Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Mám ráda zimu. Zasněžená krajina, zasněžené město, mráz štípe do tváří a hlavně všude je čisto, bílo. Velice ráda bruslím, byť jít si zajezdit na náš městský plácek může připomínat adrealinový sport. To i ten politý asfalt v dávných dobách mého dětství byl rovnější a bezpečnější.

Jsem ochotná nechat se přemluvit na běžky, i když k nim si můžu rovnou objednat i sanitku. Jsem ochotná vypláznout poslední peníz za výlet na hory, jen ať si potomstvo užije. Dokonce ani rozmlácené auto a modřiny na celém těle po první vánici mi nezkazily nadšení ze zimy a těšení se na možná bílé Vánoce. Nakonec byla to moje vlastní blbost, vyjet do vánice a ještě navíc po vedlejší silnici. Ironií osudu by se možná dalo nazvat, že to bylo zrovna v době, kdy se 100 km ode mne sešli státníci z celého světa a řešili, jestli se nám matička země neohřívá moc rychle. A já stála po kolena ve sněhu a snažila se společně s polovinou dánského obyvatelstva sehnat odtahovku.

ALE. Ano, všechno má své ale. Po 3 měsících nekončících sněhových přeháněk doprovázených drobným větříkem, jehož rychlost se pravidelně pohybuje někde mezi vichřicí a uragánem, mám zimy definitivně dost! Když zrovna v lepším případě nesněží a v horším není několikacentimetrová námraza na všem včetně silnic, tak aspoň těsně za pluhem zaduje a to, co pluh právě pracné odhodil, se navaje zpátky na silnice.

Ano, na druhou stranu musím přírodě přiznat mnoho zásluh. Letos jsem se konečně naučila brzdit ruční brzdou. Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, že brzdit na ledě není zrovna nejlepší nápad. Už vím, co znamená a hlavně umí to dosud pro mě záhadné tlačítko se třemi ještě více záhadnými písmenky ESP – mimochodem vynálezci této hračičky bych se ráda osobně poklonila. Zlepšila jsem si fyzičku. Za celých 37 let jsem se nenaházela tolik s lopatou jako za poslední 3 měsíce a to jsem se ještě poměrně pravidelně střídala s drahou polovičkou.

Manžel je technický maniak a musí si vyzkoušet každou novinku. 17 let z něho a hlavně z účtu za jeho radůstky šílím. Za letošní zimy jsem se mu několikrát omluvila a denně blahořečím naše autíčko vybavené vším možným i nemožným. Ale i tento zázrak techniky začíná mít problémy. Když je v noci pouhých -6 stupňů, ráno škrábu metr čtvereční výhledu a zbytek rozmrzne. Když je přes noc -12, škrábu ve dvou vrstvách, prvních pár kilometrů mi sedačka v autě lehce přimrzá k pozadí a auto rozehřívá kde co. Když se mi na zahradu začnou stěhovat tučňáci a teploměr v autě ukazuje -16, můj technický zázrak odmítá nastartovat, a když ho přemluvím, motor je to jediné,co za této teploty funguje. Pokud se vůbec do auta dostanu, protože při dlouhodobé teplotě pod -10 zamrzá zámek, ač ošetřen vším dostupným proti námraze. Naštěstí funguje dálkové otevírání, ovšem k tomu je potřeba jiný zázrak minulého století, a to baterie. Nejlépe nevybitá.

Ale zpět, dostala jsem se do auta, pravda, jedno ráno jsem do něho lezla kufrem, ale účel světí prostředky. Takže jsem v autě, při troše štěstí i nastartuji a zjišťuji, co dneška zamrzlo. Palubní počítač, nebo jak se ten zázrak techniky jmenuje, už asi měsíc nefunguje, nebo lépe řečeno funguje, jak se mu to líbí. Dokonce mi jednou po natankování hlásil, že mám v nádrži benzín na neuvěřitelných 16 km. Ve skutečnosti jsem měla 740 km, ale to je v nějakých -15 stupních a v 6 ráno drobný přehmat.

Včera zamrzlo topení. Už vím, jak se cítí kuře doma v mrazáku. Dopoledne jsem strávila s horkým čajem, sedíc na topení. Na cestu domů jsem si vypůjčila zimní pracovní oblek od kolegyně a firemní rukavice. Dnes jsem se vybavila, na rolák jsem natáhla svetr, přes něj flaušovku a na ni péřovou vestu, pod džíny lyžařské termo prádlo, dvoje ponožky do kozaček a čepici s rukavicemi. Odhrabala jsem sníh kolem auta, co se dalo jsem seškrábala, pohyb je prý zdravý a vyrazila do práce. Po 10 kilometrech ve městě na kruháku auto vydalo zvuk připomínající menší výbuch a všechno topení se samo zapnulo. Zbývajících 30 km jsem řešila, jak topení vypnout a zároveň co nejefektivněji provést striptýz. Jo a mimochodem při tom pršelo (jak sakra může při -5 stupních pršet), po dopadu na jakýkoliv povrch si příroda vzpomněla na fyzikální zákony a voda okamžitě měnila skupenství.

Ať žije zima!