Jak pozvat na svatbu rozvedené rodiče?
.jpg)
Je mi 25 let, čekám miminko a s přítelem se budeme brzy brát. Vše již máme naplánované, zamluvené a na svatbu se těšíme. Řešíme však problém s mými rodiči.
Naši se rozvedli, když mi bylo 15 let. Táta se tehdy zamiloval a odešel od nás. Maminka byla velice zraněná a pamatuji si, že dlouho nemohla překonat smutek a zklamání. Po čase se s tím nějak srovnala, ale nikdy už si nikoho jiného nenašla, i když zájemců bylo dost. Říkala mi, že se bojí dalšího zklamání a že si už na tu svou samotu bez partnera zvykla.
Táta se znovu oženil a založil novou rodinu. Nyní má osmiletého syna a dvouletou dcerku. Jeho žena je o dvacet let mladší než on a myslím, že to právě maminku tehdy ranilo nejvíc. Že ji vyměnil za „mladší model“.
Po jejich rozvodu jsem se mezi nimi docela „binkala“. Byla jsem tehdy v pubertě a sama v sobě neměla moc jasno. Po pár letech se vše zklidnilo a dnes můžu říct, že s oběma mými rodiči vycházím dobře a své malé sourozence přímo miluji. Spřátelila jsem se i s otcovou novou ženou.
Táta je samozřejmě rád, maminka to nese hůř. Pochopitelně. I když se snaží nedávat mi najevo, jak ji to zraňuje, vidím na ní, že můj vřelý vztah k otci a jeho nové rodině nenese lehce. Snažím se proto před ní o nich vůbec nemluvit, abych ji zbytečně netrápila.
Teď však vyvstal problém. Svatba. Samozřejmě, že bych byla ráda, kdyby na ní byli oba mí rodiče. Zkoušela jsem nenápadně vysondovat, jak by se na to tvářili a nedopadlo to nijak slavně.
Otec s účastí na mé svatbě nemá problém, počítá s ní zcela automaticky i s tím, že na ni půjde se svou ženou a dětmi. Maminka rovněž předpokládá, že na mé svatbě samozřejmě nesmí chybět, ovšem za podmínky, že na ní nebude přítomen můj otec – její bývalý manžel. Když jsem jí řekla, že bych je tam měla ráda oba, důrazně se proti tomu ohradila a prohlásila, že pokud tam přijde on, ji tam neuvidím.
Jsem z toho docela nešťastná, protože když jsem to řekla tátovi, označil mámu za hysterku (proto se s ní prý rozvedl) a na své účasti s celou svou rodinou na mé svatbě trvá. Nutí mne, abych sebou nenechala manipulovat a dokázala se matce postavit.
Jenže ono to není tak jednoduché, protože já je mám ráda oba, do jejich sporů a nesnášenlivosti mi v podstatě nic není. Po rozvodu jsme zůstaly samy s mámou, táta byl pryč a celou střední školu o mne moc zájmu neprojevoval. Vztahy se zlepšily až někdy v posledním ročníku. Máma se o všechno starala sama, měla se co ohánět, ale snažila se, abych měla vždycky všechno, co potřebuju.
Jsem jí za to nesmírně vděčná a vážím si jí, vím, že to neměla lehké. Přesto mne její přístup mrzí. Připadám si jako mezi dvěma mlýnskými kameny a nevím, jak z toho ven, abych se nedotkla ani jednoho z mých rodičů.
Má tahle situace nějaké řešení? Jak se mám domluvit se dvěma tvrdohlavými osobami, když ani jedna nechce ze svého ustoupit? Na svatbě je chci oba, ne jenom jednoho.
19.5.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 209 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak pozvat na svatbu rozvedené rodiče?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nika1:
otce by nesnesla - to je v článku napsaný.
.jpg)
Barča: nejlepší by bylo, kdyby Iveta neměla žádných další sourozencouw, anžto jsouť to plody hříšné, z oudu hříšníka .......kdyžtě wšak takový zlowolník situace hrubě zneužíwá a nebohé ďouče k swé přítomnosti na swatbě přitiskuje je jasné, že je to hanebník.
Ivetko, jako by ten příběh psala má dcera. Jen s tím rozdílem, že já jsem už dávno na vše ošklivé zapoměla. O Obě naše děti jsem se po rozvodu starala výhradně já, měla jsem i tři zaměstnání, abych jim mohla dopřát, co měly ostatní děti. Otec se nestaral. Dnes se stýkáme všichni i když jsme oba už také zadaní a máme jiné partnery, scházíme se na oslavách všichni. Nechci děti ochudit o přítomnost otce a pravda, jeho nová partnerka mně nevadí. Snad nás taky brzo čeká svatba dcery a jsem si jista, že tam bude mít oba rodiče i jejich nové partnery. Držím palce, aby Tvůj "nejkrásnější den" dopadl podle Tvých představ.
Ota: ano, jsou dospeli a muzou se ovladat, pokud budou chtit... matka muze snest otce (nerikam, ze by se meli dojemne objimat, ale neztropit scenu by taky stacilo) a fotrik by mohl svou rodinku nechat doma... porad nechapu, proc na tom trva, aby tam byli i oni... zrovna tak jako nechapu matku, proc dela sceny ohledne pritomnosti otce na svatbe...
Podle toho co psala Iveta, je pro ni prijatelnejsi, aby tam mela oba rodice, ale macechu a polovicni sourozence ne... cituji: Otec s účastí na mé svatbě nemá problém, POCITA S NI ZCELA AUTOMATICKY I S TIM, že na ni půjde se svou ženou a dětmi.
mozna se pletu, ale z toho usuzuju, ze Iveta s otcem na tema "co kdybys prisel sam" asi mluvila... takze by asi proti nebyla, kdyby prisel sam...
Jenika:
proboha co je za "slízávání smetany" být pozván na svatbu 
- trapný je po otci v téhle situaci chtít projev 
.gif)
Ota: někomu to odpuštění dýl trvá. Koneckonců, mohl by odpustit tatík. Nebo poprosit za odpuštění a pozvat bývalou ženu na svatbu sám. Koneckonců, pro svou dceru by to udělat mohl, ne?
Pravda kvůli svým dětem a z lásky k nim tropíme ledaccost a pokud to opravdu nehraničí s naším duševním zdravím, snažíme se své nechuti překonávat, ale tu a tam to prostě nejde.
Ota: Podle tebe by bylo nesprávnější, aby šel tatík s rodinou a matka ať se podřídí?
Nika1: a k čemu by to bylo vyzývat "otce k osamocenému příchodu" když autorka jasně píše " máma tam nechce otce" a když přijde otec máma nepřijde
tornado-lou: přesně
nejdůležitější jsou slova ... dospělí a překonat ..
jupii:
kino není moje dítě, moji známí nejsou moje dítě a na otravný dětský film jsem už vlastně šel..... co by člověk pro své dítě neudělal, že?
Promiň synáčku, ale ten kreslený film neuvidíš, protože tatínek to nesnáší.
Promiň dceruško ale za tvojí babičkou nepojedeme, protože je to moje tchyně.
Tvoje kamarády na tvoji narozeninovou párty si nepozveš, protože maminka nesnáší cizí děti.
Určitě by mě napadal i další cvičení "mojich různých schopností"
Mám pocit, že se tatík jde ne svatbu předvádět, jak to dobře zvládl (nová mladší žena, dítka) a bývalá manželka je ta nicka, co si ani nikoho nenašla. Na svatbu bych pozvala oba, ale otce bez macechy a sourozenců s tím, že se jedná pouze o menší svatbu s účastní nejbližší rodiny. Pokud otec odmítne, pak ať holt nechodí, jde přece o tebe a ne o jeho novou rodinu. Má jít na svatbu kvůli tobě a to že si rok rozumíte bych zvážila v souvislosti s celoživotní péčí maminky, kterou opravdu chápu, že by se cítila před "sokyní" hloupě. Co na to mamča, tátu by samotného snesla?
jupii: ja nevedela ze jde o nekolikahodinovy maraton. ja myslela, ze jde o radostnou udalost, o svatbu vlastniho ditete. opravdu myslim, ze dospeli lidi by se mohli prekonat a hodinky vydrzet ve stejnem prostoru. bavit se spolu nemusi.
Ota :nechápu, proč by měla být účast na několikahodinovém maratonu, spolu s neoblíbenými lidmi důkazem schopnosti odpouštět.
Do kina taky jiste nechodíš cvičně na otravné filmy, víkendy taky netrávíš u známých, které nemusíš, jen aby sis trénoval svoje různé schopnosti
Grainne: možná bych to nebral jako pokrytectví a předstírání, ale jako důkaz schopnosti odpouštět ....
On si totiž rodiče člověk nevybírá a tak by neměl garantovat jejich "spokojenost" ve vztahu jejich vztahu ......
Když už by měl být někdo na svatbě (obřad a oběd) tak by to měli být rodiče. Táta a máma. Jak to vypadá, nějaký kompromis to bude chtít, Iveta se bude muset rozhodnout. A než bych riskovala nějaké dohadování, to bych šla raději jen se svědky. Ale co zase ta ženichova strana, co?
