Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Každé dítě je jiné, první dceru jsem uspávala a byl to horor ji to potom odnaučit, plakala, chodila jsem za ní ale už jsem ji nevzala z postýlky na ruky - bylo jí skoro 13 měsíců, trvalo to asi týden, pak přestala plakat, chvíli si hrála a usnula sama. Druhou dceru jsem jen položila, pohladila a šla jsem pryč. Se synem to samé. Jak byli dětičky větší, tak jsem četla pohádky, pomazlila se, a odešla. Všechny maminky varuju před uspáváním, je pak nepříjemné to odnaučovat.

přesně jak píšeš, každé dítě je jiné, první (dceru) jsem uspávala do 2,5roku, potom si prostě zvykla, pohádka, pusinka, pohádka v kazeťáku na usnutí-pravda tohle jí zůstalo do dnes i když pohádky vyměnila za knihu či hudbu, ale žádné následky nenese, syn byl jiný, do 3měsíců nespal pak stačilo nakrmit, uložit -pohoda, ale pravda do dnes chodí občas v noci a potřebuje vědět že v bytě není sám a to už je fakt velký a ten nejmenší? jsou mu 3, uspávám,nemám s tím žádné potíže, ani manžel, nakonec on byl ten,který dítě naučil spát s námi v posteli a rozhodně nemáme strach, že bychom měli dítě v posteli dalších 10let, jak se přestane kojit určitě bez potíží začne spávat sám a ve své postýlce, všechno chce svůj čas - každé dítě potřebuje svůj čas na vše

Uspávat. Proč ne? Od určitého věku (1-2 roky) až začne chápat jsem pak četla pohádku, pusinku a už se spí... pochopili to oba...
Ještě si pak mohli v posteli hrát ale nevylejzat... Nechávala jsem svítit na chodbě. Chce to trochu trpělivosti a hlavně důslednost.

Tak já si myslím,že v půl roce bych ho určitě za ruku držela,potřebuje cítit bezpečí a že tam není samo,takže určitě ANO!!
Dělala bych jak to vyhovuje miminku,ono ho to časem přejde samoVěř mi,mám 2 a někdy i (ted jedno již ve školkovém věku) potřebují cítit že tam nejsou sami....
Hodně štěstí

Ono to je různé, každé dítko je jiné.....druhorozenou jsem jedině uspala u jinak nebyla šance....a to dokonce i v jejích 2 letech.....
U nejmladší jak co zabírá, ale většinou usne u nás v obýváku,a pak teprve ji můžeme přenést do postele, třetí jedině zase v náručí...
A že by si na to holky zvykly?? Hmm, ani ne....
Dělěj to co cítíš sama, že je správné......

Linda - tak to by mě spolehlivě usmrtilo. Stačilo, že se syn budil tak 15x za noc a trvalo to do 1roku, pak to naštěští nějak samo odeznělo. Ale já zhubla za tu dobu 15kg, takže jsem vypadal jak chodící mrtvola a nemohla jsem spát ani když jsem mohla.

kareta: Sofffie: vydrzela jsem to do tý první trídy, pak jsem dala manzelovi ultimatum - bud bude víc doma a nebo bude mít zivelný pohromy na krku, protoze já budu v blázinci ... vyresil to chlapským rozumem a sehnal pronájem 4+1, takze holky mely kazdá vlastní pokoj a spaly jak chtely . Proc myslíte, ze jsem se nikdy nepustila do tretího drobecka???

Verera: Jasně, to chápu, já to myslela tak, že když ten špunt chce, aby u něj maminka byla, dokud neusne, tak proč by ne. Naše starší dcerka se dlouho bála tmy, tak jsem u ní byla, dokud neusnula. Měly jsme zavedený režim: koupání, pomazlení v pelíšku, pohádka, pak jsem si vzala knížku, sedla jsem si do křesla vedle její postýlky a četla jsem si, dokud nezačala chrupat. Věděla, že jakmile bude v postýlce blbnout, půjdu pryč. Během 20 minut spala jako dudek. Malá byla spokojená a já taky, byla to jediná chvilka během dne, kdy mne nikdo nerušil u čtení. Když se narodila druhá beruška, děláme to zase stejně.

Linda: to jsem měla se starším synem- 8x za noc vzhůru, budíček kolem 5 ráno, dcera o 21m později zas usínala v noci- strašné! 5 roků jsme nespali! v kuse!! Některé děti to tak mají. Jeden čas se dokonce budil ve 4 ráno (asi měsíc)úplně vyspalý, myslela jsem, že mne to zabije

Linda: kristepane, Lindo, nenasaháš si takhle náhodou nad hlavou svatozář? To, čím sis prošla, nazývám nefalšovaným očistcem. Jsi fakt dobrá, žes to zvládla ve zdraví.

Myslím, že půlroční miminko je ještě celkem malé a já bych ho osobně uspávala jak mu to vyhovuje , myslím, že možná potřebuje jen pocit bezpečí a vidí ho v mamince .

Syn do let 2 usínal výhradně u prsa a pak najednou začal usínat sám a usíná celkem rychle. Dočteme pohádku, jde se vyčůrat a spát .
Dcera se uspává taky u prsa. budou jí 2, ale občas už usne i sama. Ono se to brzo zloní nejspíš taky

V tom neporadím, s uspáváním jsem absolutne zklamala. Starsí dcera spánek k zivotu nepotrebovala, at jsem delala co chtela - zpívala, cetla, drzela za ruku, povídala, byla zticha, zhasla nebo naopak nechala rozsvíceno nespala. Kdyz zacala lézt tak nejdríve vyházela vsechno z postýlky, pak stáhla povlecení a vyházela z postýlky, vyhodila polstár i perinku, nakonec se svlékla a sundala plínu a kdyz se jí podarilo pocurat matraci tak zacala brecet. To zvládla mezi 9 (kdy jsem jí ulozila) do 12 (kdy zhruba usnula) tak 3-4x. Kazdý vecer. Vstávala okolo 5,30 ráno. A celý den oka nezamhourila. Vydrzelo jí to do nejakých 3 let kdyz jsme jí nastehovali mladsí ségru do pokojícku. Ta usnula hned jak se reklo dobrou noc, starsí vydrzela tak pul hodinku být v klidu a pak po mladsí zacala házet plysáky az jí vzbudila. takze jsem celý vecer na strídacku chodila uspávat a likvidovat skody a oblékat pyzamo a hlavne starsí jsem nekolikrát za vecer nacapala vsude mozne jenom ne v posteli. Kdyz konecne nekdy mezi 11-12 usnula mela mladsí tu nejhorsí únavu odspanou a nemohla znovu dalsí 2 hodiny zabrat. A kdyz konecne nekdy mezi 1-2 v noci usnula tak se starsí kolem 5.30 vzbouzela. Vydrzelo jim to nez sla starsí do skoly.

Kulich: Je rozdíl mezi uspáváním typu- půl hodiny před usnutím povídáním pohádka, písnička, pohlazení a maminka může odejít když potřebuje a uspáváním, kdy dítě vyžaduje přítomnost dlouhou , jinak se rozeřve , takže maminka klimbá u postýlky a nemůže se hnout.

To první je příjemné a žádoucí, to druhé určitě ne.

Se svými dětmi si žádné zvláštní problémy s usínáním nepamatuju. Kdy byli úplně maličtí, zazpívala jsem jim písničku, pohladila a pokud měli dudlík, nic jiného nechtěli, takže uspávání spočívalo několika příchodech a podání ztraceného dudlíku.

Když byli starší, tak od 1 roku, četli jsme pohádky, pak se zhaslo a usnuli.

Když už odejdeš, tak by neměl mít pláč dítěte pro ně nijak zvlášť příznivý výsledek. Nenechat ho dlouho brečet, ale jen přijít, aby vědělo, že tam jsi, pohladit a zase pryč, většinou brzo pochopí, že to za ten křik nestojí.

Zase ale se dá asi i normálně odnaučit spaní s rodiči. Aspoň dceru jsem v noci po kojení pravidelně zapomínala u nás v posteli až do rána, prostě jsme usnuly spolu. Když jsem ji přestala kojit, nebudila se a nechtěla k nám. Záleží to ale asi hodně na dítěti, každý je jiný.

Ach jo, na tohle mám neradostné vzpomínky - naučila jsem si syna "na ručičku" a po půl roce buzení po 20 minutách (rostly zuby a ruku velice hlasitě vyžadoval) jsem se z toho fyzicky i psychicky sesypala tak, že zdravotní následky nesu dodnes... Syn byl a je moje oka zřítelnice, je vymodlený a dýchala bych za něj, ale dnes už vím, že bych ho prostě pár nocí nechala vyřvat. Spánek matka potřebuje ze všeho nejvíc... Tohle je složitá otázka, každé dítě je jiné a matka taky. Držím palce.

Starší dceru jsem dala do postýlky, později do postele a usínala sama. Mladší se dožadovala mé přítomnosti, z postele vyběhla za námi třeba 3x, ale později si zvykla usínat sama s plyšákem.
Mám krásné vzpomínky na dětství, kdy si maminka ke mě večer lehla a přitulila se. Po celodenním shonu to byla sladká tečka. A to jsem už nebyla žádné mrně, když si to pamatuju. Proč to nedopřát i svým dětem?