nez zemrit na covida a nebo mit nasledky. A pritom k vuli covidu je zavrena zemekoule, ale auta jeste nikdo nezakazal ?????
PS. nez me nekdo zacne posilat at se jdu povidat do nemocnice jak lide umiraji tak opravdu netusim, proc bych jim tam mela prekazet. Nebo vy se snad nekdo chodite divat na nedonosence, jak umiraji, nebo jak umiraji pacienti na rakovinu apod? ANO je to smutne, ano chapu rodiny postrizenych, ale proste to je kolobeh zivota - lide se rodi a lide umiraji, nekdo by rekl "prisel jeho cas". Je to pro rodinu stejna rana at dotycny zemre jako dite a nebo jako 90-ti lety, je to stejna rana jestli dotycneho sejmulo protijedouci auto, spadl ze strechy a nebo dostal covida.
