Jak pozvat na svatbu rozvedené rodiče?
.jpg)
Je mi 25 let, čekám miminko a s přítelem se budeme brzy brát. Vše již máme naplánované, zamluvené a na svatbu se těšíme. Řešíme však problém s mými rodiči.
Naši se rozvedli, když mi bylo 15 let. Táta se tehdy zamiloval a odešel od nás. Maminka byla velice zraněná a pamatuji si, že dlouho nemohla překonat smutek a zklamání. Po čase se s tím nějak srovnala, ale nikdy už si nikoho jiného nenašla, i když zájemců bylo dost. Říkala mi, že se bojí dalšího zklamání a že si už na tu svou samotu bez partnera zvykla.
Táta se znovu oženil a založil novou rodinu. Nyní má osmiletého syna a dvouletou dcerku. Jeho žena je o dvacet let mladší než on a myslím, že to právě maminku tehdy ranilo nejvíc. Že ji vyměnil za „mladší model“.
Po jejich rozvodu jsem se mezi nimi docela „binkala“. Byla jsem tehdy v pubertě a sama v sobě neměla moc jasno. Po pár letech se vše zklidnilo a dnes můžu říct, že s oběma mými rodiči vycházím dobře a své malé sourozence přímo miluji. Spřátelila jsem se i s otcovou novou ženou.
Táta je samozřejmě rád, maminka to nese hůř. Pochopitelně. I když se snaží nedávat mi najevo, jak ji to zraňuje, vidím na ní, že můj vřelý vztah k otci a jeho nové rodině nenese lehce. Snažím se proto před ní o nich vůbec nemluvit, abych ji zbytečně netrápila.
Teď však vyvstal problém. Svatba. Samozřejmě, že bych byla ráda, kdyby na ní byli oba mí rodiče. Zkoušela jsem nenápadně vysondovat, jak by se na to tvářili a nedopadlo to nijak slavně.
Otec s účastí na mé svatbě nemá problém, počítá s ní zcela automaticky i s tím, že na ni půjde se svou ženou a dětmi. Maminka rovněž předpokládá, že na mé svatbě samozřejmě nesmí chybět, ovšem za podmínky, že na ní nebude přítomen můj otec – její bývalý manžel. Když jsem jí řekla, že bych je tam měla ráda oba, důrazně se proti tomu ohradila a prohlásila, že pokud tam přijde on, ji tam neuvidím.
Jsem z toho docela nešťastná, protože když jsem to řekla tátovi, označil mámu za hysterku (proto se s ní prý rozvedl) a na své účasti s celou svou rodinou na mé svatbě trvá. Nutí mne, abych sebou nenechala manipulovat a dokázala se matce postavit.
Jenže ono to není tak jednoduché, protože já je mám ráda oba, do jejich sporů a nesnášenlivosti mi v podstatě nic není. Po rozvodu jsme zůstaly samy s mámou, táta byl pryč a celou střední školu o mne moc zájmu neprojevoval. Vztahy se zlepšily až někdy v posledním ročníku. Máma se o všechno starala sama, měla se co ohánět, ale snažila se, abych měla vždycky všechno, co potřebuju.
Jsem jí za to nesmírně vděčná a vážím si jí, vím, že to neměla lehké. Přesto mne její přístup mrzí. Připadám si jako mezi dvěma mlýnskými kameny a nevím, jak z toho ven, abych se nedotkla ani jednoho z mých rodičů.
Má tahle situace nějaké řešení? Jak se mám domluvit se dvěma tvrdohlavými osobami, když ani jedna nechce ze svého ustoupit? Na svatbě je chci oba, ne jenom jednoho.
19.5.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 209 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak pozvat na svatbu rozvedené rodiče?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
kareta: 
Frázi "za rozvod můžou oba" považuji vyloženě za klišé. Teda pokud není na vině ženská tím, že se snaží udržet rodinu pohromadě, zatímco chlap chce utíkat od rodiny a chovat se jako svobodný. Tuhle frázi používají jen Ti, kteří jsou skutečně na vině, aby svůj podíl zmírnili aspoň sami před sebou. Ještě jsem neslyšela, že by tuto frázi použil ten z partnerů, kterému bylo ublíženo. A jinak pokud se rozvedou, protože spolu nemohou žít, pak je to trochu jiné než když jeden z nich (kteréhokoliv pohlaví), utíká k "náhradě". Chlap odejde, teprve až si najde jinou co kolem něho bude tancovat, vařit mu, prát fusekle. Proč neodejde předtím než si najde jinou když s dosavadní se tak strašně nedá žít. To se nedá považovat za fér jednání, ale za vyčuranost. A ten druhý, který z ničehožnic zůstane sám, čím se jako provinil, že si nehledal taky nějakou bokovku? Nevím. Když se vrátím k příběhu a měla bych to řešit já, pak bych otci vysvětlila, že bych jej na svatbě ráda měla, ale maminka si to nepřeje a nepřišla by, a proto, ač nerada, se jeho účasti musím vzdát. Jestli má otec aspoň trochu rozumu, tak to musí pochopit. Následné posvatební veselí už může absolvovat s celou otcovou rodinou. Bohužel, vztahy jsou složité a všechna přání se vždycky nesplní.
sharon: 
když si někdo prohru připustí jeho věc :-)
.jpg)
Barča: jasně já taky nemohl pozvat všechny ale rozhodně jsem dodnes své matce vděčen a vlastně i otci , že mě ani mojí sestře nedělali na svatbách průdu.
Už jsem kdysi tady popsal, že vztah mých rodičů nebyl zrovna idylický a měli i hodně bouřlivý rozvod ( na mámin návrh) a otec byl ten kdo byl opuštěn a dost hysterčil......
Přesto spolu dokázali za 10 a 15 let po rozvodu být na svatbě, sedět u tabule kus od sebe a dokonce si popovídat nad fotkama ..... s odstupem doby jde skoro všechno.
Člověk si jen nesmí z některých událostí udělat oltář a sebe na něj položi jako nejvyšší oběť a požadovat od ostatních ať ho pravidelně podpalují ... aleposň od těch co ho mají rádi by to neměl vyžadovat....
.gif)
Ota: tak dobře, taky bych si škodolibě zaškodila, protože bych investovala spoustu sil a jiných prostředků do výchovy a poté přikráčí panáček a slízne smetánku.
Po deseti letech by mi patrně byl jako chlap "ukradenej", no, takový týpek by mi byl "ukradej" prakticky ihned, většinou se to projeví mnohem dřív, než při odchodu, ale dojemná péče o "hotové" dítě by mě fakt rozplakala dojetím.
Možná je to škoďárna, nevím, možná opravdu bolest. Pokud je to škoďárna, možná to dcera pochopí, až bude mít vlastní děti. Já bych to neřešila, respektovala bych to, prostě matka něco dává najevo, dobře, tak je třeba to nějak dát do souladu.
já bych klidně snesla na svatbě všechny bývalé. Alespoň bych je viděla všechny pohromadě
Já byla kdysi v podobné situaci, jen s tím rozdílem, že máma řekla, že pokud tam bude táta se svojí partnerkou, tak zůstane jen na obřad a pak půjde domů, abych se nezlobila. Samotný otec by mámě nevadil, ale zase pozvat jen jeho bylo taky hloupé a tak jsem pozvala mámu, protože při mě vždy stála a i s přípravou svatby mi pomáhala.
kominice: Máš kluky?? Tak je pošli, já naoplátku pošlu holky
Taky je miluju, ale kolikrát bych je
Ota: 13:05 to ano, proto si myslim, ze maminka by mohla zatnout zuby a "pretrpet" tatinka na svatbe... ale taky tatinek kliiiido muze bejt na svatbe bez sve nove rodiny... oba muzou zatnout ty zuby pro sve dite... A oba si zatim porad tvrdosijne stoji na svem... pro me jsou oba stejni tvrdohlavci 
kominice: no, to chce jenom přežít, nic jinýho se nedá dělat.
.jpg)
Mamina6: Nevíš proč dělají tak malé baby boxy? Občas mám tendenci chtít se smráďat zbavit
Řekni že si je vezmeš na víkend a v pěti minutách mají sbaleno a PPL ti je veze
Ale přísahám že je miluju
Majucha: říkám, každý máme svoje životní výhry a prohry.....o tom to je !
Grainne:
1.znám hysteriky i mezi muži
2. žít s hysterikem je peklo
3. nějaké skrývání citů, gender dělení ? To už přece není dávno moderní, ale :
city projevené 10 let po rozvodu skrz to, že zaujmu pozici , která mé jediné dítě ( aspoň to tak vypadá) vede "do schízy" nejsou city ale projevy necity!
Vyrovnávat se skrz své vlastní dítě je především znakem nevyrovnanosti a určité nedospělosti. Nemůžu si pomoc ale většina lidí je schopna po smrti,úrazu, závažné nemoci, rozvodu nebo psychickém šoku nejpozději po několika letech normálně žít........ a hlavně dokáže na 60-120 minut zatnout zuby a pro své dítě něco udělat a nestavět se do pozice trpitele za pravdu......
kominice: a on je zatím Kong
Mamina6: říkám, že jsme všichni jenom lidi....a máme spolu syna, taky jsem se víc starala a já a můj nynější, on mu první koupil v Tuzexu "džisku", on mu sehnal "rubikovu" kostku,on pro něj chodil ke škole......dříve to měl a říkal tak...."můj" tata a "náš" tata"...a dnes jsou už oba "dědci"
