Je líný a svádí to na únavový syndrom

V posledních dvou letech mám pocit, že se mi život otočil naruby a docela se v tom plácám a nevím, jak z toho ven. Důvodem tohoto mého stavu je můj manžel, který je už tři roky doma a nedělá nic. A když říkám nic, tak myslím skutečně vůbec nic.
Mně je 52 let a manželovu 57. Jsme spolu už třicet let, vychovali jsme tři děti, které jsou už samostatné. Žijeme s mužem už jen sami dva. Před třemi roky dostal manžel v práci výpověď a od té doby to s ním jde z kopce. Ztráta zaměstnání ho citelně zasáhla, hlavně psychicky. Chápala jsem to a snažila se ho podpořit. Společně jsme hledali jinou práci, rozesílali životopisy. Občas ho pozvali někam na pohovor, ale nikdy ho nikam nepřijali. Z těchto nezdarů byl muž postupně čím dál víc nešťastný a začal se uzavírat sám do sebe.
Asi po roce tohohle marného snažení to vzdal a psychicky a fyzicky se sesunul na úplné dno. Začal být absolutně apatický ke všemu a ke všem. Celé dny začala vysedávat před televizí a počítačem, kde si jen tak brouzdal po netu nebo hrál hry. Strašně moc jsem se snažila mu pomoci, ale narážela jsem na hradbu nezájmu a laxnosti. Manžel dospěl do bodu, kdy si myslí, že už je k ničemu, že už nemá cenu se o nic snažit.
Jeho stav se postupně zhoršoval, až dospěl do stádia, kdy ho nezajímám já, děti ani vnoučata. Je pořád jakoby mimo sebe, tvrdí, že je unavený, že má asi únavový syndrom. I když je celé dny doma, nic neudělá. Nenakoupí, neuvaří, nepoklidí. Ráno vstane, udělá základní hygienu a rozvalí se na gauči. O víkendech nechce nikam chodit, na procházku, do kina, na večeři, nic. Pořád je jenom zavřený doma, kdy naposledy vytáhl paty ven, si ani nepamatuju. Radila jsem se o jeho stavu s psycholožkou a ta mi doporučila dostat ho někam na nějaké vyšetření. Ale s tím jsem u něj nepochodila, nikam nepůjde a už vůbec ne k nějakému cvokaři, jak se vyjádřil.
Já všechno táhnu sama, finančně i co se týká domácnosti. V práci jsem od devíti do půl páté, nakoupit, domů, poklidit (vždycky udělá přes doma binec, neodnese po sobě ani talíř do dřezu, když si ohřívá jídlo), uvařit, aby měl jídlo i na druhý den a další práce v domácnosti. Sice už jsme jenom dva, tak toho není tolik, ale ten základ jako vyprat apod. udělat musím. V práci to mám poměrně náročné, celou směnu se doslova nezastavím a ani doma nemám šanci si odpočinout. Hlavně mě psychicky drtí i on, jeho přítomnost, jeho věčně ublížený výraz, přijdu, leží na gauči nebo sedí u počítače, sotva zabručí na pozdrav. Téměř spolu nekomunikujeme, v podstatě mu sloužím jako servis, který zajišťuje, aby měl kde spát, mohl se obléknout do čistého a najedl se. Nic víc ho ode mne nezajímá.
Takhle to u nás je poslední přibližně dva roky a já už melu z posledního. Sama jsem teď v přechodu, mám návaly, často mě bolí hlava (migrény), zkrátka necítím se někdy zrovna nejlíp. A on mi ještě dodává. Připadám si jako stroj nebo tažná kobyla.
Kdyby byl aspoň ochotný zajít si k nějakému odborníkovi, abych viděla, že má snahu svůj stav nějak řešit. Ale o tom nechce ani slyšet, připadá mi, jakoby si v tom, v čem je, úplně liboval. Už mě napadají i ošklivé myšlenky, že mu řeknu, ať se sebou začne něco dělat, nebo se s ním rozvedu. Ale zatím jsem to neudělala, i když mě to zmáhá, říkám si, co když je opravdu nemocný? Měla bych výčitky, nechat ho na holičkách.
Nevím, co s tím mám dělat, jak ho přimět, aby se snažil vrátit se zpátky do normálního života. Nenapadá vás, jak na takhle zdecimovaného, nebo spíš totálně lenivého chlapa? Domluvy, rozhovory, nic nepomáhá. Buď mě vůbec neposlouchá, nebo to utne hned v začátku, případně řekne, že k žádnému doktorovi ho nikdy nedostanu.
21.1.2016 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 37 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je líný a svádí to na únavový syndrom
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.orinka: joj o, já to myslela spíš jako kamufláž na něj (hele tak já ti hned zavolám záchranku, když jsi úplně zhroucenej...), je pravda, že by si člověk musel do telefonu v podstatě vymýšlet, že jde o nějaký kolaps a to je nereálné...
No, každopádně bych mu asi nenakupovala ani nevařila a neuklízela po něm...rozhodně ne za tu cenu, že z toho budu vyřízená a on bude ležet na gauči...není špatný nápad zkusit zaangažovat děti a vyjednat s ním něco společnými silami...
.gif)
Vím že se to nemá, ale co mu poslat sms: Jsem v nemocnici, odvezli mě z práce, přines mi věci, nic tu nemám.
Pokud by ani toto s ním nehlo, pak už jedině

Vypada to jako poradne hluboka deprese.
.jpeg)
No ono komu by se nelíbilo, kdyby nemusel máknout a měl ještě veškerý servis? Myslím, že takhle se hroutí většinou muži, ženská si to nemůže dovolit. Buď má děti, které ji potřebují nebo chlapa na krku
To je buď deprese nebo totální rezignace. Ale i tak bych jej začala úkolovat. Zpočátku třeba nákupem. "Na stole jsou peníze a buď tak hodný a nakup něco k večeři, seznam tam máš." Nenakoupí? Smůla. Ty se pro jistotu najez cestou z práce. Nenutiš jej, aby se popasoval s realitou, tak proč by to dělal.
Možná jen zjistil, že je to takhle fajn. Kdo ví.
.gif)
deprese a psychiatr sice ano ....ale hlavně by mu pomohlo najít práci............můj chlap taky stával ráno u okna a mlel....všichni jdou do práce jen já trčím doma jako vůl , jsem k ničemu ......trvalo to měsíc kdy jsem denně na netu a telefony .....až jsme našli , začal u firmy 4tý rok a je spokojený.....

On vidí, že všechno zvládáš i bez něj. Takže souhlasím se zrušením veškerého servisu , ale navíc bys mu mohl a vysvětlit, že už meleš z posledního a opravdu potřebuješ jeho pomoc v tom a tom. A spoléháš na něj. Třeba se pak bude cítit aspoň trochu užitečný. Třeba i z počátku trochu přehnat poděkování a vděčnost, když pro tebe něco udělá. Třeba by se časem nechal i přesvědčit na nějaký výlet, protože " hrozně ráda chodíš do lesa, ale sama se bojíš, potřebuješ ho s sebou."
Na deprese to vyloženě nepomůže,ale aspoň nějaký začátek.
Nepotřebují třeba děti nějakou pomoc v oboru, ve kterém se on cítí silný - oprava domu, zahrada, technika....?
Jasna deprese. Musi zajit k psychiatrovi nebo nuz na krk a rozvod. Antidepresiva mu pomuzou a pak az bude mit keho zivot rad a smysl a praci, muze je vysadit. Neni to zadna ostuda. Nekdo ma bolavou nohu nekdo nedostatek serotoninu v mozku. Ac je mi 35, tak jak se dnes v praci chovaji k lidem 50+ je hnus.
Ženský mají pravdu, tohle vypadá na pořádnou depresi. To si bez odborníka neporadí. Ale zase na druhou stranu - když si dokáže připravené jídlo ohřát a sníst, ještě to není nejhorší. Ale chce to pomoc odborníka - to jednoznačně

Zacnete tim, ze mu ten dokonaly servis,o kterem pisete, prestanete poskytovat. Po narocnem dni mate pravo na odpocinek, ne ze budete poskakovat kolem lenocha. Ma hlad? Tak at si uvari, ma na to cely den. Hidne sil a zdaru, vy to dokazete.
.gif)
Svolat děti a všichni mu to říct na plný kule. Pokud ani pak nic dělat nebude, nastěhovat se na nějaký čas k dětem. A kdyby volal, nevrátit se, až si on sám pro Zdenu přijde. A začne se sebou něco dělat. První krok návštěva lékaře.
.gif)
a to je to co ho deptá , že táhneš všechno sama........
pomohlo by najít práci vím to podle mého muže jak na tom byl a to byl jen měsíc na pracáku a práci jsme mu vlastně našla přes net já..............když si neumí pomoct sám je to zlé, udělej pro něj co se dá.........

Takoví muži,když je žena s kufrem vyrazí z bytu,skončí jako bezďáci s krabicákem pod mostem...Není mi jasné,že by se za ty roky nenašla ani brigáda,přes známé něco najít,jen nesedět doma! Co úřad práce? Taky nic? Mě by to hodně štvalo a nenechala bych to dojít tak daleko,tolik let....Co by dělal,kdybyste ani vy neměla práci? Doma ani koruna,on by taky seděl a čuměl? Znám taky podobný případ,pán jde někam pracovat,ale je takový nepřizpůsobivý,dostane se brzy do sporu se šéfem a vyletí...Co vím,tak za posledních 10 let byl mnohokrát někde zaměstnán jen na pár měsíců a pak vždy skončí doma a manželka ho živí,on se nachází v nemocech-zkouší dostat invalidní,ale na to je moc zdravý,takže je doma,otrávený a na vše naštvaný.Kdyby neměl tu ženu,tak je asi taky pod mostem...
Piafka: záchranka nepřijede jenom tak, napřed se operátorka ptá, co pacientovi je. A i kdyby přijela - pokud ON SÁM nebude chtít, tak bez něj zase odjede.
Nůž na krk. Buď s tím bude chtít něco dělat, anebo rozvod. To bys měla zanedlouho depresi z něho ty.