Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Do paměti lidí jsou vrytá jména politiků i obětí 21. srpna 1968. I když se mnohé zapomene, troufám říci, že jedno jméno bude vždycky živé a spojené s tou dobou.

Snad měl Karel Kryl předurčený neveselý osud člověka, kterého se zřekla vlastní země, už v kolébce.

Narodil se 12. dubna ve válečném roce 1944 v Kroměříži, v tiskařské rodině s letitou tradicí. Komunisté však jejich tiskárnu zlikvidovali hned v roce 1948. On sám vystudoval keramickou průmyslovku v Bechyni, ale vždycky tíhnul k hudbě, poezii i divadlu.

Svou první nahranou píseň kupodivu neinterpretoval sám. Nevidomou dívku nazpívala v roce 1968 Hanka Ulrychová.

Potom přišel 21. srpen a okupace. Legendární „Bratříček“ přišel na svět už 22. srpna. V rozhlasové hitparádě Dvanáct na houpačce zářil písněmi Klaun a král a Bratříčku, zavírej vrátka do té doby, než normalizačním politikům došel jejich obsah. Ještě mu stačila vyjít LP deska, která svojí hořkou poetikou uchvátila několik generací. Dalo by se říct, že jeho písničky doslova zlidověly. Byly pro mládež i pro dospělé hymnou zoufalství i vzdoru.

V roce 1969 byl přijat na FAMU, ale už v říjnu téhož roku se nevrátil z festivalu v NSR. V nepřítomnosti byl odsouzen na dva roky nepodmíněně a ocitl se na třetím místě v černé listině nežádoucích osob. Přesto se svého občanství nikdy nezřekl. Smutným paradoxem je, že po roce 1989 mu československé úřady odmítly potvrdit občanství a německé mu zrušily pas, protože důvody azylu přestaly existovat.

Karel Kryl dlouhodobě spolupracoval s Rádiem Svobodná Evropa a jeho písničky se i za totality dál přes hranice šířily éterem k dychtivým posluchačům. Jeho desky, které vydal za hranicemi, se jako poklad pašovaly přes hranice a šťastní majitelé je střežili jako oko v hlavě. Texty se opisovaly a ti nebojácní je veřejně zpívali. Kdo by neznal Karavnu mraků, Plaváčka a další?

Tvrdím jedno. Jestli by měl být někdo vyhlášen králem všech písničkářů, nasadila bych korunu právě jemu. Za jeho hrátky s češtinou, mistrná přirovnání a neobyčejnou poezii, která každého vzala za srdce, by si to určitě zasloužil.

Bohužel mu nebylo dopřáno, aby naši duši hladil dlouho. 3. března 1994 jeho veliké srdce dotlouklo, ale v jistém smyslu je tady Karel Kryl stále mezi námi. Ve svých písních, básních i v našich srdcích. A tak si to určitě přál i on sám.