Svatba bez rodičů. Je to přestupek proti dobrým mravům?
.jpg)
S přítelem spolu žijeme již pět let a rozhodli jsme se, že se vezmeme. Dospěli jsme k tomu tak nějak přirozeně. Plánujeme dítě, chceme si vzít hypotéku a pořídit vlastní bydlení. Svatba je pro nás důležitý krok, kterým svůj vztah zlegalizujeme.
Jediné, co nechceme a o co nestojíme, je okázalá svatební veselice, na kterou se sezve příbuzenstvo z široka daleka. Naše představa je úplně jiná. Svatba jen ve čtyřech – my dva a svědci a následně rozeslaná oznámení ve stylu „oznamují, že byli oddáni…“
Když jsme to řekli našim, celkem bez problémů to pochopili a ani jsem z nich necítila nějakou hořkost. Možná ji jen šikovně skrývali. Prostě to berou tak, že naše svatba patří jen nám a je tedy na nás, jakou ji budeme mít.
U přítelových rodičů jsme však tak dobře nepochodili. Oba jeho rodiče vyjádřili hrubou nespokojenost nad naším rozhodnutím, mít svatbu bez přítomnosti rodičů. Něco takového je podle nich absolutně nevhodné a na nejvyšší míru neslušné. Za všechno, co rodiče pro své děti udělali, si prý přítomnost v tak důležité chvíli svého potomka zaslouží.
Zatím je to stále otevřené. A nepříjemné. Přítel (a i já samozřejmě) chce mít se svými rodiči i nadále pěkné vztahy a má obavu, aby je naše tvrdohlavost, kdybychom neustoupili, neohrozila.
Dumáme o tom ze všech stran. Chvíli se přikláníme k tomu, že tedy slevíme a oboje rodiče na svatbu pozveme, pak se hned ujistíme v tom, že si přece nemůžeme nechat diktovat v něčem, co je výsostně naše věc.
Zajímaly by mne názory čtenářek. Myslíte si, že rodiče mají nezadatelné právo být přítomni na svatbě svých dětí, nebo ne? Měl někdo z vás svatbu bez rodičů? Anebo naopak – nebyli jste na svatbu svých dětí pozváni? Jaký je váš názor?
18.3.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 202 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Svatba bez rodičů. Je to přestupek proti dobrým mravům?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ota: v LDN se o tebe kolikrát postarají lépe, než tvoje vlastní rodina
.jpg)
Stanik: ale jo je to pravda ... jenže nejde o kamenování. V dnešní době je liského kontaktu málo a bude to ,jak tak koukám, asi ještě horší.
... podívej až ti umře babička necháš ji odvézt nějakýma 2 havranama zpopelnit do Pelhřimova ? A pak rozhodit na kraji urnového háje ?
Nebyli by levnější popeláři ?
Nebo se prostě celá rodina sejdete, pobrečíte popijete a a babičku pěkně pohřbíte i když je to drahé ?

Stanik: přesně tak, jako by snad přestala být jejich dcera/syn, když se nevezmou pod dohledem rodičů
vždyt je to SVATBA, dva lidi si chtějí něco slíbit, symbolicky stvrdit, tak snad je hlavní, aby u toho byli oni dva, ne? právní řád vyžaduje ještě svědky, ok. ale být na mě, vezmu se se svým milým jen na louce s oddávajícím a víc neřeším. prostě svatba je pro mě intimní okamžik (zní to asi pateticky), ne cirkus pro všechny, který mají dle nějakých zapšklých tradic "právo" tam být
.jpg)
Zaffira: nechtěla jsi to napsat obráceně ?
Děti by rodičům neměly řídit život.
Vychované děti by alespoň několikrát za život mohly projevit vděk.
Svatba není žádnou formou pomoci do začátku.
Práskat dveřmi a křičet já su tak samostatné a nikoho a nikdy nebudu potřebovat jojo na to se krásně v LDN vzpomíná

taky mě napadlo, že pár z článku tam ty rodiče nechce třeba pro to, že ví, že jedny budou dělat ostudu, dusno a tak. nebo se rodiče navzájem nesnesou. nebo se nevěsta nesnese s tchánem, případně ženich s tchýni nebo tak všelijak... v tom případě - proč si dělat násilí s odůvodněním, že je to rituál?

Ota: byt jsem sam mela svatbu relativne velkou.. je to stejne cely jen opicarna pro pibuzenstvo.. a vastne i vyhozeny prachy.. ale poboha uz tu holku nekamenujte.. myslim, ze kdyz nejde o zivot jde o houby... aohle cely jetaaak malicherny

taky bych chtěla jen malou svatbu, žádný velký cirkusy. a pokud jste se rozhodli, že tam rodiče nechcete, tak je tam nezvěte! vše ostatní bude jen kompromis a neužijete si to tak, jak jste si plánovali a jak se na to těšíte. ono to začne maminkou a tatínkem, nabalí se sourozenci, prarodiče a kdoví kdo ještě....

Stanik: no právě že nemají ale ano, je to každého věc. Ovšem udivovat mě to může

JarkaP: rodiče by neměli dětem řídit život. Vychovat a vypustit. A třeba já "do začátku" nikdy nic nedostala a ani nedostanu, ani s tím nepočítám, pomoc s něčím neočekávám - takže nevím, co by mi mělo být trapný. Ono je to dost individuelní a záleží na konkrétní (rodinné) situaci - přesně jak píšeš - každej to má jinak...

talenka: no treba maji penez dost... mylim, ze to je snad kazdeho vec, ne? pokud nechteji po rodicich aby to platili, prijde mi to naprosto v poradku...
.gif)
Nechápu jednu věc - pokud jste tak přesvědčení o tom, že to chcete takhle, proč to rodičům říkáte? Připadá mi to, že jste od nich chtěli posvěcení, tak trochu přehodit na ně, že budou souhlasit s tím, že tam nebudou... a když nesouhlasí a vy se "podřídíte", tak taky máte "alibi", že vy jste to tak vlastně nechtěli.
Ač nemám se svým otcem nejlepší vztahy a hodně jsem řešila, jestli mě má či nemá vést k oltáři, neumím si představit, že bych ho na svatbu nepozvala, i když by to vlastně bylo jednoduchý, a šlo o rozhodnutí jen ohledně jednoho biologického rodiče ze čtyř ...
Jak psala talenka - svatba je rituál a rituály se vždycky sdílejí v širší komunitě, bez toho nemají zas až tak smysl.
Ač mám syny maličké, už teď vím, že by mě mrzelo, kdyby mě nepozvali na svatbu nebo mi neukázali svoje děti.
A ještě něco mně zaujalo - nepíšeš o tom, že byste měli za svědky anonymní lidi z úřadu, přijde mi to, že svědky si vyberete, ale na rodiče pečete... nezdá se mi to

Zaffira: No, říct že rodiče nemají co kecat... A co smí? Vychovat děti, snažit se jim (většinou) dle možností našetřit něco do začátku a pak stát opodál a čekat, jestli mladí budou laskavě potřebovat pomoci třebas s vnoučaty, ale jinak "nekecat"? Mně osobně by takové chování vůči rodičům bylo trapné
Na druhou stranu, jak píše bizuna - jestliže se děti s rodiči domluví, proč ne - každému vyhovuje něco jiného.
.gif)
Ota:

Každému co jeho jest... Já měla první svatbu klasickou s rodinou, s širokou rodinou... Až tak úžasné to nebylo, ale budiž. Podruhé jsme se brali na Apríla jenom se svědky a kamarádem, který fotil - pak šli na oběd. Oslava byla za necelý měsíc -sfoukli jsme to i s 40 a 35 narozeninama, kde jsme to taky všem oznámili - vylepením fotky na zeď. To bylo divení
Myslím že totak bylo nejlepší, jelikož oslavu jsme si užili velmi neformálně a divoce a dodnes na to vzpomínáme!
Nicméně chápu rodiče, že by na svatbě svého dítěte chtěli být.Vždyt se přece berou jednou v životě (aspoň si to myslí). Sfoukla bych to obřadem a obědem - žádnou velkou slávou...
.jpg)
Ota: Souhlasím s tímto názorem