Reklama:

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Dospělá sestra si hraje s panenkou

Dospělá sestra si hraje s panenkou

Mám starost o svou sestru, připadá mi, že začíná nějak bláznit. Nerada bych jí ublížila, ona se navenek chová úplně normálně, ale v skrytu duše má velký problém. Chtěla bych jí pomoci, ale nevím, jak na to, abych se nezachovala jako slon v porcelánu. Jde o to, že jsem zjistila, že má sestra doma panenku, takové to miminko, které vypadá jako skutečné.

Sestře je šestatřicet let, je svobodná, před časem se rozešla se svým dlouholetým přítelem. Přesný důvod rozchodu neznám, ale myslím, že v tom hraje roli potrat, respektive interrupce, na které sestra před asi dvěma roky byla. Šla na ni z donucení, ona sama si dítě přála, ale partner ji prosil, ať ještě počkají, že ho čeká pracovní postup a pak budou moct dítě dobře zabezpečit. Nevím úplně přesně k čemu a jak mezi nimi došlo, ale výsledkem bylo, že sestra šla skutečně ve svých skoro 34 letech na potrat a vzpomínám si, jak těžce to pak nesla a dlouho se s tím nemohla vyrovnat. Postupně pak vyhasl i jejich vztah, patrně mu zazlívala, že kvůli němu zabila svoje dítě. Takže se asi před půl rokem rozešli.

Od té doby žije sestra sama, pronajala si dvoupokojový byt. Nikdy jsem u ní nebyla na návštěvě, buď chodila ona ke mně, nebo jsme se sešly někde ve vinárně. Máme spolu hezký vztah, takže se poměrně často vídáme.

Minulý týden mi sestra telefonovala z nemocnice. Stala se jí nehoda, naštěstí nic vážného, ale záchranka ji vezla z ulice rovnou do nemocnice, kde jí řekli, že si tam pár dní pobude. Tak mi sestra volala, jestli bych se za ní nezastavila pro klíče nevyzvedla u ní doma nějaké hygienické potřeby a věci, co člověk potřebuje v nemocnici.

Hned jsem za ní jela. Když mi dávala klíče, viděla jsem na ní, že je taková trochu rozpačitá. Popsala mi, kde co najdu a já vyrazila. Když jsem přišla k ní do bytu, šla jsem podle instrukcí do ložnice do prádelníku a tam mě čekal šok. Viděla jsem něco, co by mě nikdy nenapadlo.

Ložnici má sestra krásně zařízenou, bílý nábytek, tapety s jemným vzorem, ladící povlečení i závěsy. Potud v pořádku. Jenže! U postele má dětskou kolíbku s nebesy a v ní takovou tu panenku, co vypadá skoro jako živá. Taky tam má přebalovací pult, respektive komodu, která je jako přebalovák uzpůsobená, na poličce má spoustu takových těch serepetiček pro miminka, dokonce i kojeneckou láhev. V šuplíkách má oblečení pro miminko včetně zimní kombinézky, zavinovaček atd. Dokonce tam má i balík jednorázových plenek.

Koukala jsem na to jako blázen a vůbec nevěděla, co si o tom mám myslet. Bylo mi sestry najednou strašně líto, došlo mi, že přesto, že se snaží působit vesele a pohodově, se strašně trápí a nemůže si odpustit ten potrat.

Sbalila jsem jí věci do nemocnice a jela za ní. Když jsem tam přišla, viděla jsem, jak je napnutá, co budu říkat. Jenže já nevěděla, co říct, tak jsem mlčela. Po chvíli se tedy zeptala, co říkám na to, co jsem v její ložnici viděla. Na rovinu jsem odpověděla, že mě to překvapilo, protože jsem to nečekala, a pak jsem, ani nevím proč, jí tu panenku a všechnu výbavu pochválila. Ji to evidentně hodně potěšilo a svěřila se mi, že si tím řeší ten smutek, že moc touží po dítěti a strašně si vyčítá, že se tenkrát nechala přemluvit k interrupci. A tu prázdnotu řeší tím, že se stará o tu panenku, je to pro ni prý něco jako záchytný bod. Když jede z práce domů, ví, že se nevrací do prázdného bytu, ale že na ni čeká její "miminko", kterému se pak až do večera věnuje. Přebaluje, koupe, krmí, převléká, mazlí se ním, zpívá mu. Prý dokonce uvažovala, že by si pořídila kočárek a jezdila na procházky, ale toho se bojí, že by ji lidi považovali za blázna.

Já jsem ji poslouchala a když budu upřímná, naprosto jsem ji chápala. Ale když o tom teď zpětně přemýšlím, napadá mě, jestli to třeba není počátek nějaké duševní poruchy. Jsem její sestra, mám ji ráda, záleží mi na ní, chci aby byla šťastná a spokojená. A zároveň se o ni bojím, nejsem odborník, nerozpoznám, kdy už by to s ní bylo vážné.

Co myslíte vy? Je to, co sestra dělá, jen takové neškodné řešení nějaké své frustrace, nebo se jedná o něco, co by měl řešit doktor nebo psycholog?

Anežka


10.10.2016   Rubrika: Čtenářské příběhy   |   Komentářů 24   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Dospělá sestra si hraje s panenkou

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-24
orinka
orinka - 10.10.2016 10:20

A ona už děti nemůže mít? Když tolik touží po miminku, pak má nejvyšší čas, nějakého muže kvůli otěhotnění najde. On by stačil i ten materiál ve stříkačce, jak to dělají lesby. Vypadá to hnusně, jak to po sobě čtu, ale účel světí prostředky. Je to strašně složité po právní stránce, ale pokud se takhle vysloveně trápí....anebo se ozvat v vdovci s dítětemsmajlik - 58 Každopádně se trápí a čas jí běží.

 
emchira
emchira - 10.10.2016 10:05

Měli jsme kdysi v sousedství takový manželský pár.Paní si v mládí "dala pomoct" a pak již děti neměli.Pořídili si loutku,kterou pojmenovali, měla veškerou výbavičku a péči,jakou si jen umíme představit.Chlapeček dokonce dostával korespondenci, když byl některý z manželů mimo domov.Též měli psa, který občas vytáhl chlapečka z kočárku.Nejhorší na tom bylo, že ten pes pak ve dvou případech povytáhl ze stojícího kočárku i opravdové dítě, jedno z nich byla moje dcera.Naštěstí se nic nestalo.Jinak se manželé až na tuto úchylku jevili normálně.

 
Almega
Almega - 10.10.2016 9:43

Je lepší se starat o panenku než o dítě,když to přestane bavit,dá se to někam do škatule...Někdy mají ženy zkreslené představy o dětech,a když je pak mají "naživo",hroutí se z toho.Já osobně ,kdybych byla zase mladá,neměla děti vůbec.Život je mnohem pohodlnější a jednodušší,když je člověk sám,může si dělat co se mu právě chce,nemusí se stále někomu podřizovat,má více peněz,atd.atp.Zde asi není duševní nemoc na obzoru,jen zklamané představy a coby-kdyby.Paní by si měla najít jiný koníček,přijít na jiné myšlenky,nelpět na něčem,co se již nedá změnit.Pak s jí také život změní,najde si někoho,a ještě všechny své sny stihne splnit!

 
PEGG
PEGG - 10.10.2016 8:26

Sestry mi je moc líto, to je bolest na celý život. Bohužel dala přednost bezcennému chlapovi před dítětem.
sallie - 10.10.2016 0:42 radí dobře

 
Pentlička
Pentlička - 10.10.2016 8:25

Asi by sestře dobrý psycholog mohl pomoci.

 
Linda
Linda - 10.10.2016 7:10

Sestra si evidentne kompenzuje ztratu ditete, pokud ji to pomaha prekonat smutek a osamelost tak proc ne (ucel sveti prostredky). Je dobre ze si uvedomuje, ze to neni spravne a dlouhodobe reseni.
Pri pristi navsteve sestry at v nemocnici nebo uz doma, bych ji rekla ,ze jsi si nechala vsechno projit hlavou, ze chapes co a proc dela, nicmene to neni dlouhodobe reseni situace. Jsi tady pro ni kdyby potrebovala jakoukoliv pomoc. A dale to vidim stejne jako sallie.

 
YXH
YXH - 10.10.2016 2:46

Plne souhlasim se sallie. Je videt, ze si sestra uvedomuje svoji situaci. Mela by se dostat mezi lidi, aby se do sebe neuzavrela. Psycholog by asi pomohl nejlip, tam mela uz asi davno jit.
Je ted bezne, ze maji zeny deti ve vyssim veku, tak neni nic ztraceno.

 
sallie
sallie - 10.10.2016 0:42

Dokud si sestra uvědomuje, že jednak to co dělá není úplně běžné a za druhé tím nikomu neškodí, tak si myslím, že to prostě je určitá osobní záliba. Ale myslím, že by potřebovala trošku "mezi lidi" - jednak zkusit najít partnera, nebo partu. A dobrého psychologa. A nějaký ventil pro své touhy, něco konkrétnějšího. I třeba jako dobrovolnice, ale co chodit o víkendech pomáhat do nějakého DD nebo co já vím oddílu, kroužku - prostě udělat něco pro konkrétní živé, dýchající děti?

Jinak vidím, že dlouholetá odbornice na Ameriku zase boduje - její znalosti o tom, jak rodiny mají panenku jako miminko potvrdit nemůžu, ale můžu potvrdit něco jiného - většina žen tu má děti po pětatřicítce úplně běžně a v pohodě, takže sestra nemá nic zmeškáno. smajlik - 64 Možná by se měla přestat pitvat v tom co bylo (k čemuž by se hodně hodil ten psycholog) a soustředit se na to co bude. Co se stalo, to už neodstojí, ale může ovlivnit celý zbytek svého života!!!!

 
dadka
dadka - 10.10.2016 0:26

Musí jí být strašně smutno a asi si neustále vyčítá, že šla na potrat. V tom věju mohla být ráda, že vůbec otěhotněla. Vůbec bych neposlouchala partnera, dítě bych si nechala. Co to je za chlapa, který dá přednost pracovnímu postupu před dítětem?
Sestra si tak jen kompenzuje touhui po dítěti, nevidím v tom nic strašného nebo nenormálního. Ale neměla by se uzavřít do sebe a měla by hledat partnera, třeba i muže s malým dítětem ve vlastní péči.
V Americe to bylo, nebo doposud je normální, že rodiny mají panenku jako miminko.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-24
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 80379.
    Archiv anket.