Jak jsem skončila v Dánsku. Díl první.
Manžel si mne koupil. Alespoň on to tvrdí a já mu to vymlouvat nebudu.
Ve skutečnosti jsem kdysi kdesi, fakt si nepamatuji, kdy a kde se mi ty noviny připletly do cesty, potkala tenkrát populární Annonci - noviny s inzeráty a dalo se v nich koupit/prodat /vyměnit všechno za všechno. Ani nevím, jestli ještě existují. A zrovna v tomto čísle bylo zkušebně možno podat inzerát do zahraničí, navíc do tří zemí za cenu jedné. No, nezkus to. To bylo někdy zjara 1992.
Vždycky jsem toužila po Anglii, ale sama jsem uznala, že jaksi po čtyřech letech studia angličtiny na průmyslovce jsem sice schopna namíchat beton a možná bych i něco postavila, ale nekoupila bych si ani zmrzlinu. A domluvit se s Angličanem by byla černá můra pro něho i pro mne. Takže jsem Anglii vzdala a zaměřila se na druhý sen, Skandinávii, naivně se domnívajíc, že když angličtina není jejich mateřština, budou na tom se znalostmi stejně. Chybička se vloudila, ale kdo mohl tenkrát tušit, že Skandinávie má angličtinu na stejné úrovni jako mateřštinu a do dětí ji rvou horem dolem už od 3. - 4. třídy.
Tak jsem poslala inzerát do Švédska, Norska a do třetice do Dánska. Ne že by mne Dánsko lákalo, ale když to bylo 3 za 1, tak jsem holt tu třetí zemi někde vyštrachat musela. Nadchnout se myšlenkou a sepsat inzerát bylo dílem pár dní, ale i když jsem byla dost praštěná, odhodlat se k samotnému odeslání inzerátu mi trvalo několik měsíců a to už bylo skoro léto.
Prvních pár týdnů, měsíců se nic nedělo a pak koncem léta/začátkem podzimu to vypuklo. Začaly chodit dopisy a fotky. Pomocí několika slovníků jsme s kamarádkou luštily a překládaly a překládaly. Nakonec jsme společnými silami sesmolily univerzální odpověď, švagrová mě vyfotila v různých pozicích od posezení na sedačce se skleničkou vína až po skotačení na bruslích a rozeslala jsem to tzv. užšímu výběru.
Vytvoření užšího výběru byla nutnost, protože z celkem možná stovky dopisů nejméně 80% byla směsice lidí, kteří byli už podle prvního dopisu suchaři bez špetky smyslu pro humor, jiní hledali pouze zpestření života v podobě sexu, další byly zkrachovalé existence a já, ač mladá, blbá a plná ideálů, jsem odmítala mít s nimi cokoliv do činění (stačilo, že všichni měli moji adresu). Naštěstí ne všichni z užšího výběru odepsali zpět a o těch, co odepsali, jsem se z každého dalšího dopisu dozvídala více a více a nakonec oni o mně taky.
Problém byl, že dopisy nepřišly najednou. Netuším, jestli ten inzerát tenkrát vycházel postupně v různých novinách, nebo několikrát za sebou, ale nové dopisy chodily pořád, snad až do jara dalšího roku, a do toho přicházely odpovědi od užšího výběru. Navíc někdo psal román každý týden a jiný poslal pohled jednou za měsíc. A všichni čekali odpověd. To mě na tom fascinovalo nejvíc – já odpověd na dopis dostala třeba až za měsíc, ale všichni očekávali, že já odpovím zrovna na jejich dopis teď hned, včera bylo pozdě, a taky to ve svých dopisech dávali dost najevo.
Nakonec zbylo pár vyvolených, s kterými jsem si dopisovala nejdéle. Jedním z nich byl Nor z Osla, jeho jménem si už nejsem tak jistá, ale myslím, že se jmenoval Olaf. Byl o hodně starší než já (mně bylo 20 a jemu kolem 35), rozvedený se dvěma dětmi ve vlastní péči, ale psal humorně. Perspektivní to nebylo, ale zajímavé určitě ano. A stejně nejzajímavější na něm byla fotka, kterou mi poslal v prvním dopise – byl vyfocen u schodiště ve svém domě a objímal se s vycpaným, minimálně o metr vyšším ledním medvědem (inu, jiná země, jiný mrav). Pak Lars, to byl Dán pracující na ropné plošině někde v Severním moři. On si představoval vztah tak, že když bude vrtat ropu, já budu v Praze, a když bude mít volno, bude se kochat se mnou v Dánsku. Zajímavý koncept, ale sorry, nic pro mne.
Dalším vyvolenym byl Švéd Jonas. Ten byl lehce poznamený depkou, ale zajímavý člověk. Bydlel v Luleaa – když se mrknete na mapu, kde že to vlastně je, tak se té depce člověk už ani nediví. Já mít světlo 3 měsíce v roce a v létě 10 stupňů, budu taky zdeptaná životem. Velice litoval, že nevlastní auto, protože na letadlo do Prahy neměl finance, ale velice rád by mě navštívil příští léto na motorce. A jelikož je velice prostorná, mohla bych s ním rovnou odjet a společně bychom si zpestřili těch 8 - 9 měsíců tmy. Kdyby tuhle informaci napsal hned do prvního dopisu, tak se v životě nemohl dostat do užšího výběru. Ale křivdila bych mu, angličtinu měl stejně kostrbatou jako já a dobře se s ním kecalo, psala jsem si s ním nejdéle, vlastně až skoro do mého odjezdu do Dánska.
A mezitím, v prosinci, přesně na moje 20. narozeniny, přišel nový dopis, tentokrát od námořníka z Dánska....
Pokračování příště
Linda v Dánsku:
- Zima v Dánsku
- Linda a myšlenky na návrat
- Lindino kulinářské dobrodružství
- Jak se učí děti v Dánsku. Základní škola.
- Výběr střední školy aneb Mission impossible
- Dánská školka podruhé
- V dánské školce rozhodují děti
- Klasická dánská kuchyně - celozrnný chléb = rugbrød
- Svátky klidu a míru…. pěkně děkuji, nikdy více.
- Dánská štědrovečerní večeře
- Julefrokost - dánský vánoční oběd
- Dánské Vánoce
- Lindino vánoční cukroví
- Dánsko a náboženská výchova
- Počítání aneb názorná ukázka dánské logiky
- Dej pitomci úřad a on vymyslí razítko. Nejen u nás.
- To není jazyk, to je hrdelní choroba…
- Dánština aneb Ta zatracená hatmatilka
- Linda v Dánsku - Svatba
- Za manžela mám Vikinga, který si mne koupil
9.11.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 30 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jak jsem skončila v Dánsku. Díl první.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.námořníka
Super čtení, škoda, že skončilo v nejlepším
A jak tě vůbec napadlo podávat si seznamovací inzerát do ciziny? To bylo jen pominutí smyslů, když jsi viděla tu nabídku 3 za cenu 1 nebo jsi chtěla do ciziny programově? A co na to říkala rodina?
Už se těším,jak to bude dál...doufám,že hned zítra....
Linda: ano, s formátem A4 se potýkám neustále
Jak jsi se učila jazyk? Jsi vyloženě samouk, šlo to postupně samo nebo to byla bariéra? Každopádně tě obdivuji.
monyk: Jonas bydlel ve Svédsku v nejsevernejsím cípu zálivu mezi Svédskem a Finskem .... skutecne se domnívás, ze by moje pozadí ty najeké 3,5 tisíce km prezilo???? Motorku jsem zavrhla, ale pravda koukala jsem se tenkrát po letadlech a autobusech.....
Sofffie: Majucha: no jo, kdyz já jsem desne ukecaná a "nesmím" napsat víc jak A4 na jeden clánek
Není to kurník nějaký krátký?!
Linda: Skvele napsane. Ovsem nechapu, jak jsi mohla odolat tak skvele Jonasove nabidce, odfrcet na motorce a 8 v mesicu v roce si jen tak skotacit ve tme . Clanek by se pak mohl jmenovat ¨Jak jsem skotacila v Dansku ¨
Pěkně psané, ale je to zrada skončit v nejnapínavějším!
super, taky už se moc těším na další díl
Už se těším na pokračování!
Bylo mi záhadou, co může člověka zavát až do Dánska nebo kamkoli jinam mimo rodnou vlast. Zajímavé, že jsi se do Dánska dostala právě na základě inzerátu, na by to každý odvahu neměl.
A to jsem Merylce poslala takovou nádhernou mapku, kde ze Jonas bydlel ... asi skoncila nekde v propadlisti internetu
paráda, těším se na pokračování
Linda: Jsem zvědavá na pokračování.
Jestlipak jsi někdy kontaktovala redakci Annonce, že díky jejich úžasné nabídce 3 za cenu 1 jsi se provdala.