Pohlaví dítěte? To je jen drobný, bezvýznamný detail.
V souvislosti se záměnou dvou holčiček v třebíčské porodnici jsem si vzpomněla na dobu, kdy se mi narodila druhá dcera. Bylo to v roce 1986, a i tehdy se sestřička tak trochu „sekla“. Důsledky jejího omylu však nebyly tak fatální jako v třebíčském případu. U nás to odskákal pouze můj manžel...
Doma jsme už měli tříletou dcerku, když jsem se do porodnice chystala. Tenkrát nebyl otec u porodu žádoucí, navíc byl leden, chřipková epidemie, a tudíž zákaz návštěv v nemocnicích.
Jakého pohlaví bude naše druhé dítě, jsme do poslední chvíle nevěděli. Na ultrazvuku se miminko schválně natáčelo tak, aby nebylo nic poznat. A tak to mělo zůstat až do konečného okamžiku jako překvapení. Ve dvě v noci jsem porod zdárně zakončila: „Máte holčičku, jak se bude jmenovat?“ Úleva, štěstí, únava... Každá maminka to zná.
Zatímco jsem úpěla na porodním sále, manžel byl doma s naší starší dcerkou. K ránu zavolal do porodnice, aby zjistil, jak se věci mají. Sestřička mu do telefonu sdělila skvělou zprávu: „Máte syna, gratuluji!“ Váhy a míry uvedla dobře, spletla se „pouze“ v tom poměrně důležitém – v pohlaví dítěte.
Pro každého muže (nebo téměř každého) je narození syna něčím takřka posvátným. Tím spíš, když už doma holčičku má. Nejinak tomu bylo i u mého manžela. Zachvátil ho pocit neskutečné pýchy a hrdosti a objem jeho ramen se zdvojnásobil. Nedbaje na velmi časnou hodinu se rozhodl, že musí celému světu dát na vědomí tu úžasnou zprávu.
Vytáčel jedno číslo za druhým, budil příbuzné, známé, kamarády... Všem hrdě oznamoval, že má syna. Pokaždé si vyslechl uznalé „poplácání po ramenou“ a to, jaký je borec. Po celý den se hrdý tatínek opájel představami, co všechno bude jednou s naším Tomáškem podnikat, když ho z radostného rozjímání vyrušil zvonek. Za dveřmi stála sousedka a gratulovala manželovi k narozené holčičce. Prý byla zvědavá, (věděla, kdy jsem odjela do porodnice) a zavolala tam.
Manžel její gratulaci přijal, ale maličko ji poopravil: „Ale to vám řekli špatně. My máme chlapečka.“
Když zavřel dveře, přepadla ho náhlá nejistota. „Co když to řekli špatně mně?“ Chvíli váhal a pak třesoucí se rukou vytočil telefonní číslo do nemocnice. Dozvěděl se „krutou“ pravdu. „Nene, pane Machálku, nemáte chlapečka, skutečně je to děvčátko.“
Nevím, co všechno v tu chvíli prožíval. Nikdy mi nedal ani náznakem najevo, že by byl z druhé dcerky zklamaný. Miloval ji celým svým srdcem. Ale v tu chvíli mu do smíchu asi nebylo. On už vlastně měl syna! Celý den se s tou skutečností mazlil, těšil, radoval se. A o toho chlapečka přišel, ztratil jej. Na náladě mu rozhodně nepřidalo ani to, že musel znovu zavolat všem, komu volal ráno, a uvést novinku na pravou míru. Ten omyl byl pro všechny zdrojem opravdového veselí a manžel se skřípěním zubů poslouchal vtipné hlášky o „křivochcalkách", o tom, že asi přebral, že do třetice se mu ten kluk už možná povede...
Stejně jako v případě zaměněných holčiček v Třebíči i nám tehdy sdělili, že k omylu se záměnou pohlaví dítěte dochází skutečně ojediněle... Ale kdo ví? Třeba se něco podobného stalo i někomu jinému.
Na fotografii vidíte roční Ivanku. Nebo že by to byl Tomášek? :o)))
11.10.2007 Rubrika: | Komentářů 34 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pohlaví dítěte? To je jen drobný, bezvýznamný detail.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Ťapina: Však stačí, když ukážou ty čínský masakry, kde holka okamžitě po porodu s ní pryč...a teď musí podporovat mladé rodiny, aby rodili holky, jelikož a protože za pár let nebudou mít čínští chlapci kde hledat partnerky...leda že by přijeli pak k nám, když se teď rodí převážně holčičky...
Ono to s tím "cennějším" synem skutečně dřív něco mělo do sebe, protože tradiční model byl ten, že syn si přivedl domů ženu a převzal domácnost po rodičích, zatímco dcera se vdala a odstěhovala ke svému muži, kolikrát i daleko, takže se s rodiči při tehdejší dopravní dostupnosti viděla ještě párkrát za život, pokud vůbec.
Sheeni:
elephant: To je prostě těch chlapů mindrák. Zdraví je vždycky na první místě!! Říkal, že chce holčičku, co bude tak krásná jako já...chudák dítě
Sheeni: můj skoro švagr se zas nadšeně věnuje kulturistice, tak si ségra taky myslela, že bude chtít kluka, ale on od začátku těhotenství mluvil o tom, jak by chtěl tu holčičku, pak se v průběhu těhu dověděli,že je to kluk, tak se nejdřív zhádali o jméno (měli vybraný je jméno pro holku) a pak jim došlo, že je to šumák, že je to kluk, hlavně když je zdravej. a teď (malýmu je 14 dní) jsou z něj úplně hotový, jak je krááááááááááááááásnej
Nikola1: Taky mi to přijde na hlavu postavené, že u kluka všichni vykřikují nadšením... Můj přítel je fotbalista, tak jsem si říkala, že bude chtít určitě kluka-fotbalistu...a on pořád mluví o holčičce. Je to tedy ještě hudba budoucnosti, ale docela mě překvapil..
Nikola1: to není o tom, že by byl syn cennější, to je ten atavismus v nás. Syn - zachování jména a rodu a dcera- postará se na stáří (obojí je stejně naivní představa, ale ....). Známá zase byla tak zklaman druhým synem, že v porodnici oznámila po porodu, že ho nechce a nebude se o něj starat, dlouho ji všichni přemlouvali, manžel jí ho po nocích přikládal, protože odmítala v noci vstávat. Ale srovnalo se to
Mojej dcére do prepúšťacej spravy napísali pohlavie mužské.
Nikola1: no vidíš, a třeba moje ségra s přítelem oba strašně chtěli holčičku a narodil se kluk
Tak to je teda gól. Pořád jsem nepochopila, proč se syn považuje za něco cennějšího než dcera. No byla to ťafka mužskému šovinismu. Na druhou stranu chápu, že mnoho rodičů chce páreček, takže když má holčičku doma, tak si přejí i chlapečka. Tuhle mi kamarádka, která dělá u advokáta jako koncipientka a studuje říkala, že mají pošahanou klientku, která tvrdí, že její macecha vlastně nebyla právoplatnou manželkou jejího otce, protože mu neporodila syna. Kámoška ji musela taktně vysvětlit, že právně se manželství zakládá na jiných skutečnostech než na porození syna. Je fakt, že mě mírně rozdráždí, když okolí po ultrazvuku říká: naštěstí je to kluk. Fuj.
jezismarja
Babička včera říkala, že měla štěstí v tom, že její nejmladší dítko-má teta-měla už při narození děsnou hřívu, takže si ji mezi všemi těmi plešounky lehce poznala
chudák manžel
Tak to mně mamka vyprávěla, že ji jednou místo mne přivezli na kojení kluka.
Ale označená jsem byla dobře. Jen sestřička se trochu přehmátla.
To se stalo tchánům, jen se skutečně narodil druhý kluk a tchánovi řekli, že je to holka a protože neměli ani pořádně vybrané jméno a tchán se po telefonu nezeptal jak se jmenuje, tak se ptal až při první návštěvě. Tchýně stála s dalšíma maminkama v prvním patře u okna a tchán s rodiči a dalšími šťastnými otci dole na dvoře (bylo to v Brně na Obilňáku) a hulákal jak se vlastně jmenuje, po odpovědi Tomášek, si s rodiči mysleli, že je tchýně vyčerpaná z porodu a nějaká zmatená. Že má skutečně syna zjistil až 8 den, kdy si je přebíral z porodnice.