Nesnáším syna svého přítele
Jsem si vědoma, že už podle nadpisu mě hodně z vás odsoudí, ale přesto to risknu a poprosím vás o radu, jak se v mé situaci chovat. Asi selhávám na celé čáře. Jde o to, že mám velký problém v komunikaci se synem mého přítele.
S partnerem jsme spolu tři roky, bydlíme v jeho bytě. Oba jsme rozvedení. Poznali jsme se až po rozvodu. Já mám dvě děti, které už jsou samostatné a žijí samy, přítel má šestnáctiletého syna, který k němu jezdí každý druhý víkend a někdy i v týdnu. Mají to z bývalou ženou tak domluvené, že záleží na synovi a když on bude chtít být s tátou, tak to jenom oznámí a na pár dní k němu přijede. V podstatě se mi tenhle model líbí, je to rozhodně lepší, než nějaké naschvály.
Problém je v tom, že ty naschvály ale zažívám já od jejich syna. Znám ho od jeho třinácti let, tedy od doby, kdy u něj propukla puberta a není to mezi námi dobré. On mě vůbec nebere a nerespektuje, odsekává, klackuje, očekává, že ho budu obskakovat, uklízet po něm. Jeho otec mu nic neřekne, spolu mají skvělý vztah a on má pocit, že by ho nějakým sekýrováním mohl narušit.
V posledním asi půl roce si syn zvykl jezdit k nám a být u nás často i přes týden. Například přijede na určený víkend a rozhodne se, že si to protáhne až do středy. Oznámí to oběma rodičům a je oni to bez problémů akceptují. Jenže v pracovních dnech je partner až do večera v práci, já dělám do čtyř, tak odpoledne a podvečer už bývám doma, stejně tak synek, který mě zcela cíleně vytáčí.
Dělá nepořádek, přijde ze školy, všechno ze sebe shodí, nechá to válet, kde mu to odpadne od ruky, vyndá si nějaké jídlo z ledničky, nic neuklidí zpátky, jako třeba máslo, sýr, šunku, nechá drobky, talířek, papíry v obýváku na stole a jde do svého pokoje pařit na počítači. Nic jiného nedělá, než že sedí u té bedny a hraje nějaké střílečky. Když přijdu z práce, první co vidím, je ten jeho binec, řeknu mu, aby si to šel po sobě uklidit a on mě úplně ignoruje. Opravdu úplně, jako bych byla vzduch, ani se neotočí, nepozdraví, nereaguje. Natož aby se zvednul a šel to uklidit.
Mně to vadí, takže se skřípějícími zuby po něm jeho binec uklidím, ale strašně mě to ponižuje. Párkrát jsem to nechala, jak to bylo, dokud partner nepřišel z práce, aby viděl, co jeho syn dokáže, ale on na to nějak zvlášť nezareagoval. Místo, aby ho poslal to uklidit, posbíral to sám a ještě mi dal najevo, že toho nadělám, že to snad není takový problém. Vůbec nechápe ten princip celé věci.
Mám pocit, že synek je u táty rád právě z tohohle důvodu. Může si u něj dělat co chce a nikdo po něm nic nechce. Mně má na háku, se mnou absolutně nekomunikuje, jenom když není zbytí, s mámou to má asi jinak, ta ho do latě určitě srovnává.
Nevím, co dál. Přítele mám ráda, když u nás není jeho syn, je všechno v pořádku, ale tím, že kluk je u nás hodně často a chová se, jak se chová, začíná to na mě být už nějak moc. A když vidím přístup jeho otce, tak si říkám, jestli mám tohle vůbec zapotřebí a jestli by mi nebylo samotné líp.
Vy, které máte třeba také občas na starost děti svých partnerů, prosím, poraďte mi, jak na mladého a zároveň i jak na jeho otce? Je vůbec možné, aby mě kluk v pubertě začal respektovat?
25.10.2016 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 35 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nesnáším syna svého přítele
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Sice partnera s ditetem nevlastnim ,ale byt na tvem miste tak je ignoruji oba dva. Je to tvoje dite? Neni. Je to tvoje povinnost ho vychovat? Neni. Tak se jim do toho neplet.
Prijdu domu, postaram se sama o sebe a na vic kaslu, nevidim neslysim. Pokud kluk bude neco chtit at si o to rekne, nerekne si tak to nema. Stejne tak bych mu neplnila lednicku ci neprala jeho veci. Chce ciste ponozky at si rekne a nebo zapne pracku sam. Holt holka nesmis byt opatrovatelsky typ. Je doma bordel, no a co vsak on se svet nezbori. A nakonec kdyz ty nenaplnis lednicku tak kluk nebude mit cim bordelit . A pokud nedokazes zavrit oci tak jak jsem pochopila,kluk ohlasi navstevu minimalne den predem tak ty si udelej plan mimo domov - kino/ fitnes/ kadernika, navstevu kamosky atd a doraz domu spolecne s pritelem a nebo pozdeji. Svetr se nezbori pokud oznamis den predem ze nebudes doma a at si chlapy neco uvari / nakoupi k veceri sami .
A ano poleze ti to krkem, ale uprimne klukovi je 16, za 2-3 roky je v cudu a navic pokud nebude mit servis a nebude te mit cim vytacet tak ho treba prestane bavit navstevovat tatika tak casto
Zkusila bych s přítelem promluvit. Pokud nebude ochoten kluka srovnat do latě, našla bych si samostatné bydlení. Vždyť se nemusíš s přítelem rozcházet, klidně si můžete spolu užívat, ale pak každý do svého, ať si klackovitost a nepořádek svého syna řeší sám. Ty to opravdu zapotřebí nemáš.
Chybu dělá otec, on by mu měl vynadat a říci mu ukliď si to po sobě, já bych mu dala na vybranou, buďto já nebo syn, měl by si synáčka srovnat , pokud Tě opravdu miluje nedojde k tomu aby se raději s Tebou rozešel ale srovná syna .
Tak to bych netolerovala. V první řadě si musíš promluvit s partnerem. Pokud kluk vidí, že otec na jeho chování nic neřekne, bude si dovolovat stále víc. Promluv si s partnerem, řekni mu, jak by sis chování jeho syna představovala a ať si s ním promluví i on. Nejsi služka ani uklízečka, kluk je dost velký na to, aby to pochopil a choval se k tobě jinak.
V případě, že by se chování obou nezměnilo, uvažovala bych o rozchodu.
chyba je v první řadě v tom otci