Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Deina66: To je Danča moc smutná, viď! Chtělo by to nějaké nové pěkňoučké měkkoučké maličké koťátko, aby se zase měla o koho starat.

předevčírem odešlo toto naše zlatíčko k duhovému mostu jmenovala se Ginny a byla to kočička moji dcery kamarádka a věrná přítelkyně ......měla pouze 6let a netušíme co se stalo dohady,auto náhlá příhoda......

Tygřík - máš pravdu, není nad kvalitu,aspoň mám pocit,že někde hubnu i když bych to potřebovala jinde

batum: Ty ceny mě někdy taky zarážejí, ale už mám z předešlého nákupu ověřeno, že kupuju fakt kvalitu a domácí neošizený výrobek, nevadí mi to za to dát. Třeba právě to máslo - kam se hrabe Madeta a spol. Jablka máme naštěstí svoje, ale taky už jsem párkrát zakoulela očima, co za to chtějí

JJJJééé to krásný telátko

Také mám ráda domácí sádlo a výrobky od farmářů, ale někdy mě štve ta cena a co nejhorší, dovezená jablka na farmářském trhu

Ivi: Přesně! Já na domácí sádlo nedám dopustit a od dob, kdy už babička nevyrábí domácí máslo, tak kupuju jenom od farmáře, které je mu hodně podobné A spousta věcí je lepší takhle nešizená, i když to někomu připadá hnusné... To samé s léčivy apod. Jasně, ne všichni mají takové široké možnosti, ale kdyby lidi fakt chtěli, dají se vždycky najít, sehnat a koupit zdravější ´domácí´ alternativy čehokoliv...

Tygřík: Taky si to myslím. A podle mě je domácí sádlo o moc lepší než ztužený tuk nebo rama. Ale byznys je byznys a tak v zájmu vyšších zisků výrobci vymývají lidem mozky. A spousta lidí jim to dovolí.

Ivi, Deina66: Jasně, ale přijde mi, že to, jak se to dělávalo dřív, bylo lepší... Kolem jídla jsou dneska hrozný hysterie, tchyně málem zešílela, když viděla, jak dávám pod maso a cibuli domácí sádlo Je pravda, když vidím některé ´chovné´ stanice pro kuřata, telata, kravíny... Chce se mi z toho brečet. Zvířata u nás byla a jsou vždy na prvním místě - nejdřív obstarat vodu, krmení, teplo a pohodlí jim, a teprve pak nás A slepičí polévka... S domácí zeleninkou... Hmmm

u nás se slepicím říká kura ,moje teta byla ve městě v Ostravě a v řeznictví chtěla kuru na polévku a tam ji řekli no máme slepici a ona tož to já nechci já chtěla kuru...jsme se tam málém počurali smíchy no teta ranařka

Ivi: Tygřík: jj souhlasím,tak ono to maso v obchodech také nekde vyrostlo a určitě neměli takovou pohodu jako doma,ted mám v mrazáku slepičku bolely ji nožky udělaly se ji výrůstky tak jsme ji nechtěli trápit byla ještě dobře živená tak bude polévka

Tygřík: Takhle se to běžně bralo v době, když jsem byla malá, to jen dneska část populace podléhá různým hysterickým náladám. Mám dojem, že je to zaviněné hlavně tím, že spousta lidí o hospodářských zvířatech skoro nic neví. Viz. fialové krávy a hamburgery ze supermarketu.

Deina66: My je taky většinou nechávali dožít, ale jak říkáš - začaly rychle hubnout, a taky kolikrát na ně byly ty mladší zlé, takže jsme je stejně většinou zabili dřív, než by je ty mladší doklovaly. A jaká pak byla polívka nebo slepice na paprice! U nás se prostě jedlo vždycky všechno, byla jsem v tom vychovaná, dokonce i kůže se vyvěšovaly a pak prodávaly výkupčím. Každý měl nárok na to, nejíst tři věci, protože je jasné, že každý má jiné chutě, ale i když jsme měli zvířata pojmenovaná a měli jsme je rádi, brali jsme to tak, že jsou stejně chovaná na jídlo, že život u nás měla (snad) pěkný a pohodový, tak proč z nich nemít ten ´poslední ´užitek... Každý to holt bere asi jinak

Tygřík: slepice mají u nás důchod sice je to neekonomické jenže....ony bohužel většinou po dokončení snášky začnou hubnout a stejně nezbyde než je nakonec utratit,většinou je mám odchované od kuřátek a sníst je pro mně nemožné

Deina66: Tak my měli vždycky všechny zvířata pojmenovaná, i ovce, kozy... Táta měl dokonce dvorního krocana Júzu Ale coby děti a praděti řezníka, který si prošel oběma válkami, jsme prostě odmala naučení se nad tím nepozastavovat a když nadejde správný čas nebo je zvíře raněné, prostě se zabije a pokud možno z něj vše spotřebuje a sní. A jak říkáš - co nejrychleji, nejšetrněji, bez zbytečného trápení a nervů jak pro ně, tak pro nás.

Tygřík: já si to myslela
my zabíjíme prasátka neni to nic příjemného já je krmím minimalně ,ne že by mi to vadilo ale potom dala bych jim jména atd ...a zabijačka probíhá vyloženě v klidu šup lup aby se netrápila ale i tak....jenže jíst se chce

Deina66: Já vím Jsem taky zvířátková, celý život jsem vyrůstala na farmě s tolika zvířectvem, že se jen o málokteré nejsem schopná postarat... A všechny je mám moc ráda Spíš to bylo myšleno jako vtípek na dřívější dotazy thePlacheck, jako že co s ním jednou budou dělat. Tak holt jedna z možností.

Tygřík: no tak tu zabijačku jsem zrovna nemyslela

Deina66: To já bych to zvládla taky, tedy s dědovou pomocí, je řezník

Deina66: No jo, ty jsi taková zvířecí máma!

Ivi: tak já bych si s nim poradila,ale stačí mi to v práci

thePlacheck: a jak jste to zvířátko pojmenovali? Mně se teda líbí moc, nevím, co proti němu furt máš.

thePlacheck: Telátka mají krásné oči, ale domů bych to nechtěla, nevěděla bych, co s tím!

thePlacheck: Když na to přijde, zabít a zamrazit se jich dá i větší množství. Víš, jak je teď hovězí drahý?

thePlacheck:

Tož otec to dotáhl domů tak co můžu dělat?Co je v důchodu vymýšlá samé kraviny.Dneska byl u nás brácha že mu sehnal ještě jedno.On totiž chce jedno do chovu a jedno na zabití.

Deina66: to je prima

Deina66 - správná výchova....buď HRDÁ.......

batum: Ivi: tak prý už si i s nima hraje tak to bude dobré je to muj statečný kluk

Deina66 - věř zvykne si a bude dobře

Deina66: Je krásnej! Určitě si zvykne a bude svoje lidi milovat!