Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Vždycky jsem si myslela, že mají moji rodiče bezvadný vztah. Usoudila jsem tak ze svého dětství, protože se nikdy spolu před námi dětmi nehádali. Vlastně si nepamatuju jedinou prudkou výměnu názorů. Vždycky spolu všechno v klidu probrali a co bylo důležité, zachovávali si chladnou hlavu. Teď to vidím jinak.

Mám už také svůj pevný vztah s manželem a k rodičům chodím nepravidelně. Jsem dospělá, nevidám se s nimi každý den a s tím odstupem vidím, že to mezi nimi není tak idilické. Můj táta je totiž strašný despota a mamka se mu ve všem podřídí. Proto nedocházelo k žádným výměnám názorů, protože táta neměl v mámě nikdy protivníka. Vždycky s ním souhlasila.

Tohle "prokouknutí" do partnerství mých rodičů mě ničí, na mámě teď vidím, že ji tátovo despotické chování v poslední době vadí. Mladší brácha se nedávno totiž také odstěhoval, a tak jsou spolu ti dva sami. Táta s mámou jedná jako s nesvéprávnou, neuznává ji v ničem. Neuznává její práci, její kuchařské umění, prostě nic.

A to mě trápí. Vím, že to jsou dva dospělí lidé a že mají oba právo volby, jestli spolu zůstat nebo ne, ale mamka je podle mě příliš zranitelná a po tolika letech s despotickým tátou už otupělá, než aby se snažila být šťastná.

Nevíte, jak jí mohu pomoci, aby se buďto ze vztahu vymanila (ovšem jako dcera nechci rozvract jejich manželství), nebo prostě jak zařídit, aby byla šťastná?